Martin Konvička z Jihočeské univerzity uvedl pro avcr.cz: „Podstatné je nezalesňovat vše znovu smrkem a tolerovat samovolně vzniklé drobné světliny a mokřady. Musíme si být vědomi toho, že les není jen plantáž na stavební dříví, ale i součást našeho životního prostředí.“ Na kůrovcem zničených plochách lesů se dokonce objevily desítky kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin z červeného seznamu. Výzkum zaměřený na 45 lokalit zničených kůrovcem, jehož výsledky byly zveřejněny ve vědeckém časopisu Forest Ecology and Management, ukázal, co se v zasažených lesích děje s rostlinami a živočichy. Dosud se tomuto tématu nikdo nevěnoval, proto se jím začali zabývat pracovníci Biologického centra Akademie věd ČR, Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Muzea regionu Valašsko a Agentury ochrany přírody a krajiny. Studie zachytila vývoj kalamity na 45 plochách ve třech reprezentativních oblastech: Nízký Jeseník, Českomoravská vrchovina (Jihlavsko) a jižní Čechy (Českobudějovicko). Vědci zde sledovali výskyt vyšších rostlin, denních motýlů, nočních motýlů a brouků vyvíjejících se v mrtvém dřevě. A našli překvapivě bohatá společenstva všech sledovaných skupin, dokonce včetně mnoha druhů, které byly dávno vytlačeny z hospodářských lesů i běžné venkovské krajiny. Kůrovcová kalamita přitom trvala dlouho, začala již před 20 lety na severní Moravě, odkud postupovala zemí směrem na západ. Gradovala pak v suchých a teplých letech 2014-2018, poté zeslábla, ale dosud ještě úplně neskončila. Hlavním hybatelem dějů byly vysoké teploty a vyschnutí hlubších vrstev půdy. A s tím si nedovedly poradit nejen smrky, ale i borovice. Kromě značných hospodářských škod kalamita donutila lesní hospodáře přehodnotit zažité postupy a hledat nové cesty. Ukázalo se přitom, že své kouzlo má i obnova přirozená, kdy v první trati nenastupuje hospodář a jím prováděná výsadba, ale pionýrské dřeviny. Ty se totiž chytají své šance okamžitě. Ale ještě zpět k výzkumu, na výzkumných plochách rostlo průměrně více jak 80 druhů vyšších rostlin, z nichž 17 figuruje v červeném seznamu. Žila zde třetina všech našich denních motýlů, především citlivější luční druhy zde dokonce žily v bohatých populacích. Překvapilo i ohromné množství druhů nočních motýlů včetně velkých atraktivních druhů (např. přástevník medvědí a bourovec trávový). Ze 199 druhů brouků, jejichž život je vázán na mrtvé dřevo, jich téměř čtvrtina figuruje v červeném seznamu. A například výskyt potemníka Corticeus fraxini nebyl v Čechách dosud vůbec znám, vyskytoval se vzácně pouze na Moravě. Ovšem právě tento druh se po roce 2015 rozšířil po celé republice a dnes je zcela běžný, vlastně všudypřítomný. Brouk žije pod kůrou jehličnatých stromů, často právě i v chodbičkách vykousaných kůrovcem. Prostě a jednoduše odumřelé stromy poskytly nový životní prostor mnoha druhům hmyzu a uvolněné plochy mnoha druhům rostlin. Obzvláště osluněného mrtvého dřeva by bylo v přírodních lesích velké množství, v hospodářských lesích je ho však málo. Mrtvé dřevo má přitom pro les mnoho přínosů, kromě výskytu živočichů a dřevokazných hub se do půdy dostávají zpět živiny, zvyšuje se tak úživnost půd pro další generace stromů. V půdním humusu se navíc váže uhlík, což je hlavní složka dřevní biomasy. Bohužel však kalamitou narušené lesy budou podle zákona znova zalesněny. Oživení těchto ploch je proto jen dočasné. Přesto ale vznikla šance na významné změny. Předně kalamita rozbořila po staletí praktikovaný model pěstování lesa, navíc ukázala, že v době klimatické změny nemůžeme lesy plánovat na sto a více let. Přitom se ukázalo, že právě ponechání prostoru přirozené obnově lesa může být řešením laciným i efektivním zároveň. Umožní rychlejší produkci biomasy. A hlavní roli zde hrají takzvané pionýrské dřeviny. Slovo pionýr symbolizuje v celosvětovém významu kolonistu – obyvatele nejčastěji nové kolonie. A to samé platí i pro dřeviny. Když se dnes podíváme třeba na Šumavu do míst, kde byly lesy ponechány přirozené obnově, právě pionýrské dřeviny obrůstají mrtvoly kůrovcem a suchem zničených dřevin. A přestože jsou pionýrské dřeviny krátkověké, dožívají se nejčastěji pouze několika desítek let, jsou pro krajinu významné. Dovedou totiž stabilizovat narušené svahy a připraví spolu s hnijícím dřevem prostředí pro své nástupce (smrky, jedle, buky, duby a jiné druhy). Pionýrské dřeviny jsou prostě takové, které dovedou rychle kolonizovat území, na kterém stromy buďto nerostou, nebo zmizely (škůdci, požár), případně byly vytěženy. Mezi pionýrské dřeviny patří u nás především břízy, jeřáby, vrby, topoly a olše. Pionýrské dřeviny mají unikátní vlastnosti, například rychlé šíření semen na velké vzdálenosti a vysokou přizpůsobivost různým růstovým podmínkám. Semena jsou lehká a často okřídlená (např. topol a bříza) či ochmýřená (vrby). Semena též disponují vynikající klíčivostí a pionýrské dřeviny rostou v mládí velice rychle (až půl metru či metr za rok). A například semenáčky břízy a jeřábu mohou vzcházet i ze semen z půdní banky. Pionýrské dřeviny prostě nejsou žádným lesním plevelem, jak se dříve hojně říkalo, ale plnohodnotným a důležitým prvkem ekosystémů. Ještě mám živě v paměti, jak jsem v pubertě vyžinoval plochy s mladými sazenicemi dřevin a kromě všudypřítomných ostružin a malin byla nejčastější plevelnou dřevinou bříza. „Všechna musí pryč, je to plevel,“ říkala babička a hajný nám to stokrát zopakoval. A po našem pustošení zůstaly nepoškozené jen nižší byliny, které byly dostatečně daleko od ceněných sazeniček. Původní plevelný porost byl často vysoký i více jak 1,5 metru. Snadno lze spočítat, jak často je na takových plochách třeba dělat mladým sazeničkám ceněných dřevin životní prostor a kolik ta legrace vlastně stojí, byť jsou mzdy manuálních lesních pracovníků nízké.Zdroj: ekolist.cz, avcr.cz, rozhlas.cz, Forest Ecology and Management, Wikipedia
