Paradoxně se mezi lidmi z nějakého těžko pochopitelného důvodu rozšířila fáma, že kaštanovník jedlý u nás nelze pěstovat. Přitom je opak naprostou pravdou. Třeba v Českých Budějovicích tuto dřevinu potkáte, když přejdete Pražskou třídu a zamíříte od obchodního domu IGY k bývalému obchoďáku Družba, který byl kdysi postaven v brutalistním socialistickém architektonickém slohu. Ještě přesněji, roste kousek od vedle stojící budovy České pošty, ještě blíže současnému Lékařskému domu. Roste zde léta, každý rok nádherně kvete a plodí.Dokonce má u nás pěstování kaštanovníku jedlého již mnoho set let dlouhou historii. A první zmínky o pokusech o jeho pěstování na našem území jsou staré dokonce již cca 1500 let. Kaštanovník jedlý je dokonce velmi rozšířen v některých lokalitách sousedního Slovenska a pak i Maďarska. Pěstovat lze přitom kaštanovník jedlý v našich klimatických podmínkách v nadmořských výškách až cca 550 metrů nad mořem. A to jsou již i údolí mezi kopci na okraji Šumavy. Vydržet by tyto stromy měly bez problémů i větší mrazy. Současné stromy, které u nás rostou a plodí, pocházejí zřejmě ze semenáčů pěstovaných ze semene a pocházejících z jižních částí Evropy. Právě na jihu Evropy je kaštanovník jedlý tradičně pěstován již staletí. Navíc byly vyšlechtěny i různé odrůdy a právě některé z nich se hodí do chladnějšího klimatu. Kaštanovník jedlý, jinak též setý (Castanea sativa Mill.) je jediným druhem dřevin plodících jedlé kaštany včetně našeho jírovce maďalu (Aesculus hippocastanea), který však není s kaštanovníkem setým nijak příbuzný. Kaštanovník setý je jedlý opadavý strom, který řadíme do čeledi bukovité (Fagaceae), a který pochází pravděpodobně z oblasti Malé Asie a výběžku až do Černomoří a na západní Kavkaz. Evropské populace kaštanovníků jedlých pak mají původ na východu Turecka, zatímco západ Turecka je považován za centrum domestikace této dřeviny. Právě odsud byl kaštanovník jedlý rozšířen do starověké Itálie a Římany pak do celého Středomoří a přes Francii až do západní Evropy. Například až ve Velké Británii a Irsku najdeme starobylé kaštanovníky. V severní Africe je kaštanovník jedlý dnes rozšířen především v Alžírsku a středomořských pohořích Maroka. Dobrou zprávou je, že již i u nás zájem o tento nádherný strom, který kromě plození chutných plodů plní báječně i funkci okrasnou, neustále roste. Hodí se jak do zahrad, tak do parkové výsadby. A není divu, jedlé kaštany jsou opravdu delikátní pochoutkou a celosvětově jsou považovány za cenné ovoce s mimořádně vysokou nutriční hodnotou. Lahodné chuti jedlých kaštanů však můžeme holdovat pouze v případě, že jsou plody dozrálé a zdravé. A bohužel právě v obchodech se dnes nevhodným skladováním a přepravou prodávají kaštany plesnivé a zapařené, což jejich hodnotu zcela degraduje. Prostě není nad vlastní jedlé kaštany. Obsah látek je v semenech plodů podobný bramborám, energetické hodnoty jsou dokonce vyšší, chuť mají jedlé kaštany nasládlou až oříškovou. Obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin. Ceněné je však i dřevo dřevo tohoto stromu pro svou tvrdost, pevnost, houževnatost a hmotnost při současné pružnosti. Stinnou stránkou jsou silně alergenní účinky pylu, proto se jedlé kaštany příliš nehodí vyloženě do blízkosti lidských obydlí, ale spíše na okraje lesů a hájů. Dokonce se doporučuje, aby si děti pod kvetoucím kaštanovníkem nehrály. Více méně však jde o oblíbenou dřevinu našich parků. Když prostě kaštanovníky kvetou, musí se alergici mít na pozoru. Kaštanovník jedlý je druhem cizosprašným, byť je to dřevina jednodomá a s oboupohlavními květy, stejně jako je tomu například u lísek. S jedním stromem si proto nevystačíte, i když plodit bude také. Mít však kousek od sebe dva a více stromů je vždy lepší, úroda bude každoročně bohatá. Kvete v květnu a červnu, přičemž se samčí a samičí květy zásadně liší. Plody jsou nažky (kaštany neboli maróny), které dozrávají po dvou až třech v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Plody jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září a říjnu. Jedlá semena lze konzumovat pouze po tepelné úpravě, čili upečení nebo uvaření. Kaštanovník setý dorůstá za ideálních podmínek výšky až 30 metrů (běžně 10 až 20 m) a tloušťky kmene až 2 