Ministerstvo životního prostředí každoročně upozorňuje, že období vegetačního klidu začíná podle ustanovení § 5 Vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení 1.11. a končí s posledním březnovým dnem. V tuto dobu smíme provádět kácení dřevin, jelikož došlo k přirozenému útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřevin. A pozor, časové rozmezí je stanoveno jako obvyklé, počasí ale může tuto obligátní dobu zkrátit. Může skončit dříve, když dojde k razantnímu nástupu jara v době, která tomu kalendářně neodpovídá. Pokud se již dřeviny chystají na nové olistění a kvetení a ptáci již začínají hnízdit, je kácení dřevin nežádoucí. Obce, správci komunikací i všichni, kteří mají v plánu kácení dřevin, by to měli vzít na vědomí. Výjimku představují dřeviny, které svým stavem zřejmě a bezprostředně ohrožují životy či zdraví občanů a nebo hrozí škodou na majetku značného rozsahu. Ty je možné pokácet i mimo dobu vegetačního klidu. Ovšem takové kácení musí být do 15 dnů oznámeno orgánu ochrany přírody (§ 8 odst. 4 Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Již jen 20 až 30 let staré stromy může být v případě některých dřevin ovocných třeba pokácet, jiné však mohou sloužit mnoho desítek let i déle a třeba ořešák královský bývá vyloženě rekordmanem. Je možné, že i vy máte ve své zahradě již přestárlé a nebo nemocné jedince, kteří zde z produkčního i zdravotního hlediska zbytečně zabírají místo. Co naplat, i stromy po dědečkovi, kterých si ceníte již jen z nostalgie, musí být vyměněny za nové a jednou budete vy sami těmi dědečky a babičkami, po nichž budou vaši potomci či jejich děti zahradu obměňovat. Ovšem až k takto radikální změně jsou třeba opravdu pádné důvody. Obzvláště v případě jabloní je stáří 30 let a více obvykle již fatální. Určitě pak u zákrsků na slabých nebo středně vzrůstných podnožích je jejich životnost již u konce. Může to však být i mnohem dříve, obzvláště ve špatně založené zahradě, kdy podkladem byla např. silná vrstva navážky a jinak zanedbaná plocha, podmáčená a těžká půda a nebo naopak půda příliš propustná, písčitá a suchá. O to více, že v lokalitě příliš neprší. Další problém může představovat až příliš radikální zásah amatéra, tedy myšleno zásah radikálním řezem, který v daném případě dřevinám nepomůže, ale naopak je fatálně poškodí. Dobře vám radím, když takzvaný „sadař“ nastoupí s řetězovou motorovou pilou, již jen fakt, co si na práci vzal, znamená, že je všechno špatně. Je třeba vzít do ruky bič a „odborníka“ ze zahrady vyhnat i za cenu problémů s úřady. Samozřejmě je toto tvrzení přitažené za vlasy, ale již jen podle používaných nástrojů se pozná, kdo se alespoň trochu vyzná a nebo vůbec. Ona totiž morální hodnota dobře plodícího stromu, který potřebuje pouze pravidelnou údržbu v rozumném rozsahu, je značná. Nejde jen o cenu za novou sazenici. Uvědomme si, kolik let musíme čekat, než vůbec začne plodit a kolik let poté plodnost trvá. Kamarád mi kdysi vyprávěl, že mu srovnal v době, kdy byl v zaměstnání, jistý odborník sad tak neuvěřitelným způsobem, že to bylo na žalobu. Tchán se mu smál, že je hlupák a má u toho být, že takovou záležitost nemůže nechat jen na dohodě v hospodě. Načež po nějaké době měl problém se zády a domluvil si na posekání trávníku na svém sadu místního chlapíka, který seká i fotbalové hřiště. Mělo to však háček, při práci pravidelně „vyžahl“ láhev rumu, kterou v tomto případě dostal jako honorář předem. I pokácel „traktůrkem“ angrešty a rybízy a aby se nic nepoznalo, zase je zapíchal do země. Pak se pro změnu smál můj kamarád. A to velmi, hlasitě, z plných plic, až se chytal za břicho a měl v něm křeče. Od smíchu, i když to k smíchu příliš nebylo. Nevím o kolik keřů šlo, ale při určitém počtu by částka mohla překročit hranici trestného činu, minimálně pak šlo o přestupek. Mezi ovocnářem (byť jen amatérským) a dřevorubcem je prostě zásadní rozdíl. Navíc platí, že u příliš velkých řezných ploch dochází k jejich zahnívání a to též může být později důvodem k pokácení. Stejně jako, nedej bože, rakovina. I když ta bývá u starých stromů jen příznakem, že životnost (život) končí. Stáří stromů má více projevů, kromě výrazně snížené plodnosti i jakosti plodů také různé nekrózy kůry a napadení dřevokaznými houbami. Jakmile se již objeví dřevokazné houby, obvykle to znamená, že strom začíná odumírat. U příliš starých ovocných stromů také dochází k porušení rovnováhy nadzemní a podzemní části dřeviny. A to se projevuje svislými větvemi, jež se při zatížení plody (obzvláště u jabloní) rozklesávají. Kromě jiného je obtížná údržba ploch pod stromy i přístup pod ně. Ale to je opět o stáří. Bohužel často je třeba stromy kácet kvůli nevhodným zásahům do korun (viz výše). Deformace korun po nevhodném řezu, oslabení dřeviny řezem, otevření cest pro infekce, plísně, houby a škůdce atd. Problematické však mohou být i nové stavby na pozemku, pokud jimi necitlivě poškodíme kořeny a nebo dřevinu necitlivě zastíníme. Je prostě třeba stále přemýšlet a na ovocné, ale i okrasné dřeviny v zahradě brát ohled a chovat se k nim šetrně. Nakonec jsou to živé organismy, a že hlasitě nesténají neznamená, že jim neubližujeme. Každopádně ještě předtím, než se rozhodnete pro radikální krok a začnete kácet, je dobré oslovit odborníka, pokud si nejste jisti a také je třeba uvažovat o obměně. Jaké dřeviny vysadit místo těch starých? Brát ohled na počasí posledních let a vybrat odolnější odrůdy a nebo vsadit na osvědčenou klasiku starých odrůd? Vysadit jabloň za jabloň, hrušeň za hrušeň a nebo změnit skladbu dřevin v sadu? Nepřidat třeba letní jablka? Toužíte po broskvích a meruňkách? Jsou vůbec do klimatických podmínek dané lokality vhodné? A kolik vlastně máme na novou výsadbu místa? A peněz? Špičák, zákrsek, čtvrtkmen, polokmen a nebo vysokokmen? Jaké vlastně vybrat ovocné dřeviny? Otázek je mnoho.