Založte si květinovou loukuKvětinová louka se v zahradě stane novým biotopem, organismem schopným obnovovat se. Rostliny postupně vykvétají, vysemení a v dalším roce se vše opakuje. Připočteme-li mnoho živočichů, kteří se zde zabydlí, zahrada skutečně ožije. Vyjde-li člověk do přírody na louku, diví se, jak je možné, že se zde udrží taková druhová pestrost, že vlastně žádný z rostlinných druhů nepřevládá, tedy pokud se zde nevyskytne druh silně invazivní, který začne ostatní vytlačovat. Jinak je naprosto přirozené, že se tvoří ostrůvky, kde je rostlin konkrétního druhu více. Hmyz a vítr opylují rostliny, čímž zajišťují jejich další generace. Byť se na louce vše děje přirozeně a jaksi bez našeho přičinění, my sami můžeme ovlivnit vzhled své zahrady a kousek louky zde můžeme založit.Co člověk pokazilOvšem naopak můžeme ledaco i pokazit. Například je dokázáno, že používáním značného množství minerálních hnojiv a zvýšenou produkcí píce se nám podařilo na mnohých lukách výrazně snížit druhovou pestrost. Některé luční květiny se dokonce staly vzácnými a některé dokonce ohroženými. Bohužel. Vždyť právě louka je opravdu loukou, pokud zde najdeme co nejpestřejší rostlinné společenství. Věděli jste, že na druhově nejbohatších tradičních loukách najdeme až několik set druhů rostlin? Podmínky růstu lučních květinLučním květinám se nejlépe daří na půdách bohatých na vápník. Čili na půdách s podložím z vápence, slínu či dolomitu. Pokud je půda kyselá, budou zde převládat traviny. Čili před výsevem luční směsi, kterou si snadno koupíme, je třeba znát půdní reakci a případně půdu přivápnit a ve vápnění pak pokračovat i další roky. Na paměti bychom též měli mít, že různé druhy lučních rostlin mají různé požadavky, u některých je dokonce klíčení semen rozložené do více měsíců, například mnohá semena musí být před klíčením vystavena velice nízkým teplotám. Pokud chcete založit kousek květnaté louky v nově realizované zahradě, je též třeba myslet na vhodný výběr substrátu, nikoli však hnojiva. Půdu nejvýše tak povápníme a počkáme, až se vápno vstřebá. Výběr luční směsiNejdůležitější jsou v lučních směsích letničky, ty většinou převažují. A hlavně v prvním roce výsevu už bude porost vypadat právě díky nim pěkně. Ovšem v následujících letech se bude druhová pestrost snižovat. Proto by vlastně měl být postup přesně opačný a my bychom měli být trpěliví. V prvním roce by se měly objevit jednoleté rostliny, které nejprve zakryjí půdu a až v dalších letech bude k vytvoření lučního porostu docházet postupně. Klíčové je samozřejmě i správné sekání. Dobře založený porost odolá i značným výkyvům počasí a přitom nebude později náročný na údržbu. Květnatou louku vyséváme na jaře (těžší půdy a vlhčí stanoviště) a nebo na podzim. Jarní výsev provádíme od dubna, přičemž půdu připravíme stejně, jako bychom zakládali nový trávník. Pouze se vyhneme hnojení a zásadně nepoužíváme herbicidy! Podzimní výsev provedeme nejlépe v září a nejdéle v říjnu.Výběr osiva je klíčový i v tom smyslu, že některé směsi není vhodné míchat s osivem travním a jetelotravním, jelikož tyto rostliny by luční druhy květin vytlačily (výše zmíněný problém s pící) – kvůli rychlému počátečnímu růstu travin a jetelovin dojde k obsazení prostoru, který naopak potřebují pomalu rostoucí luční byliny. V žádném případě nedoporučujeme semena přírodních rostlin přisévat do založeného trávníku. Rostliny by uhynuly už jako mladé, traviny je prostě vytlačí! Jedině snad využít vyholených míst poškozeného trávníku. V každém případě je však lepší travní drn sejmout, povápnit a dosypat vhodný substrát, nejlépe kvalitní kompost zásaditější reakce (čili kompost bez příměsi dřevních zbytků, kůry a jehličí jehličnanů). Zakládáme květnatou loukuPůdu nejprve zryjeme, rozbijeme hroudy (nebo necháme přes zimu vymrznout), vysbíráme kameny a plochu urovnáme železnými hráběmi. Poté povápníme a přisypeme substrát (viz výše). Větší plochu osejeme pomocí mechanizace, menší plochy samozřejmě ručně. Jde o mělké setí, proto zprvu zavlažujeme jen lehkým rozprašováním, abychom semena a klíčky nevyplavovali. Správné sečení loukyLouka musí být správně sečena a nebo spásána. Pokud však nechováme koně či ovce a nejde o opravdu velkou plochu, pravidelnému sečení se nevyhneme. Nejlepší je použít obyčejnou kosu a sekat ručně. Na posečené ploše pak porost sušíme a až suchý z ní odstraníme. Použít však lze i sekačku, ale pouze takovou, která rostliny podřízne, nikoli rozšmelcuje. Spolu s nimi bychom zlikvidovali i hmyz a navíc z podříznutých a sušených rostlin vypadávají semena, zatímco rozšmelcovanou hmotu můžeme leda tak vysypat na kompost. Louku sečeme dvakrát ročně v prvních čtyřech letech, poté již stačí jen jednou ročně na konci léta, ovšem tradicí vždy bývalo sekat louku poprvé, čímž získáme semeno a případným druhým a třetím sekáním získáváme takzvanou otavu. Ovšem kousek květnaté louky v zahradě nemusíme v pozdějších letech sekat vůbec, prostě to bude jakýsi „větší květinový záhon.“ Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
