Velkým omylem mnohých „ochránců přírody“ je budování krmítek bez napajedla. Obzvláště ve městech je dnes mnohdy velkým problémem ptactva v zimě právě zdroj vody, byť se to může zdát na první pohled nesmyslné – všude se válí tolik sněhu a ledu – vody. Ptáci však potřebují stejně jako ostatní zvířata vodu v jejím kapalném skupenství. Zkuste nedat v zimě svému psovi vodu (vždyť je na zahradě tolik čerstvého sněhu), zahyne. Přitom ptákům postačí jako napajedlo v krmítku místo na misku s vodou.Krmítko pak na zahradě plní dvě funkce – kromě výpomoci ptactvu s obživou také funkci estetickou. Mělo by však také být umístěno tak bezpečně, aby se nestalo příhodným lovištěm koček domácích a jiných predátorů. K realizaci krmítka přitom postačí třeba i jen kousek dřeva či síťka a provaz na zavěšení. Myslet však můžete na opeřence i jinak, stačí vysadit na zahradě dřeviny, nejčastěji keře, jejichž plody jsou bobule, které na nich zůstávají právě i v zimě - jeřabiny, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu nebo třeba svídy. Odměnou vám bude pestrý život na zahradě i v zimě. Co ptákům v zimě krmit a co nekrmitPtákům v zimě nabízíme trvanlivé a mrazuvzdorné krmivo, ale i krmivo k rychlému zkrmení. Zásadním kritériem je neposuzovat potřeby ptáků podle toho, co zrovna chutná nám samým. Taková strava jim může naopak ublížit. Též platí, že druh krmiva se liší podle konkrétního ptačího druhu. Napadlo vás třeba věšet na keře mrtvé myši? Věřte nebo ne, ale uděláte tím radost ťuhýkovi či pěvušce modré. Drozdovití ptáci (třeba kos) zase milují odřezky z masa či tvaroh, rackové odřezky z rybího masa a vnitřnosti (alespoň zbytky z vánočního kapra byste jim mohli dopřát), krkavcovitým pěvcům a synantropním ptákům (holubi, hrdličky, vrabci, kosi) pak udělá radost téměř vše – veškeré zrniny a tuková krmiva, nezávadný kuchyňský odpad, odřezky masa … jsou to jacísi všežravci mezi ptáky. Jakoukoli potravu je vždy nutné dávat do krmítka v množství a stavu, aby nehnila. Ze stejného důvodu je též nutné provádět kontrolu a úklid krmítka a jeho okolí. Nebezpečné jsou pro ptactvo jakékoli uzeniny, bílé pečivo, ale i sůl (1 zrnko na slaném rohlíku může být pro některé druhy smrtelné). Stejně tak ptactvu nenabízejte staré, žluklé zrní a ořechy – poškodí jim játra a ledviny, za teplot pod -10 oC pak venku nenechávejte pověšený ani lůj – ztuhnul by v ptačích střevech. Důležitá je také stravitelnost nabízeného krmiva. Slupky od brambor, banánů, pomerančů či mandarinek do krmítek určitě nepatří, nevhodné jsou i kořeněné a nadměrně solené zbytky potravin. Stejně jako suché těstoviny – v trávicím systému ptáků bobtnají a ucpou volata některých druhů. Nebezpečné jsou i jakkoli kynuté výrobky. Do koše také určitě vyhodíme zkažená a hnijící krmiva, pokud je však krmení napadeno hmyzem, naopak se stane vítanou pochoutkou. Nevhodné je také krmivo, které obsahuje ocet či alkohol. Naopak je zlidovělým mýtem nevhodnost semen maku. V přírodě se také hojně vyskytuje a je mnohými ptáky naopak velmi oblíben.Více méně převládá názor, že zásadní jsou zrniny. Není to však zcela pravda a i zde se liší nároky různých ptačích druhů. Ze semen patří do krmítka hlavně slunečnice, drcený oves (a ovesné vločky), len, proso, ale i semena trav a bodláků a takzvaná zadina – odpad vzniklý při úpravě obilí. Vhodná je i pohanka, hrách, kukuřice, krupice a hrubá mouka zapražená na tuku, stejně jako jemně nastouhaný či rozdrcený tuk nebo tukové směsi (vzniknou vyškvařením loje a smícháním s olejnatými semeny, směs se lije za tepla do závěsných nádob a nechá ztuhnout, ptáci pak směs vyzobávají zespodu). Zavěsit však můžeme i syrový lůj a sádlo, ocení to především sýkorky. Dále je vhodné běžné tuzemské ovoce a ve druhém odstavci již zmíněné bobule (jeřabiny, šípky, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu