Není na světě mnoho rostlinných čeledí natolik významných, jakou je zrovna čeleď hluchavkovité (Lamiaceae). Kromě rodu Thymus, o kterém je tento článek, zde najdeme i dlouhou řadu dalších známých bylinek, mezi které patří ostatně i hluchavky. Tedy ty rostliny, po nichž byla celá čeleď pojmenována. Čeleď hluchavkovité je totiž snadno dosažitelným snem každého bylinkáře, ale i kulináře. Však posuďte, příbuznými hluchavek a také mateřídoušky a tymiánu jsou například máta, šalvěj (největší rod čeledi hluchavkovité), rozmarýn, čistec, levandule, dobromysl, drmek, meduňka, bazalka, saturejka, šanta, lvoušek, konopice, krásnoplodka, popenec a černohlávek. Stačí? Celkem tato čeleď zahrnuje až 7800 rostlinných druhů řazených v až 245 rodech. Jde o šestou největší čeleď krytosemenných rostlin, která zahrnuje dokonce i některé významné dřeviny. Nejčastějším znakem hluchavkovitých jsou vstřícné listy, čtyřhranné stonky a dvoustranně souměrné, pyskaté květy ve stažených vrcholičnatých květenstvích. Tyto květy jsou nektarodárné a často i medonosné. Mnohé z rostlin čeledi hluchavkovité jsou výrazně aromatické, jejich plody bývají tvrdky, peckovice a vzácněji tobolky. Hluchavkovité jsou ekonomicky velice významnou rostlinnou čeledí. Doslova uctívány jsou pro obsah aromatických silic a dalších látek, pro které jsou využívány jako koření, jako zdroj éterických olejů a také jako významné a mnohé již tisíceletí uznávané bylinky, tedy rostliny léčivé. V této čeledi najdeme dokonce tropické dřeviny, jež jsou těženy pro kvalitní dřevo. Mnoho druhů je navíc pěstováno i pro okrasu. V mnoha světových kulturách (buddhismus, hinduismus, antické Řecko) je s hluchovkovitými dokonce spojena i významná kulturní a mytologická symbolika. A nakonec i u nás. Mateřídoušky si poradí s plným sluncem i se suchem, hodí se proto i na extenzivní zelené střechy, tedy střešní zahrady, osivo mateřídoušek navíc najdeme i jako součást lučních směsí. Chuť a vůni mateřídoušky přitom oceníme v podobě čajů i koření, mateřídoušky prostě patří do zahrad a to včetně těch střešních. Vhodné jsou do bylinkových skladeb i na skalky, pěstovat je lze i na rozpálených venkovních okenních parapetech a terasách v mobilních nádobách. Nemají přitom žádné nároky a poslušně se po ploše rozrůstají. Přežijí všude, kde se již ničemu jinému nedaří. Pokud někde trpí váš trávník suchem, mateřídoušky jej nahradí a můžete po nich šlapat a stejně přežijí. Rod mateřídouška (Thymus) zahrnuje stálezelené keře, polokeře a na bázi dřevnatějící byliny s drobnými tuhými listy a žlázkami produkujícími vonné silice. Květy mateřídoušek jsou obvykle uspořádané ve složených lichopřeslenech a mohou být oboupohlavné a nebo pouze samičí. Květy jsou opylovány hmyzem a plody mateřídoušek jsou tvrdky.I rozšíření mateřídoušek je velmi široké, najdeme je ve většině Evropy, v severní Africe, velké části Asie, ale dokonce i na pobřeží Grónska. Nejvíce druhů pochází ze západního Středomoří, kde je vývojové centrum tohoto rodu. V přírodě je najdeme na slunných stanovištích na mezích a skalnatých stráních, v lemech lesů a světlých lesních porostech, v suchých travinách, ve středomořských nízkých křovinách (garrigue), ale i na vysokohorských holích nad horní hranicí lesa. Z hlediska taxonomie jde o velice složitý rod se složitými genetickými poměry, značnou morfologickou proměnlivostí a častými sklony k hybridizaci. V naší přírodě roste 