Protože chceme krmit ptáky - a nikoliv šelmy - musí být krmítko bezpečným prostorem, mimo dosah predátorů. A zrovna kočka domácí je excelentním lovcem, která volání divočiny a touze z adrenalinové hry lovit ptáky neodolá. V praxi to znamená, že krmítko by mělo být minimálně 1,5 metru nad zemí, a vzdálené minimálně 2 metry od dalších stromů a keřů. Prostě mimo „doskočnou“ vzdálenost kočky. Těch doporučení by se ale dalo najít víc. Například by krmítko nemělo být umístěno tak, aby k němu měli po rozletu snadný dolet dravci. Takže zasadit krmítko na nožce doprostřed loučky obklopené lesem opravdu šťastný nápad není, protože by opeřence mohly lovící stíhačky snadno sestřelovat při rozletu a přistání. Krmítko by mělo odolat hlodavcům, zvědavým veverkám, mlsným kunám…O pocitu bezpečí se předlouze hovořilo v televizních reklamách na dámské hygienické potřeby, ale ani u ptáků to není zase tak jiné. Když krmítko usadíte na rušné místo, vedle chodníku, u frekventované cesty anebo mezi křoví, v němž se to může hemžit schovanými dravci, pocit bezpečí jim bude scházet a navštěvovat jej nebudou. Ptáci nedocení krmítko na okenním parapetu, kde se to za sklem míhá lidmi, nebo sedí kočka. Okna a prosklené plochy jsou dalším zdrojem komplikací. Ptáci mají problém tam, kde netuší pevnou překážku. Záclona za oknem nebo žaluzie jim neproniknutelnou plochu naznačí, ale odhalené sklo, zvlášť když jde vidět skrz, je bude bolet. Nárazy do skleněných výplní pro ně mají fatální následky, a je třeba při umístění krmítka brát v potaz, jak to vypadá okolo. Na prosklené fasádě věžáku je krmítko smrtící past. U větších prosklených ploch je třeba ptákům existenci pevné překážky znázornit. Ideálně například polepem, a tím není myšlena jedna ztracená silueta poštolky na okně velikosti billboardu. Pokud ale vsadíte na polep ve formě sněhových vloček, vzdálených kus od kusu cca 10 centimetrů, bude to fungovat. Zrovna tak fungují (pro lidské oko neviditelné) UV reflexní folie. Ne každého opeřence svádí krmítko k přistání. Poměrně dost druhů si raději posbírá, co zůstane na zemi pod krmítkem. Drozdi (kvíčaly), kosi, pěnkavy i zvonci – si takhle pochutnají víc. Ale aby se toho paběrkování nebáli, musí mít vizuální přehled o tom, že z okolí jim nehrozí žádný útok (a že v křoví na zemi vedle krmítka nečíhá tygr, nebo kočka). Krmítko na stromě působí přirozeně, ale chce to přemýšlet: po kmeni by kočka snadno vyšplhala, je lepší tedy ptačí občerstvovna zavěsit na větev. Tak, aby krmítko nebylo šelmě dostupné, tedy znovu aspoň dva metry od kmene. Uvázání nebo ukotvení krmítka k větvi ale musí být „rozumné“. Tak, aby se při poryvech větru jídelna neměnila na houpačku.Ptáci nejsou žádní choulostiví drobečci, ale není na škodu, když bude krmítko umístěné v závětří. Vítr nebude rozfoukávat zásyp, na násypnou plochu krmítka se nebude zanášet sníh a dělat závěje. Krmítko by nemělo stát na přímém slunci (aby sníh nenatával a pak nemrznul do ledové krusty), rozhodně by mělo být zastřešené kvůli dešti a ochraně kvality nabízené potravy.Při výrobě krmítek se fantazii meze nekladou, ale určitá funkční omezení tu jsou. Kov například namrzá, plast není tak odolný (ale zato se lépe čistí). Ptáci se nejraději přidržují přírodních materiálů, takže s dřevem nic nepokazíte. Jen si pohlídejte parametry (minimum je 40x40 centimetrů), aby se do něj ptáci vůbec vešli. Pozor na improvizovaná krmítka z PET lahví – ptáci do nich mohou vletět, ale pak budou marně „z průhledného“ hledat cestu ven. Ani s barevností krmítek to raději nepřehánějte. Ptáci sami o sobě vidí mnohem barevněji, než lidí (mají jedno z nejdokonalejších barevných vidění v celé živočišné říši), tak je zbytečné jim to ještě víc zkrášlovat. Příliš barevná a nápadná krmítka pak zvyšují zájem dravců.A ještě jedna drobnost: krmítka jsou suprová věc, hladové ptactvo rozhodně potěší. Ale kromě hladu může ptáky v zimě trápit i žízeň, protože dostupná voda může být zamrzlá anebo dostupná jen ve formě sněhu. Potřebují i pít. Když máte krmítko, zkuste si vzpomenout i na malé pítko. Stačí obyčejná podmiska z květináče.Aby v něm voda nezamrzla, můžete na hladinu „pinknout“ třeba jeden pingpongový míček. Jak si s ním bude pohrávat vítr, postará se o to, že voda jen tak nezamrzne. Vodu je přitom doplňovat a měnit, stejně jako pochutiny v krmítku.