Buckinghamský palác, Toner Bridže, Hyde Park, pomerančová marmeláda... něco vám to připomíná? No ano, Anglii. Právě tady to před čtyřmi sty lety začalo – móda zimních zahrad. Citrusové plody dnes patří ke každodenní nabídce prodejen s ovocem a zeleninou. Ale nebylo tomu tak vždy. Zvláštností bývaly i v 16. století, kdy je do Evropy přivážely občas obchodní lodi z exotických zemí. Ti, kteří se s touto skutečností a omezením nechtěli smířit, budovali si dnes známé oranžérie, jednoduché konstrukce s prosklenými stěnami. Že to byla záležitost jen pro nejbohatší vrstvy je nasnadě. Již v průběhu 17. století, tedy o sto let později, se z takto vznikajících skleníků vytvořila móda – oranžérie nesměla chybět v žádné palácové a zámecké zahradě. Pod prosklenými stěnami se schází feudální šlechta k plesům a banketům a dalším společenským setkáním. S rozvojem vědecké botaniky na konci 18. století začínají prosklené prostory sloužit svým pěstitelský, účelům, ale současně s nimi vznikají skleněné přístavby ke stávajícím obytným domům. Skutečný boom zimních zahrad přichází o sto let později s průmyslovou výrobou oceli a skla. Vyvrcholením snah se stala světová výstava v roce 1851. Při její příležitosti byl za obdivuhodných sedm měsíců vystavěn Křišťálový palác v Londýně – konstrukce zastřešovala plochu přes 100 000 m2. Bylo by však naivní představovat si tehdejší zimní zahrady na bázi těch dnešních. Nedokonalá technika a soudobé materiály nedovolovaly obytné využití tehdejších zimních zahrad. Byly obyvatelné v letních měsících a již přechodná období vyžadovala pro pobyt v nich také zimní oblečení. Počáteční euforie ze zimních zahrad ale brzy vyprchala, navíc společenské změny znesnadňovaly získávání služebnictva pro údržbu rostlin v zimních zahradách. Pod heslem Návrat k přírodě se společenský i soukromý život na konci 19. století přesouvá opět do volné přírody, místo čajových sedánků v palácích se pěstují společenské aktivity v parcích a plynulý rozvoj technologií pro vývoj zimních zahrad ustává, až v období světových válek zcela zaniká. Renesance zimních zahrad přichází až v 80. letech 20. století, a to díky mnoha technologickým pokrokům v oblasti konstrukcí a materiálů. Velkou zásluhu na oblibách zimních zahrad má i doplňková technika jako například klimatizace, stínění a vytápění. Především díky nim jsou zimní zahrady tím, čím jsou. Tvoří nepostradatelný příbytek našeho domova a jsou oázou , kam patří relaxace a klid. Kam jsme posunuli možnosti a hranice využívání zimních zahrad si řekneme v příštích článcích. Naše pěstitelské možnosti téměř neznají hranice. Ovšem při zařizování zimní zahrady by mělo být od samého začátku jasné, proč ji zařizujeme a co v ní chceme pěstovat za rostliny. Navíc, myslete na to, co je v ní nejdůležitější: rostliny, křeslo, stolek s vůní kávy a – VY!