Takový postup je však velmi zdlouhavý, za hodinu vyčistíme cca 3 m2 schodiště, zatímco pomocí abraziva 20 až 25 m2 venkovních ploch. Ale jak už bylo řečeno, výsledný povrch je renovován velmi kvalitně, byť s vyššími finančními náklady. I pro tryskání (pískování) se ale používá pneumatické zařízení s výkonným kompresorem. Nejčastěji používaným abrazivem je dosud křemičitý písek. Bylo však zjištěno, že tento písek je při rozpadu karcinogenní, proto se jako náhrada používá struska a různé nezávadné písky (například červený australský písek). V praxi je ale stále nejpoužívanější písek křemičitý, je ovšem nutné dodržet přísné hygienické zásady. Prostor, který takto čistíme, by měl být uzavřen a samotný pracovník musí používat ochranný oblek, rukavice, roušku a brýle. Jediným nebezpečím totiž není karcinogenní prach, ale i rychlost letících částic abraziva. Poranění by mohlo být velmi bolestné a v případě očí nenávratné. I tato metoda je přitom stejně jako oklepávání pneumatickou pistolí tlakovým vzduchem metodou suchou. Skutečný rozdíl je pouze v použitém abrazivu. Čistíme tedy směsí abraziva a vzduchu. Rovněž lze nastavit tlak vzduchu v závislosti na ošetřovaném materiálu, ovšem až při takové citlivosti, že můžeme za správného nastavení a správné velikosti zrn abraziva teoreticky očistit od barvy i kartonový papír. V praxi se pak výhod této metody používá například i při ošetření starých vazných trámů (historické objekty, rekonstrukce podkroví a budování bytů v rustikálním stylu, …). Při dopadu na čištěný povrch se abrazivo rozpadá na prach. Záleží pak už jen na konkrétních povětrnostních podmínkách, jak daleko se tento prach ponese. Před trysku se proto dává prstenec s mlhovinou. Abrazivo se tak vlhčí a prašnost se snižuje. Vyhnout se však jakékoli prašnosti bohužel nelze. Čistíme-li povrch 'pouze' tlakovým vzduchem, odštípáváme z kamene pneumatickou pistolí části povrchu kamene. Povrch se tak vyčistí a zároveň zdrsní. Při použití abraziva v zásadě dosahujeme stejného výsledku, ovšem až 10 krát rychleji, zase však s nižší kvalitou výsledné práce. Nejčastěji za pomoci směsi abraziva a vzduchu čistíme beton, ale i kámen. Abrazivo v povrchu vyseká jakési otvory (povrch zdrsní), ale zároveňa zakulatí. Hrany pak nejsou narozdíl od čištění pneumatickou pistolí ostré. V naprosté většině případů se touto metodou čistí stěny. Chodníky a jiné vodorovné povrchy jen okrajově. I zde však existují konkrétní ale. Abrazivo vystřelované velkou rychlostí snadno poškodí okolní fasádu, vysklí okénko do sklepa nebo poškodí okenní rám. Proto je vždy nutné zvážit, zda se nám vyplatí obednění té části domu, kterou by abrazivo mohlo zasáhnout, nebo raději použijeme pneumatickou pistoli. Byť je o mnohonásobky času pomalejší a tedy dražší. Bednění totiž také něco stojí, navíc dá práci jeho realizace a co potom s použitými dřevěnými prkny? Čistíme-li povrchy směsí abraziva a vzduchu, nelze říci, po jaké době je čištění nutné opakovat. Záleží na klimatických vlivech, průmyslových exhalacích a podobně. Obecně ale platí, že beton bývá tvrdší než kámen a vyčištěný beton je tedy i trvanlivější, navíc se pro něj právě abrazivo víc hodí. Mechanické čištění pneumatickou pistolí je vhodnější pro kámen, který je křehčí a abrazivem by se snadno poškodil. Pro čištění vzduchem a abrazivem se pak používají výkonnější kompresory. V praxi používá pracovník, který směsí vzduchu a abraziva čistí povrch, speciální helmu s přísunem vzduchu. Zároveň musí mít z důvodů již zmíněných rizik poranění chráněné tělo. Vystřelované abrazivo (kamínky) skutečně snadno poraní. Množství prachu v okolí čištěných míst je potom logicky nejvíc závislé na větrném počasí. Pokud je bezvětří, je kolem místa čištění ohromný oblak prachu, pokud nějaký vítr fouká, prach se zase víc rozptýlí. Porovnáme-li velikost částic abraziva a třeba běžného štuku, abrazivo je kalibrováno kolem 2 až 3 mm, zatímco štukový písek na částečky až 10 krát menší. I vzhledem k velikosti částic abraziva je tedy logické, že každý kamínek má svou váhu (hmotnost) i velikost a rychlost kamene přenáší energii dál. Při použití abraziva tedy záleží na konkrétním povrchu, kamínky můžeme použít i kalibrované na menší rozměr (nikoli jen 2 až 3 mm). Ať už však na konkrétní povrch použijeme pneumatickou pistoli či směs vzduchu a abraziva, vyčištěný materiál se nakonec povrchově ošetří stejným způsobem. Vyčištěný materiál napustíme olejofobní impregnací. Ta vytvoří lakovou vrstvu (jako bychom povrch potáhli igelitem). Trvanlivost této vrstvy je pak závislá na provozu, ale i klimatu a průmyslových exhalacích. V místech s velkou frekvencí či jinak vystavených velké zátěži se ochranná vrstva rychle opotřebuje. Impregnace by se zde proto měla pravidelně obnovovat. Oddálíme tak dobu další nutné renovace. Takto ošetřený povrch je potom nutné pravidelně mýt, aby povrchové nánosy prachu a nečistot vůbec realizovanou povrchovou úpravu nezamaskovaly do dávné šedi, symbolizující špínu. Opět platí pravidlo, že záleží na konkrétním místě, jeho frekventovanosti a jiné zátěži.
