Prapůvodní domovinou krokových dubu byla sluncem rozpálená pobřeží severozápadní Afriky a severozápadní Evropy. Odtud jej také přičinliví lidé rozšířili do většiny příbřežních regionů Středozemního moře. Proč? Lehké, porézní a nepotopitelné „dřevo“ (jde o borku, kůru) se nehodilo jen pro zátky a záchranné pásy. Skvělý potenciál mělo i ve stavitelství, jako dokonalá přírodní izolace. Poněkud nákladná, samozřejmě. Jenže když se doprovodí jinými materiály a chytrým stavebním systémem? Smysluplné využití korku v současném ekologickém stavebnictví nyní v praxi prozkoumali architekti ze studia Gurea arquitectura cooperativa, během realizace netradičně vedeného projektu rodinného domu ve španělské Kantábrii. Navrhovali dům s maximálním využitím tzv. bioklimatických strategií, aby optimalizovali jeho ekologický profil. Co to obnášelo v praxi? Dům byl před-připraven dílensky do podoby stavebních dílců (upravených do systému z vrstveného dřeva). A následně byl přímo obyvateli s lehkou dopomocí architektů dokončen přímo na parcele.Ta stavba z připraveného materiálu trvala v terénu jediný týden. Už to by si zasloužilo pozornost. Jinak se ale třeba zmínit, že celý tento projekt, ztělesňující moderní podobu venkovského bydlení, usiluje o skutečnou harmonii s přírodou a odráží snahu architektů i obyvatel o autentické spojení s životním prostředím. Fasáda zahrnuje přírodní materiály, dřevo a nejviditelněji působící korek, v kombinaci se strukturou z vrstveného dřeva, čímž plynule splývá s prostředím. Střecha je pak vyrobena z vlnitého plechu. Použití vrstveného dřeva snížilo rizika a čas výstavby, uhlíkovou stopu a energetickou náročnost. Nejen během výstavby, ale i při vlastním provozu, obývání. Vylepšená izolace spolu s podlahovým aero-termálním vytápěním vede v součtu k téměř nulové spotřebě energie. Rodinný dům z korku a dřeva překvapí svým navenek jednoduchým a kompaktním tvarem, který je docela v rozporu s tím, jak „dispozičně komplikovaný“ je zevnitř. V plánech nabývá tvaru písmene H, přičemž onen spojovací můstek je vstupní galerií. Která po většinu roku funguje jako skleník a rozvádí teplý vzduch do obou částí domu. Navazuje na ni kuchyně, která též funguje jako spojnice mezi oběma částmi domu. Stavba působí svými rysy venkovským dojmem, přitom se stavebně nebrala sáhnout pro průmyslově zpracovaných materiálech – které jsou ovšem přírodního původu. Vzniká tím zajímavá kombinace toho, co je přirozené, původní a co je umělé. Zřejmě to ale je schůdná cesta. Dům je zrovna tak hermeticky uzavřený jako prostupný, současně industrializovaný a přitom řemeslný, ručně postavený. Rozhodně představuje velkou inspiraci pro ty, kteří by si i své vlastní bydlení představovali trochu jinak, trochu víc bioklimaticky.Zdroj: gurea arquitectura cooperativa Foto: Javier Bravo