Kalokvětu (Agapanthus) z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) se také říká africká či nilská lilie. První pojmenování dává smysl, to druhé již méně, protože kalokvět pochází z jihu Afriky. Dalšími synonymy jsou kalokvět africký nebo africký hyacint. Jde o velice proměnlivý rod, u něhož je určení druhu obtížné i pro botaniky. V případě kalokvětu prostě pěstujeme rod, nikoli druh, i když si samozřejmě v zahradnictví zakoupíme kultivar konkrétního původu a názvu. Až v roce 1965 botanička Frances Margaret Leighton rozřadila kalokvěty do 10 druhů, z nichž jsou 4 stálezelené a 6 je opadavých. Do Evropy se přitom kalokvěty dostaly poprvé již v roce 1694. Téměř 300 let jsme tedy znali kalokvět pouze jako rod (Agapanthus). Zajímavé také je, že amarylkovité (Amaryllidaceae) je čeleď rostlin jednoděložných z řádu chřestotvaré (Asparagales), kalokvěty jsou tedy blízké travinám. Nejsou v tom však osamocené, jednoděložné jsou například i konvalinky, hyacinty, chřesty, dračince, bambusy, palmy, bromelie, banánovníky, lilie zlatohlavá a mnoho dalších druhů. Členění rostlinné říše je velmi složité. Většina kalokvětů, které si zakoupíte v obchodech, jsou kultivary nebo hybridy druhu Agapanthus praecox, který je extrémně variabilní. Každá rostlina může mít například 6 až 20 listů a ty mohou být páskovité, kožovité, úzké, široké, krátké, či dlouhé, s konci špičatými i tupými. V pokojových podmínkách rostliny dorůstají výšky max. 60 cm, v zahradách mohou být o dost vyšší. Kalokvět je vlastně zdobný po celý rok, tedy stálezelené druhy, ve velkém a vysokém květináči nejlépe vyniknou jeho dlouhé listy. A když kalokvět vykvete, stane se všude nepřehlédnutelnou okrasou. Kalokvěty jsou vytrvalé pozemní jednoděložné byliny s oddenkem připomínajcím cibuli. Jde o rostliny často velmi mohutné, v přírodě dorůstají až dvou metrů výšky, jednodomé a s oboupohlavními květy. Listy mají kalokvěty pouze přízemní. Jsou jednoduché, přisedlé a s listovými pochvami, někdy jejich pochvy zahalují dolní část lodyhy. Čepele listů jsou čárkovité, celokrajné a se souběžnou žilnatinou. Barvu mají zelenou až lehce sivou, často jsou velmi dužnaté. Vrcholová květenství jsou zdánlivými okolíky, ve skutečnosti však jde o stažený svazek šroubelů. Každé květenství je podepřeno toulcem. Květy se skládají z 6 okvětních lístků, které jsou zdola srostlé. Nejčastější barvou květů je modrá až modrofialová, někdy je i bílá. Rostliny kvetou obvykle od července do října a květenství jsou vhodná i k řezu, tedy do vázy. Pěstování kalokvětů je snadné a tedy vhodné i pro začátečníky. Tato trvalka bude dobře prosperovat v bytě i na zahradě, vždy ale v přenosných nádobách, na zimu ji musíme schovat před mrazy. Kalokvět preferuje plné slunce, ale snese i polostín. Nejdůležitější je pro pokojové pěstování přezimování, ideální je přemístění rostliny do chladnější místnosti o teplotách cca 8 °C. Když totiž kalokvět nebude přezimován v chladu, v následujícím roce nepokvete. Některé druhy a kultivary snesou i mráz, ale jen do mínus šesti stupňů Celsia a krátkodobě. Důležitá je v sezóně především hojná zálivka, ideální je zalévat jednou týdně, ale opravdu pořádně. Klidně rostlinu i s květináčem na chvíli ponoříme do vody, aby se napila opravdu dostatečně. A pak uděláme to samé zase až po týdnu, aby substrát mohl vysychat a nebyl přemokřený. Maximální musí být zálivka v době kvetení. Zároveň přihnojujeme jednou za dva týdny tekutým hnojivem. Nejlepší substrát pro pěstování je půda s přídavkem kompostu a písku o pH 6–7. Trvale zamokřenou zeminu kalokvět nesnese. Další libůstkou kalokvětu je, že nesnáší přesazování. Nepřesazujeme proto jen z rozmaru, ale pouze v případě, kdy je substrát v květináči dobře vyplněný propletenými kořeny, které již vylézají drenážními otvory ven. Obvykle to bývá jednou za 3 až 5, ale i více let. Obzvláště manipulace s kořeny musí být při přesazování opatrná, snadno se poškodí, jsou křehké. Množení kalokvětu je možné dělením každý 4. až 5. rok na jaře, resp. v předjaří, kdy rostlina ještě odpočívá. Dělení je možné provádět i těsně po odkvětu, kdy trs překrojíme, listy zkrátíme o polovinu a kořeny o dvě třetiny. Oddělené trsy zasadíme a důkladně zalijeme. Pěstovat však lze kalokvět i ze semen, musíme je ale uchovávat v lednici, snadno se kazí. Vůbec nejlepší je rovnou provést výsev získaných semen, vyklíčí nám 6 až 8 týdnů po výsevu. Květů se v případě výsevu dočkáme až třetím či čtvrtým rokem.Škůdci bývá kalokvět napadán jen velmi vzácně, nejčastějším problémem je hniloba kořenů v přemokřeném květináči. Nadbytečnou, nebo nedostatečnou zálivku poznáme žloutnutím listů. V zahradě je vlastně největším škůdcem kalokvětů plzák španělský a jiní slimáci. Pravidelný výchovný řez se u kalokvětu neprovádí, odstraňují se pouze odkvetlá květenství, nebo se řežou kvetoucí květenství do vázy. Od srpna postupně omezujeme zálivku a v zimě zaléváme pouze tak, aby půda v nádobě příliš nevyschla. Nejvyšší možné teploty pro zazimování jsou 10 až 12 °C, nejlépe však 8 °C. Při zimování kalokvět snese i tmavší stanoviště a téměř žádnou, případně velmi nepatrnou zálivku. Kalokvět umisťujte na zahradu, balkon či terasu až ve druhé polovině května, kdy již nehrozí pozdní jarní mrazíky. Byť by rostlina zřejmě přežila, i menší mrazík popálí její listy. Při výsadbě je vždy lepší použít větší nádobu, oddálíme tak potřebu přesazení až na mnoho let, ovšem zase ne příliš velkou, protože rostlina lépe kvete, když je nádoba pro kořeny těsnější.Zdroj: jaktak.cz, Wikipedia, starkl.com, narcisy.cz, truhlikov.cz, CESKESTAVBY.cz