Sběr bylinek opravdu není začarováváním kouzelné mandragory. Kdybychom potají sledovali celý rok velmi výkonnou bábu kořenářku, tu ježibabu Satanovu, kterou by ve středověku trávily plameny pozemské i pekelné, zjistili bychom, že má naspěch od jara až do zimy. A vlastně i v zimě. Že pořád někde něco sbírá a suší, nebo nakládá, zavařuje. Rostlinstvo je totiž plémě tvrdošíjné a pro lidi různě léčivé, roste a kvete v různých ročních dobách, od předjaří až po zimu, někdy jsou nejlepší mladé lístky, jindy čekáme na květy, případně až plody a semena, kořeny dokonce sklízíme až před zimou, kdy obsahují nejvíce zásobních látek, nebo brzy na jaře. Kdy je nejlepší sbírat listy s natí, květy, kůru nebo kořeny z hlediska obsahu účinných látek a proč to má každá bylina trochu jinak? Sezóna bylinkářky začíná už brzy na jaře, kdy kvetou jarní cibuloviny. Ano, některé jsou jedovaté, ale jiné přímo překypují příslibem lidského zdraví. A když končí květy cibulovin, začíná kvést (a kvete jen krátce) jedna z nejdůležitějších bylinek, totiž podběl lékařský (Tussilago farfara). Dobu květu podbělu nepropásne žádný opravdový bylinkář, stejně jako čerstvé jarní tmavě fialové výhony kopřiv, kvetoucí lípy obalené včelstvem a jiné životabudiče. Rostliny v sezóně rostou, nakvétají a plodí postupně. Bylinkáři proto mají po celý rok nejen fůru práce, ale také toho musí mít spoustu nastudováno. Musí vědět, které části konkrétních bylin jsou léčivé, kdy rostou a kdy jsou nejhodnotnější. Byliny se přitom stále střídají, jedna odkvete a jiná vykvete. Za všechno totiž může rafinovanost přírody, která řeší dostupnost opylovačů a zároveň dostatek potravy pro opylovače po celou sezónu. Hmyz se prostě nemůže najíst v květnu a do dalšího května žít ze zásob. Navíc by při současném kvetení většiny rostlinných druhů hmyz vůbec neměl šanci všechny opylovat. Růst a kvetení různých rostlinných druhů si proto příroda naplánovala postupně. Přesto ale nejvíce bylin kvete právě od května, klíčová je totiž i vegetační doba, rostliny musí stihnout vyrůst, vykvést, vytvořit plody a dozrát. Navíc platí, že během vegetačního období se mění obsah účinných látek v rostlinách a jejich jednotlivých částech. Bylinkáři proto musí vědět, kdy je nejvhodnější doba pro sběr léčivých rostlin právě s ohledem na maximální obsah účinných léčivých látek. U mnoha druhů bylin navíc platí, že právě v době květu, kdy květy obsahují maximum účinných látek, jsou tyto látky rozprostřeny rovnoměrně i do zelených částí natě a do listů. Například levandule má v době květu nejintenzivnější vůni, což odpovídá maximálnímu obsahu silic. A nejen v květech, proto se levandule sklízí i s natí a suší celá. Při sběru bylin je také třeba zohlednit nadmořskou výšku, čím výše cestujeme, tím později zde vše roste a kvete. Pokud tedy bylinkářka třeba z jihu Čech zamíří do Krkonoš, musí si čas trochu posunout. Později na podzim je pro účinnost bylinek také nebezpečné namrznutí, které sice většinou účinné látky neznehodnotí, ale plody se po něm začnou rychle kazit. Plody proto raději sbíráme ještě před prvními mrazíky (např. šípky a trnky). Velmi ohleduplně se pak musíme chovat k účinným látkám v rostlinách. Nejlepší je sušení ve stínu a průvanu, nikdy ne na přímém slunci, stejně jako při vysokých teplotách v sušičce. Ztratili bychom velké množství účinných látek. Stejně tak nesmíme byliny sušit v mikrovlnce a vyhnout bychom se měli i obyčejné troubě. Ostatně by šlo o zbytečnou spotřebu elektřiny. Čerstvé povětří a běžné venkovní teploty ve stínu pro sušení bylin úplně stačí. Svážeme je do svazečků, zavěsíme a je hotovo. Při sběru samotných květů použijeme pro změnu nějaké vhodné síto, nejméně pak noviny.Ostatně ohleduplní