Vesměs jde o podzemní zásobní orgány teplomilných rostlin, které nejsou tuzemského původu. Jiřiny (Dahlia) pochází z tropických oblastí Ameriky (od Mexika až po Kolumbii), mečíky (Gladiolus) jsou rozšířeny především v Africe (často i v tropických oblastech), dosny (Canna) rostou v tropických a subtropických oblastech Severní a Jižní Ameriky a begónie (Begonia) byly pro změnu objeveny v 17. století na Antilách (souostroví představující dominantní část Karibiku). Z těchto informací je patrno, že s našimi zimami si tyto u nás oblíbené květiny rozumět nebudou. A to právě včetně svých podzemních zásobních orgánů – hlíz a cibulek. Zazimování a uskladnění podzemních zásobních orgánů teplomilných vytrvalých rostlin je vždy třeba plánovat na dobu, kdy již rostliny odkvétají. Většinou je to ještě před příchodem přízemních mrazíků, ale výjimku v tomto případě představují jiřiny. U nich na mrazíky naopak čekáme a dokonce je necháme nějaký ten den působit. A pokud v nevhodnou podzimní dobu tyto květiny přece jen ještě kvetou, raději květy odstraníme a dáme na krátkou dobu do vázy jako interiérovou dekoraci. Správnou dobu zazimování se rozhodně nevyplácí promeškat, mohli bychom o rostliny pro další sezónu přijít. Nejpozději provádíme toto zazimování v říjnu, ale záleží na druhu, třeba u jiřin to může být podle počasí klidně až v listopadu. Nejdříve je třeba odříznout zbytek nadzemní části stonku rostlin několik centimetrů nad zemí a poté jednotlivé hlízy, cibule, nebo celé trsy s hlízami opatrně vyjmeme ze země. Nejlépe rycími vidlemi. Ideální je si na tu činnost počkat na suché počasí, zásobní orgány pak nebudou muset tak dlouho osychat a budeme minimalizovat riziko výskytu plísní. Z nepromoklé půdy se navíc hlízy a cibule vyrývají mnohem snáz a před skladováním se snadněji čistí. I uskladnění hlíz a cibulí teplomilných rostlin má svá pravidla. Někteří zahradníci dokonce radí poprášit z půdy vyjmuté podzemní orgány před uskladněním některým vhodným fungicidem. Hlízy jiřin vyjímáme z půdy až po zmrznutí jejich nadzemní části, tedy nejpozději ze všech. Důležitý není kalendářní termín (datum), ale průběh vegetace a počasí. Zhruba až 10 dní po zmrznutí nadzemní části teprve vyrýváme hlízy z půdy rycími vidlemi, abychom zásobní orgány rostlin nepoškodili. Z hlíz odstraníme přebytečnou zeminu, stačí opatrným oklepáním, stejně jako ostrým nožem odstraníme nadzemní části lodyhy, jelikož by byly na skladovaných hlízách zdrojem infekce. Poté musíme nechat zhruba 2 dny osychat řezné rány (respektive povrch hlíz) v zakrytém prostoru, ale na vzduchu. Úplně stačí nějaký přístřešek, pokud neprší a nemrzne. Poté hlízy uskladníme nejlépe v bramborovém sklepě, optimální teplota pro skladování je 4 až 8 oC a vlhkost vzduchu cca 80 %. Ideální je skladování ve tmě a v dřevěných lískách. V suchém prostoru hlízy raději zasypeme například suchými hoblinami či pilinami, ale volně musíme nechat pozůstatky po lodyhách, aby kolem nich mohl proudit vzduch. Pokud budeme hlízy jiřinek vrstvit na sebe, prosypeme je rašelinou, ale lepší je takové vrstvení vůbec neprovádět. Jiřinky vyrýváme a uskladňujeme podle barev květů, samozřejmě je třeba si to pamatovat, nebo si vytvořit nějaký systém již při odkvětu. Jednotlivé šarže podle barev květů si označíme etiketami, abychom v dalším roce věděli, jakou barvu květů budou konkrétní rostliny mít. Mečíky naopak sklízíme podle kalendáře na přelomu září a října. Z hlíz odstraňujeme celou nať, protože by byla zdrojem infekce. Hlízy sušíme nejméně 4 týdny při teplotě 20 oC, poté jdou lehce čistit, čili odstraníme svrchní slupku a zůstane nám čistá hlíza, kterou ještě necháme chvíli dosušit a poté hlízy uložíme do bedýnky a držíme při teplotě cca 10 oC. Chceme-li novou sazbu, sesbíráme malé hlízky (jakési korálky), které jsou okolo slupky. Ty pak skladujeme opět na vzduchu v podstatě za stejných podmínek jako ostatní hlízy. Snesou i trochu tepleji (do 12 oC). U mečíků poznáme vhodný čas na zazimování, když jim začnou žloutnout listy. Ze země je vyryjeme, než rostliny úplně uschnou. Mečíky potřebují na vysychání mnohem více času než třeba jiřiny, jsou totiž velmi náchylné na napadení plísněmi a houbovými chorobami. Někteří zahradníci je proto ještě před uskladněním moří ve slabém roztoku hypermanganu. Potom ještě nechají hlízy opět schnout na dobře větraném místě a při pokojové teplotě. 14 dní by mělo stačit. Až pak následuje uskladnění. U hlíznatých begónií mohou listy velice rychle a snadno namrznout. Z půdy proto vyjmeme celé rostliny i se zemním balem a postavíme do chladné místnosti s teplotami okolo 10 oC. Sazeničky stavíme například do dřevěné lísky těsně vedle sebe, abychom hlízy chránili před úplným vyschnutím. Přibližně za měsíc zemní bal oschne a v tuto dobu odstraníme zbytky stonků, zeminu a kořeny. Hlízy pak uskladníme nejlépe v rašelině. I teplomilné dosny (kany) by mrazem zahynuly, tedy jejich podzemní zásobní orgány. Jejich výhony proto odstřihneme přibližně 10 cm nad zemí, rostliny vyryjeme i se zemním balem a ihned přestěhujeme do prostoru vhodného k přezimování i s veškerou zeminou. Uskladnění očištěných podzemních orgánů je nejlepší do bedniček vysypaných rašelinou. Ideální je dobře větratelná místnost a teplota 10 až 15 oC. A pozor, podzemní zásobní orgány těchto rostlin nesmí vyschnout.Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, abecedazahrady.dama.cz, nasezahrada.com, zahradkaruvrok.cz, izahradkar.cz, ČESKÉSTAVBY.cz