V tomto roce došlo v průlomu. Do této doby platilo, že chodník musí uklízet majitel přilehlé nemovitosti. Ale novým „Zákonem o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb.“, byla tato povinnost přenesena na skutečného majitele chodníku, což bývají nejčastěji obce a města. Výklad zákona byl zatím nejednoznačný, protože odpovědnost za stav chodníku byla stále ponechána na vlastníkovi přilehlé nemovitosti. Až v tomto roce byla přijata novela původního zákona, která plně upravila i míru odpovědnosti, která byla plně přenesena na skutečného majitele chodníku. Legislativou není stanoven žádný čas ani termín. Je zřejmé, že obce i města mají stanovené určité postupy a priority úklidu chodníků. Dokonce se může stát, že některé komunikace nebudou uklizeny vůbec, a to na základě stanovené výjimky. A pokud se vlivem nepříznivých podmínek stane úraz, tak ne vždy je majitel na vině. Ze zákona vyplývá, že v případě, kdy majitel chodníku prokáže, že přes veškerou snahu nebylo v jeho možnostech zajistit schůdnost a bezpečnost chodníku, tak jej nelze žalovat pro nesplnění povinností. Je to něco podobného jako když se v silniční provozu použije termín „řidič je povinen přizpůsobit rychlost vozidla stavu vozovky a povětrnostním podmínkám“. Toto pravidlo platí v podstatě i pro chodce, tzn. chodec, který se po chodníku pohybuje způsobem, který nebere v potaz jeho stav, nemá na úhrady škody nárok. Tedy i chodec musí například použít zimní obuv, pohybovat se opatrně a tak dále. Pokud je například přístupová cesta do domu již mimo chodník, nebo to mohou být také schody před domem, či bezprostřední prostor vchodu do domu, v těchto případech se majitel musí o schůdnost postarat. Zde záleží na počasí. Pokud začíná mrholit a náledí teprve vzniká, tak je lepší posypová sůl. Pokud už je náledí vytvořené, tak je vhodné použít písek či štěrk, které jsou také méně škodlivé pro životní prostředí.
