Jehličnany považujeme v naší přírodě za zcela samozřejmé, přirozené, ovšem mnoho druhů jehličnanů nepochází z našich zeměpisných šířek. Vlastně u nás pěstujeme více cizokrajných druhů okrasných jehličnanů než těch původních a zde vyšlechtěných. Ale tak je tomu s většinou především okrasných rostlin. A je otázkou, co je vlastně původní druh, přihlédneme-li k nepředstavitelně dlouhé historii –nepředstavitelně dlouhé na jeden krátký lidský život. Právě stříbrné jehličnany jsou velice oblíbené, jelikož je můžeme kombinovat do různých kontrastů a jsou zpravidla velmi odolné. Navíc jsou některé jehličnany svým odstínem laděné do modré barvy, jiné i do zlatavé a také odstíny těch zelených se výrazně liší. I u těch takzvaných stříbrných jehličnanů jde vlastně o odstín stříbřitě šedý až stříbřitě ojíněný, u těch modrých vlastně odstín modro zelený, modravý, namodralý.Pokud vlastníte opravdu velkou zahradu a chcete z ní z části vlastně park, není důvod obávat se výsadby jehličnanů, které dorostou i patnácti a více metrů. Nejčastěji se setkáme například s takzvaným stříbrným smrkem, což je vlastně smrk pichlavý (Picea pungens). Jeho ohromnou výhodou je odolnost vůči znečištěnému ovzduší, čili je ideální do měst a do příměstských parcel, snese přitom slunné stanoviště i polostín. Daří se mu v půdách různého složení, je odolný i mrazuvzdorný a nabízeno je mnoho odrůd různých velikostí i odstínů. Avšak barevné jehlice či šupiny v různých odstínech stříbrné najdeme i u kultivarů jedlí (Abies), cedrů (Cedrus), cypřišků (Chamaecyparis), jalovců (Juniperus) a borovic (Pinus). Kromě různých odstínů nabízí tyto kultivary i různé tvary. Mohou být vzpřímené, sloupovité, kuželovité, zakrsle rozložité, kulovité, ploché, plazivé, převislé… Některé se hodí do skalek, jiné k pěstování v nádobách, jiné zpevní svahy apod. Pokud vlastníte malou zahrádku či předzahrádku, určitě se sem vzrostlý strom nehodí. Zde vysadíme jehličnany nízké a kompaktní. Tedy například cypřišky (např. ‘Compacta glauca‘), jalovce (např. půdokryvný jalovec Juniperus squamata ‘Blue Carpet‘) a některé menší zeravy. Do skalek se pro změnu hodí nízké kompaktní jehličnany, záleží jen na osobních preferencích, jaký tvar a druh si vybereme. Ty vyšší se hodí do větších skalek, nízké do menších (rostliny vysoké do 1 m). Stříbrné (ale vůbec jakékoli) jehličnany je nejlepší nakupovat přímo ve školkách, získáte tak odborné rady od zkušeného pěstitele, ale i čerstvě vyryté rostliny (prostokořenné), případně lze koupit i kontejnerované. Pokud jsou větvičky sazenic proschlé, jehlice divně zbarvené, nevěstí to nic dobrého. Většina takových rostlin nakonec zahyne. Nákupu v hypermarketech se opravdu raději vyhněte. Určitě nelze říci, že existují konkrétní podmínky, při kterých se všem stříbrným jehličnanům daří nejlépe. Nejodolnější a nejpřizpůsobivější je smrk pichlavý, velmi odolné jsou i jalovce, cypřišky a zeravy.Jehličnany většinou milují propustnou a vlhčí (nikoli přemokřenou) půdu, čili dostatek vláhy, ale i živin. Neexistuje vyloženě podmínka kyselé půdy, byť v lesních porostech je pravidlem, u některých druhů je tomu dokonce naopak. Dokonce když vysazujeme živý plot z jehličnanů, je dobré naplnit výkop kompostem, čili zajistit dostatek živin pro první roky růstu rostlin. Pokud chceme, aby nám stříbrný jehličnan vyrostl velmi rychle, volíme například jedli ojíněnou (A. concolor), která má ráda hlubokou alkalickou půdu. Nabízené jsou však i velmi exotické druhy vhodné do mobilních nádob a k zazimování, prostě nesnesou mráz, venku by zimu nepřežily.Zdroj: abecedazahrady.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
