Ústředními prvky architektury stromových domků (resp. domků mezi stromy) kolekce The Burl jsou vstupní dveře s velkým kruhovým prosklením, kruhová okna a opláštění opáleným dřevěným šindelem. Interiér je ze světlého cedru nebo jasanu, přičemž každý samostatný domek vlastně většinou tvoří jeden samostatný pokoj s kompaktní toaletou a sprchou. Středobodem pokojů jsou postele. Domky přitom sdílí společnou terasu. Každý z domků, který lze vlastně nazvat modulem, může mít různé funkce. Třeba lze udělat z jednoho obývák, z druhého ložnici, kuchyň a koupelnu, nebo jenom ložnici. Možností je více. Moduly lze využít i jako kanceláře. Kolekci The Burl navrhl britský architekt Antony Gibbon, přičemž o domcích uvažoval tak, že mohou sloužit především k přespávání v přírodě, případně k pronájmům, kalkuloval však i s možností využití v podobě kanceláří umístěných v srdci přírody. Stromové domky oblých tvarů vlastně tak trochu připomínají vzducholodě a balony. A Antony Gibbon ve skutečnosti nepřišel s ničím novým, stromové domky jsou oblíbenými experimenty již delší dobu, těm svým ale vtiskl svůj rukopis. Gibbon šel v zaoblení svých domků ze všech architektů nejdál. A že se blíží Štědrý den a zdobíme stromečky, vlastně můžeme říci, že domky působí také jako jakési vánoční ozdoby. Oblé tvary navíc ještě podtrhují kruhová okna a prosklení dveří, které dodávají architektuře hloubku. Když se pak za šera uvnitř rozsvítí, díky prosklení se domky doslova rozzáří do prostoru. Stromové domky jsou pro architekty vlastně vždy velkou výzvou. Hlavním problémem je totiž způsob jejich bezpečného ukotvení, které má být zároveň co nejméně nápadné. Navíc je třeba zajistit, aby stromy nemohly být způsoby kotvení příliš poškozeny. Postavit a zavěsit mezi stromy je možné buďto pouze jeden domek přístupný po malé dřevěné rampě, nebo rovnou soustavu více domků se společnou terasou, které lze propojit i můstky. A pokud by se někdo rozhodl pro celý shluk domků, může vlastně jako celek fungovat coby alternativa rodinného domu. Zdroj: Antony Gibbon