musíme být již při samotném sběru bylin, odstřihnout květy či odříznout nať je lepší, než části rostlin trhat. Předně můžeme rostliny vytrhnout i s kořeny a tedy zahubit, navíc poškodíme mnohem větší část rostlin. Jednoduchý důkaz lidé získají při sběru pro výkup. S utrhanými bylinami je problém, řez pozná i laik. V době květu sbíráme květy bylin či celé byliny i s natí, pokud však potřebujeme sbírat lístky, je obvykle nejvhodnější sběr před květem, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Samozřejmě existuje mnoho výjimek, u mnoha druhů jsou však dokonce nejlepší lístky první jarní. Pokud si například na jaře nespletete lístky léčivého medvědího česneku s listy jedovatých konvalinek, je pro medvědí česnek ideální doba sběru listů na sušení. V době květu by už bylo pozdě. Některým rostlinám navíc začnou lístky v době květu zasychat, proto je také vhodný sběr listů před květem. U některých druhů bylinek se květy nesbírají prostě proto, že neobsahují léčivé látky. To platí třeba pro jitrocel. U jiných jsou léčivé pouze plody (např. šípek) a někdy dokonce jen semena (např. ostropestřec mariánský). Dokonce je mnoho druhů bylin, u kterých postupně sbíráme vše, ale postupně, nebo třeba jen květy a plody (např. bez černý). Plody bezu černého jsou dokonce při nachlazení účinnější než květy. A třeba i v případě našich běžných lesních borůvek sbíráme nejprve listy a později až plody. Pro sběr semen platí zásadní pravidlo, že musí být plně zralá. Teprve v plné zralosti obsahují všechny důležité látky v optimálním množství. Sběr kořenů bylin můžeme klidně odložit až do prvních mrazíků, akorát se nám budou kořínky ze ztuhlé půdy obtížněji získávat. Do kořenů si rostliny ukládají zásobní látky a tedy i látky účinné na zimu. A pozor, to samé platí i pro kůru. V sezóně je dokonce i v kůře méně účinných látek než na podzim a na začátku zimy. Kořeny a kůru tedy sbíráme buďto na podzim, nebo brzy na jaře. Na jaře můžeme sbírat kořeny, oddenky a hlízy starších trvalek, na podzim rostlin jednoletých a ročních trvalek. Můžete jim věřit a nemusíte, v každém případě ale předci současných bylinkářů neměli k dispozici nic jiného. Lunární pravidla se řídí postavením Měsíce vůči naší planetě, respektive vzájemnou polohou Slunce, Země a Měsíce. Za novoluní, kdy lunu vůbec nevidíme, začne dorůstat nejen měsíc, ale i rostliny nabírají postupně na síle. Nejvíce síly pak mají podle lunárního kalendáře obvykle za úplňku. Ovšem ne vždy a ne ve všem.V případě sběru kořenů se doporučuje období, kdy Měsíc ubývá, na sběr nadzemních částí rostlin bychom měli vyrazit, když Měsíc dorůstá. Až takto jednoduše lze lunární pravidla objasnit. Co se týká doby sběru, na kořeny (podzemní část rostlin) bychom měli vyrazit pozdě večer, nebo brzo ráno (před východem nebo po západu slunce), nadzemní části rostlin se vyplatí trhat spíše dopoledne až kolem poledne. Dále platí, že květy sbíráme, když jsou pěkně rozvité (nikoli odkvetlé a také ne poupata), nať se nejčastěji sbírá v době květu, listy nejlépe na jaře před kvetením. Některé bylinky využíváme jako koření a sbíráme si je v zahradě průběžně po celou sezónu. V takovém případě platí, že nesmíme rostliny vyloženě vytěžovat, ale musíme postupně tu a tam odstřihávat části rostlin, čímž urychlíme další růst mladých výhonů. Platí to třeba pro petržel, libeček, bazalku a pažitku. Logika je jednoduchá, když rostliny zdecimujeme, bude trvat dlouho, než zase obrostou, navíc je můžeme i zcela zničit. Zelená hmota je nezbytná pro fotosyntézu a tedy zdárný růst rostlin. Autorský článek: Petr Pojar, zdroj: zahrada.cz, kpramenizdravi.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, culinabotanica.cz, dumazahrada.cz, ireceptar.cz