metry, v našich podmínkách ale takové velikány nečekejte. Dovede se dožít věku až 600 let, v mírném klimatickém pásu střední Evropy ale nejvýše okolo 200 let. V západní Asii se však ví o exemplářích starých až 1000 let. Korunu má kaštanovník jedlý vejčitou, borku v mládí hladkou a olivově hnědou, později pak rozpukanou a hnědošedou. Listy jsou na větvičkách uspořádané střídavě a vždy najdeme největší list na vrcholu každé větvičky. Listy mají tvar podlouhlý, elipsovitý a na okrajích pilovitý, přičemž je každý postranní nerv na každém listu zakončen ostnem. Z lícní strany jsou listy tmavě zelené a z rubu zelené světle, s olivovým nádechem a žlutou nervaturou. Vyšlechtěny však byly také odrůdy s listy na okrajích panašovanými a nebo listy úzkými a velmi dlouhými, které vypadají, jako by byly okousané housenkami. I tyto kultivary však plodí jedlé kaštany. Sběr plodů se provádí výhradně ručně přímo ze země (není třeba lézt na strom a nebo plody srážet dolů) a dále se plody třídí. Ty nejmenší se využívají k výrobě kaštanové mouky, velké střední se po tepelné úpravě konzumují, ale využít je lze i dalšími způsoby. Uvnitř plodů se mohou vyskytovat paraziti, které odstraníme máčením ve vodě o teplotě 50 °C a následným ochlazením. Navíc tak prodloužíme životnost jedlých kaštanů a nemusíme je proto skladovat pouze sušené. Před pečením nařízneme obal semene na špičce do kříže (čili uděláme 2 řezy) a poté kaštany pečeme krátce na horké plotně, v troubě, v kovové nádobě nad ohněm či na grilu a na plechu. Řezy jsou důležité pro uvolnění a pozdější snadné odstranění tvrdého obalu. Pokud pak kaštany rozemeleme, získáme vynikající mouku, ze které upečeme například výborné zákusky.Na jihu Evropy se jedlé kaštany pojídají se zeleninou, masem, máslem a sýrem, vyráběna je též kaštanová kaše, která se hodí ke zvěřině, stejně jako pyré, pudink, kaštany v čokoládě, glazované (kandované) kaštany aj. Z kaštanovníku se také získává tanin, ze kterého jsou vyráběné extrakty pro farmacii, kožedělný průmysl, výrobu alkoholů včetně vína a také výživu zvířat. Sazeničky si raději kupte, pěstování ze semen je dosti obtížné. Semena je třeba stratifikovat mrazem a poté je až vysejeme na jaře. Můžeme je například uložit do mrazáku, nemusíme čekat do jara, co zůstalo pod stromem. Další možností je sice výsev již na podzim hned po sklizni jedlých kaštanů, přes zimu však semena snadno zlikvidují hlodavci a ptáci. Před vysazením (či výsevem) na finální stanoviště si místo dobře promyslete, protože kvůli hlubokému hlavnímu kůlovému kořenu se již sazenice nedá přesazovat. Minimálně je to velmi obtížné. Stanoviště volíme slunné, nejlépe na jižním svahu, půdu kyselejší anebo alespoň neutrálního pH. Jinak nemají kaštanovníky vysoké nároky na kvalitu půdy, živiny a ani na zálivku. Dokonce dobře snáší i delší sucha. Lze dokonce zkusit vysít na finální stanoviště více semen, počkat, která vzejdou a nakonec si nechat jen nejsilnější sazenici. Pokud však začnete výsevem, dočkáte se prvních kaštanů za 15 až 20 let. Proto se prodávají šlechtěné odrůdy, které se štěpují na podnož. Prvního plození se pak dočkáte mnohem dříve. Plody jsou kvalitní a stromky později plodí opravdu bohatě. Zakoupení starších sazenic je prostě rozumné rozhodnutí. Běžně se prodávají sazenice tří až čtyřleté, ale i starší.Kaštanovník setý se tvaruje a prořezává pouze v mládí, ideální je vysokokmen s přirozeně rostoucí korunou. Při úpravě mladé korunky proto necháme 4 až 5 kosterních větví a terminál. Výhony přitom zkracujeme o tři čtvrtiny jejich délky tak, aby terminál mírně přesahoval kosterní větve. Obzvláště letním řezem odstraníme nadbytečné a zahušťující letorosty, čímž vytvoříme základní tvar koruny. Ten již pak v dalších letech pouze udržujeme prosvětlovacím řezem (odstraňujeme jen příliš zahušťující, suché a poškozené větve). Kaštanovník jedlý je poměrně odolný vůči chorobám a škůdcům, nejčastěji se setkáme s červivostí plodů, která je způsobována přemnožením nosatců v konkrétní sezóně, především nosatce lískového. Může též docházet k předčasnému usychání stromu způsobenému houbou Melanconia madonia. Napadené listy a větvičky proto musíme odstranit.Zdroj: jedlykastan.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, floranazahrade.cz
