Jaro je obdobím se silnou symbolikou, nese v sobě nové začátky, obnovu a změny. Mění se příroda, zima odchází a měníme se i my. S každým novým důkazem, že jaro je tady. Včetně příletu tažných ptáků, od těch nejmenších až po čapí ladné přízraky oblohy, které se s roztaženými křídly koupou ve větru, jak využívají vzdušné proudy. Někde se lidé dokonce ještě tradičně odívají do místních krojů, jinde si vyšlápnou do společnosti jen tak, moderně, civilně. Ale tancují, radují se. Protože jaro. Jaro je za našimi dveřmi, už na ně klepe, zatím jenom ostýchavě, ospale, nedůrazně, trochu bázlivě, ale je cítit i slyšet. Však si poslechněte ptactvo nebeské a obdivujte první vykvetlé kvítky jara. Už brzy bude všude svěží zeleň a bude se čekat na poslední opozdilce mezi dřevinami, než se ozelení a vykvetou. Každý rok to u nás začíná mandloněmi v hustupečských sadech a pak už to běží jako na drátkách. A vlastně poslední jarní oslava? Vrchol loučení se zimou, kdy to poslední roky ještě dost profukuje, ale kdy nás hřeje oheň, na kterém jsme spálili čarodějnici. A druhý den pěkně poctivou pusu pod rozkvetlou třešní. Jaro je potvrzeno a láska také.Zdroj: autorský článek – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, medium.seznam.cz, svetzeny.cz, prozeny.cz, Wikipedia
