Je to po všech stránkách moderní bydlení, vyhovující aktuálním nárokům - ale projektované pro důchodce. Dva manžele, kteří spolu spokojeně prožili předlouhý čas, ale už prostě vzhledem ke svému věku neustojí to, co dřív. Nechtějí se prát se strmými schody do patra, nelákají je ostré hrany rohů v místnostech, netouží po otevírání dveří do každého pokoje. Navzájem před sebou nemají co skrývat, jejich poptávka po soukromí a oddělenosti je skromná. Chtějí jen klidné, bezpečné a přiměřeně pohodlné bydlení, které se může dále adaptovat na jejich zdravotní stav. Hodí se zmínit, že prapůvodní domovinou oněch manželů důchodového věku, před tím, než se usadili v Kanadě, byla Itálie. A vzpomínky na mládí k stáru ožívají. Zrcadlí je i práce architektů, kteří se rozhodli projekt v určitých rysech připodobnit k tradičnímu slohu italské vesnice. Tedy, v patřičně rozvedeném stylu, adaptovaném na Toronto zasněžené každoročně od října do dubna. Zásadním motivem se jim stala klenba. Samonosná a vzhůru vypouklá stavební konstrukce, využívaná k zastropení a zakrytí prostoru, kdysi tolik typická pro románskou architekturu. Bylo to chytré řešení, protože pomohlo zachovat příjemně organický „živý“ tvar v jinak geometricky pravidelném uspořádání celé domácnosti. S klenutým stropem totiž ubývá rohů, a bez stinných koutů přibývá světla. A při optimálním uspořádání, kterého tu bylo dosaženo rozvolněným plánem otevřených místností, odpadá i poptávka po nadbytečných předělech stěn a dveří. Fasáda domu přitom nepůsobí dojmem extrému, do ulice se hlásí načervenalou trojrozměrnou keramikou, z níž vystupuje jen nápadně předsazené obdélníkové okno a průryv zanořené garáže. Nápadná na první pohled je tu efektivní práce s prostorem. Jako důchodce obvykle necítíte potřebu probruslit se ke garáží po zamrzlém chodníku, ani čekat na mraze, než se otevřou vrata. Portikový vstup to elegantně řeší. Monolitický objem celé stavby nahrává identitě, tenhle dům nebudete v ulici dlouho hledat. Před svým partnerem ostych už po takových letech necítíte, ale nepotřebujete odhalovat své soukromí chodcům na chodníků. Na to reagují nadúrovňová, vyvýšená okna. Garantují světlo v interiéru, při zachování intimity obyvatel. Nechcete ztrácet čas hledáním věcí, kam jste je položili? Středem přízemí probíhá dlouhá „barová“ deska kuchyňského ostrova. Je tu dřev, sporák, místo na práci. Ale v jedné linii, kterou pohodlně přehlédnete z jednoho místa. Věci, které si nachystáte, se vám jen tak nezaloží. Navíc kuchyňský ostrov slouží jako vodicí deska, o kterou se můžete opřít, když jdete ke dveřím. Odstup jednotlivých prvků od stěn je navržen tak, aby se tu dalo bez komplikací projít s berlemi nebo na vozíku. A přitom to působí přirozeně, nenásilně. Není to bydlení primárně pro hendikepované, je to dům pro lidi řekněme nemladé. Těch pozitivních prvků je samozřejmě mnohem víc, a dohromady přispívají k poměrně unikátní atmosféře bydlení bezpečného navenek i zevnitř. Z hlediska organizace vnitřních prostor je zásadní přízemí, do něhož jsou situovány místnosti užívané přes den – od kuchyně, jídelny, obývacího pokoje s odpočinkovou zónou, toaletu, koupelnu, knihovna, až po prádelnu a sušárnu. V patře se nachází ložnice, do kterých zase tak často chodit nepotřebujeme, a další separátní hygienické zázemí. Je tu i pokoj pro hosty, když vnoučata zamíří na návštěvu. Vše si zachovává vizuální blízkost, střídmost a lehkou kontinentální eleganci, protože důchodci nejsou děti, byť také mají své specifické nároky na prostor. A hlavně je tu klid. Hodnota, kterou lidé důchodového věku ocení.Zdroj: B-CA ( batay-csorba architects)Foto-kredit: Doublespace Photography