Rod kaliandra (Calliandra) z čeledi bobovité (Fabaceae) sice nabízí přibližně 200 uznávaných a po světě běžně známých druhů, pěstitelé se však obvykle zajímají jen o několik z nich. A na prvním místě je jednoznačně kaliandra červenohlavá (Calliandra haematocephala). Pochází z nejnižších partií východní Bolívie, kde dorůstá maximální výšky 5 metrů. V mobilních nádobách bude v našich zahradách samozřejmě nižší, kořeny nemají v květináčích tolik prostoru pro růst a to se projeví i na velikosti rostlin. Ostatně kaliandry jsou známé i jako bonsaje, konkrétně byl pro tento účel vyšlechtěn kultivar druhu kalinadra červená pojmenovaný 'Nana', kultivar 'Alba' kvete pro změnu čistě bíle. Jako bonsaj je pěstován i druh Calliandra eriophylla. Pěstitelsky oblíbena je také kaliandra surinamská (Calliandra Surinamensis), Calliandra houstoniana, Calliandra tergamina a Calliandra tweediei. A třeba v tropickém skleníku Pražské botanické zahrady v Tróji se pyšní druhem Calliandra emarginata. Nic není dnes například známo o ohroženém a přísně chráněném druhu Calliandra glyphoxylon, který byl objeven v andských údolích centrálního Ekvádoru v 19. století a naposledy byl v přírodě spatřen v roce 1945. Střídavé listy této kaliandry jsou dvakrát zpeřené a jednotlivé lístky jsou kopinaté. Nejčastěji jsou dlouhé 2 až 5 cm a široké okolo 1 cm. Ano, kaliandry jsou zdobné i svými listy, ovšem největší ozdobou těchto dřevin jsou květy, vlastně jde o květy jen na první pohled, ve skutečnosti jde o strboulovitá květenství, která mohou být velká až 10 cm. Květy jsou oboupohlavné a jejich samotný kalich a koruna jsou nevýrazné, nedosahují velikosti ani 1 cm. Největší ozdobou samotných květů a celých květenství jsou dlouhé nitky, které tvoří jemné kulovité útvary. Délka tenoučkých nitek je obvykle 5 až 6 cm a právě u druhu kaliandra červená jsou zbarvené červeně. Plodem je zploštělý lusk, proto také byly kaliandry přeřazeny z podčeledi Mimosoideae do čeledi bobovité (Fabaceae). Lusky obsahují několik hnědočerných, tvrdých semen velice nízké klíčivosti. Přesto se ale můžeme o vypěstování nových jedinců výsevem pokusit. I poupata kaliandry mají specifický vzhled, před rozkvetením vlastně vypadají jako maliny, tedy plody malin. Kaliandru můžeme množit semeny a řízky. Případný výsev provádíme na jaře, kdy semena lehce zatlačíme do substrátu, který udržujeme po celou dobu klíčení mírně vlhký. Přesadit můžeme rostlinky, jakmile si vytvoří první pravý list. Semena sice mají nízkou klíčivost, ale některá z nich vždy vyklíčí, zatímco řízkování je mnohem obtížnější, protože odebrané polodřevité řízky špatně zakořeňují. Základem samotného pěstování kaliandry je kvalitní, propustný substrát. Nejlepší je směs univerzálního rašelinového substrátu s agroperlitem v poměru 3:1, kterou obohatíme dlouhodobě působícími, komplexními hnojivy. Ta zajistí základní výživu na 3 až 6 měsíců podle druhu hnojiva. Navíc je vhodné rostliny pravidelně přihnojovat, nejlépe jednou za měsíc. Zálivka je ideální opravdu vydatná, obzvlášť v době největších veder. Na nedostatek vody rostliny rychle reagují svěšením listů. Kaliandry preferují slunná stanoviště, s letněním začínáme v době, kdy již nehrozí pozdní mrazíky, tedy obvykle po půlce května. Rostliny zazimováváme obvykle ke konci září. Záleží na počasí, respektive venkovních teplotách, mrazíky kaliandry nesnesou, krátkodobě nižší teploty ano. V době vegetačního klidu, tedy během zazimování, rostliny vyžadují dostatek světla a jen omezenou zálivku. Hnojiva neaplikujeme vůbec. Pokud při zazimování dojde k opadu všech listů, je to špatný signál, je dost pravděpodobné, že rostlina již na jaře nevyraší. Ovšem při teplotách cca 15 °C a dostatku světla je kaliandra udržována přes zimu v mírném růstu, což zajistí její přežití pro další sezónu.A jakáže rostlina je kaliandrám svými květenstvími velice podobná? Ano, hádáte správně, příbuzná albízie (Albizia).Zdroj: izahradkar.cz, Wikipedia, nkz.cz, atlasrostlin.cz, zahrada-cs.com
