Projekt tohoto obydlí byl od svého počátku nastaven „neutrálně“. Tak, aby mohl být využíván v nejrůznějších variantách. Ve svém principu může sloužit jako nouzové sociální bydlení, instantní řešení pro výstavbu nových čtvrtí, dočasné řešení k obývání parcely (na níž zrovna budujete rozsáhlejší dům). Anebo, jako v této verzi, ubytování pro turisty. Kteří chtějí aktivně trávit čas v jednom z nejkrásnějších brazilských měst, a zázemí k přespání vyhledají jen na noc. Ostatně, na 30 metrech čtverečních se toho skutečně nedá moc dělat. I proto se stavba navazuje šířeji na své okolí širokou terasou, kam přenáší odpočinkovou zónu obyvatel. Ve své podstatě je Studio Lapinha sestaveno ze dvou jednotek k obývání upravených kontejnerů, laterálně napojených. Industrializované komponenty se přitom nesnaží krýt nějakou kamufláží obkladů, ale vystupují na povrch. Ve skladbě stavby to ale vůbec nevadí. Skryta je ale „hydraulika“ a rozvody, vytvářející vnitřní energetickou infrastrukturu. Všechna je umístěna do jedné stěny. Minimalizovalo to náklady spojené s navrtáváním, a neohrozilo to soudržnost konstrukce stěn. Navíc se tím dal ušetřit prostor, jež bylo možné využít účelněji. Zápas o místo by na tak těsném prostoru asi nedopadl dobře, kdyby jej architekti nevyplnili nábytkem vlastního designu. Například královskou postelí, jež v záhlaví přerůstá v gauč. Členění omezeného prostoru bez zbytečných stěn tu zajišťují barvy. Cihlová červeň (nebo zemitá oranžová) pro společný sektor ložnice a kuchyně, chladivě modrá pro soukromí koupelny a toalety. Mezi nimi se přepážka nachází, odděluje umyvadlo od sprchového koutu a toaletní vany, což optimalizuje využití této plochy. Sprchový kout je hybridním prostorem, protože je spojen s vnější palubou skleněnými dveřmi. Při sprchování si tedy můžete dopřát výhled do lesa. Všeobjímající zelená stropu pak navazuje na vnější zelenou fasádu. Odbourává se tím pojetí hranic mezi exteriérem a interiérem. Za posunovacími prosklenými dveřmi se stejně nachází terasa s posezením, jež je alternativním obývacím pokojem pod širým nebem. Zajímavým hravým prvkem je pak rozšíření této terasy o síť k poležení. Dodává obydlí charakter „místa k lenošení“. Pochopitelně, že v rámci před-objednaných konfigurací tu být může i nemusí. Centrální a vlastně jediná místnost, trochu připomíná lodní kajutu, ale i zde je možná zadat u architektů patřičné úpravy. Sami totiž zmiňují, že v hlavní roli je v této konkrétní realizaci krajina a snaha zprostředkovat co nejvíce z ní obyvatelů. „Studio Lapinha je ale ve své podobě prototypem, který může být využit pro generování jakéhokoliv obytného systému,“ říkají. Různá uspořádání kontejnerů vytvářejí různé prostory, kde se mohou odehrávat různé životy. Kontejnerové moduly jsou prý přímo nastaveny k tomu, aby se daly implantovat do nejrůznějšího prostředí. A tento projekt ukazuje jen jeden z mnoha příkladů jejich možného využití v nenáročné stavební praxi. Objekt, který nabízí přístřeší a pohodu.Materiály: plano livreFoto-kredit: Henrique Queiroga