7 původních druhů, ovšem i řada přirozených kříženců. Nejčastějším druhem je u nás mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. Sudeticus) je pak kriticky ohrožena. Na suchých stráních a u prašných cest se pak můžeme kochat růžovými květy mateřídoušky úzkolisté (Thymus serpyllum), ovšem mezi mateřídoušky řadíme také na začátku článku avizovaný tymián obecný (Thymus vulgaris). Jak mateřídouška, tak tymián jsou u nás oblíbené již od středověku. A jelikož se mateřídoušky nevyhýbají suchým půdám chudým na živiny, právě v případě střešních zahrad a suchem mořených lokalit jde o ideální rostliny. Navíc je nabízena široká řada kultivarů, například mateřídouška citronová (Thymus x citriodorus), která byla vyšlechtěna i s panašovanými listy. Je neopakovatelná pro svou citrónovou vůni a chuť podobně jako citrónová máta, která též patří do čeledi hluchavkovitých. Do bylinkových záhonů, kamenných korýtek, na suché skalky a střešní zahrady je ideální. Zajímavými druhy pro okrasné zahrady jsou pak třeba mateřídouška časná (Thymus praecox) a mateřídouška vlnatá (Thymus pseudolanuginosus) A jelikož mají mateřídoušky silné sklony k hybridizaci a jsou silně prošlechtěny, můžeme si zakoupit kultivary s květy v odstínech barev bílé, růžové a fialové. Některé kultivary pak mají žlutě či bíle panašované listy, jiné jsou tak nízké, že vyloženě těsně kopírují půdu. A právě ty výborně nahradí trávníky v suchých lokalitách a nebo na pozemcích s příliš mělkou půdou. Mateřídoušky jsou starými a velmi oblíbenými léčivými bylinami. Jejich účinné látky mají účinky silně antiseptické, antibakteriální, fungicidní, spazmolytické a uklidňující. Navozují příjemný spánek, pomáhají proti stresu a nervovému vypětí a také podporují lidský imunitní systém. Mateřídoušku využíváme v podobě sirupů, čajů a tinktur proti kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním potížím (nadýmání a průjmy), k ošetření hnisavých a nehojících se ran a k bylinným koupelím. Také jí vyplachujeme dutiny. Je též důležitou surovinou v aromaterapii a kosmetice a jako koření se hodí k masitým, zeleninovým i sladkým pokrmům, do omáček, marinád, bylinkových octů a másel. A co víc, mateřídoušky patří k významným medonosným rostlinám s výtečnou produkcí nektaru. Ve Středomoří dokonce produkují druhové medy. Ovšem prodávají se i semínka a sazenice různých okrasných kultivarů. Známa je mateřídouška též v mytologii, lidové kultuře a literatuře. V tradiční české literatuře je mateřídouška spojována, jak již jméno napovídá, se vzpomínkami na mateřskou lásku. Snad nejkrásnější takovou vzpomínkou je známá báseň Karla Jaromíra Erbena - Kytice, po které byla pojmenována celá básnická sbírka. Karel Jaromír Erben - báseň Kytice"Zemřela matka a do hrobu dána,siroty po ní zůstaly;i přicházely každičkého ránaa matičku svou hledaly.I zželelo se matce milých dítek;duše její se vrátilaa vtělila se v drobnolistý kvítek,jímž mohylu svou pokryla.Poznaly dítky matičku po dechu,poznaly ji a plesaly;a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,mateří-douškou nazvaly.Mateří-douško vlasti naší milé,vy prosté naše pověsti!Natrhal jsem tě na dávné mohyle -komu mám tebe přinésti?Ve skrovnou já tě kytici zavážu,ozdobně stužkou ovinu;do šírých zemí cestu ti ukážu,kde příbuznou máš rodinu.Snad že se najde dcera mateřina,jíž mile dech tvůj zavoní;snad že i najdeš některého syna,jenž k tobě srdce nakloní!"