nebo třeba svídy, ...). A například na okenní římsu je vhodné pokládat malé úřezky libového masa. Pokud se však nechcete zabývat výrobou směsi, lze ji pohodlně zakoupit v obchodech. A pozor, čerstvá voda neslouží ptactvu jen k pití, ale i mytí. Může se to zdát divné, nakonec i mnozí lidé se především v zimě příliš nemyjí, ovšem ptactvo miluje koupel za jakéhokoli počasí. Vodu proto stále vyměňujte, ideálně každý den. Kdy začínáme krmit a kam potravu umístitKrmit ptáky začínáme, jakmile leží na zemi souvislá vrstva sněhu, nebo vytrvale sněží a teploty se pohybují kolem nuly. Pozor však, návštěvníci vámi připravovaných hostin si rychle zvyknou a přestanou hledat další zdroje potravy. Vlastně se za ně stáváte zahájeným krmením zodpovědní a jak se říká – co k sobě jednou připoutáš … zůstane na tvé péči závislé. Pokud je zima mírná, sypeme do krmítka jen málo, za tuhé zimy však ptáci potřebují vydatný „nášup.“Výroba krmítka může být velmi jednoduchá, postavit ale lze i velmi zajímavá a rafinovaná krmítka či dokonce konstruktérské perly. První možností je krmítko pořídit v obchodě. Uznejte ale sami, oč lépe bude z dětských úst znít – "tatínek vyrobil krmítko pro ptáčky."Pro krmítka je především důležité, aby jejich obsah zůstal suchý a nezavátý sněhem ani za silných chumelenic, proto je nutná dostatečně velká stříška, která ve všech směrech přesahuje základnu krmítka. Důležitý je i zvýšený okraj, který chrání potravu před zavátím a ta přitom nepadá z krmítka ven. Krmítko také nesmí mít ostré hrany, nesmí z něj vyčnívat hřebíky, šrouby a dráty. Důležité je i umístění krmítka – alespoň 3 až 4 metry (ne blíže, usnadníte tak lov kočkám) od nejbližšího stromu, pokud je zrovna na jednu z jeho větví nezavěsíte. Kromě ze všech stran otevřených krmítek jsou vhodná i krmítka uzavřená, ve tvaru domečku či budky. Na druhou stranu však lze pouze jednoduše zavěsit síťku se směsí, nebo nalít ještě teplý lůj se směsí olejnatých semen do půlky obalu kokosového ořechu, nechat ztuhnout, obrátit dnem vzhůru a zavěsit na větev. Vhodným místem pro krmení ptactva je i okenní parapet, na místě, kde nejsou v blízkosti stromy, však hojné návštěvy opeřenců nečekejte. Výroba jednoduchého krmítkaPro jednoduché krmítko se stříškou platí, že obvod krmné plochy by měl být alespoň 150 cm, je jedno, zda zvolíte obdélník či čtverec, případně kruh nebo ovál. Krmítko může být závěsné nebo pevně kotvené do země (závěsné je jednodušší, stačí i jen květináč či půlka kokosového ořechu). Krmítko by mělo být alespoň 1,5 metru nad zemí. Nejjednodušším řešením je použít dřevěnou desku (např. čtvercového půdorysu 40 x 40 cm), tu na okrajích olištujeme tak, aby z krmítka nevypadávalo krmivo. Šikmou stříšku jednoduché konstrukce lze kotvit na jednu středovou podpěru, dostatečně robustní a pevnou, jednu podpěru na každé z obou štítových stran stříšky či 4 podpěry v rozích. U závěsných krmítek lze krmítko zavěsit za stříšku a stříšku za větev, což je obzvláště jednoduché a elegantní řešení. Pokud chcete krmítko naopak kotvit do země, je nutné stojan dostatečně a do dostatečné hloubky upevnit (stačí zatlouct dostatečně hluboko slabší dřevěný kůl a na něj pak krmítko shora přišroubovat či přibít (nikdy ne jedním hřebíkem či šroubem, vždy musí být 2). Další možností je kmínek, do které vyřežeme ze všech stran otvory o průměru 2 až 3 cm. Ty naplníme směsí loje a semen (takový materiál z otvorů nevypadne). Krmítko pak zavěsíme či umístíme na kůl. Výhodou tohoto řešení je extrémní jednoduchost – nemusíme budovat ani stříšku, stačí jen vyvrtat otvory do kmínku. Náročnější majitelé zahrad však nyní mávnou rukou, budou chtít, aby krmítko ladilo s vybavením zahrady a mnohdy i postaveným domem. Bude si tedy v jejich případě vyžadovat individuální řešení, mnohdy velmi pracné a esteticky náročné.
