Lékořice (Glycyrrhiza) je rostlinným rodem z čeledi bobovité. Jde o vytrvalé byliny a polokeře se zpeřenými listy a bílými, žlutými a nebo červenými květy, které jsou uspořádány v úžlabních a dlouze stopkatých hroznech. Lékořice mají dlouhé oddenky a bohatý kořenový systém, stonky vzpřímené a větvené. Listy jsou lichozpeřené a složené nejčastěji z 5 až 17 celokrajných a nebo pilovitých lístků. Na lékořicích najdeme i palisty (volné, vytrvalé nebo opadavé). Kalich květů lékořice je pětičetný, zvonkovitý až válcovitý a s pěti zuby, korunka bílá, žlutá a purpurová až červená. Člunek a křídla květů jsou zkráceny oproti pavéze, což lékořice odlišuje od jiných bobovitých rostlin. Plodem lékořic je pukavý nebo nepukavý lusk různého tvaru. Na svém povrchy bývají lusky obvykle trnité a na vrcholu mají zúžení v jakýsi zobáček. Semena jsou zploštělá a tvaru okrouhlého až ledvinovitého. Rod lékořice zahrnuje cca 20 druhů a je rozšířen hlavně v Evropě a Asii, jeden druh pak najdeme i v Severní Americe (Glycyrrhiza lepidota), na jihu Jižní Ameriky (Glycyrrhiza astragalina) a na jihozápadě Austrálie (Glycyrrhiza acanthocarpa). Některé druhy lékořice jsou využívány v potravinářství, ale i jako léčivo a v tabákovém průmyslu. Především pak v úvodu článku zmíněná lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra), kterou najdeme ve zplanělé formě i v teplejších oblastech naší přírody (české květeně). Původní u nás není žádný z druhů lékořice. Kromě lékořice lysé je pak využívána též lékořice uralská (Glycyrrhiza uralensis), což je jedna z tradičních rostlin čínské medicíny. Jinak je v evropské květeně zastoupeno 5 druhů: lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra, roste ve Středomoří), lékořice ježatá (Glycyrrhiza echinata, výskyt na východě Evropy), Glycyrrhiza foetida (roste pouze ve Španělsku) a Glycyrrhiza aspera a Glycyrrhiza Korshinskyi, které rostou na území Ruska. Především kořeny lékořice lysé obsahují mnoho biologicky účinných látek. Patří mezi ně například glycyrizin (padesátkrát sladší než cukr), kyselina glycyrizinová, glabrolidy, terpenoidy, kumariny, flavonoidy a éterické složky. Ovšem pravý kořen lékořice lysé chutná zcela jinak než zpracované sladkosti, které si v obchodech běžně koupíte. Ty totiž bývají často obohacovány anýzem a dalšími dochucovadly. V mnoha druzích zméněného pendreku dnes dokonce žádná lékořice není. Jde však o skutečnou kulinářskou pochoutku, pokud víte, jak si s ní poradit. Proto se vyplatí pěstovat lékořici ve své zahradě. Stinnou stránkou pěstitelského snažení je v případě lékořice trpělivost. Zpracovávat totiž lze až kořeny tří, čtyř či pětiletých rostlin. V zahradě i tříletých, v přírodě starších. Zcela nenáročné je přitom pěstování lékořice ze semínek, která však mají různou klíčivost. Proto je třeba nechat si naklíčit semen vždy větší množství, spousta jich vůbec nemusí vyklíčit. Semínka je třeba vysévat na povrch kvalitního kompostu (humózního substrátu) v polovině jara a nebo na začátku podzimu. Semínka nezakrýváme a udržujeme při teplotě přibližně 20 °C. Sazeničky nám ze semínek vyrostou za 2 až 3 týdny. Dalším způsobem množení může být pěstování z oddělených podzemních stonků. Lékořice roste dosti pomalu, ovšem za 4 roky se již vytvoří dosti mohutné rostliny vysoké až dva metry a široké cca 1 metr. Při výsadbě sazenic lékořice na stanoviště je s tím proto třeba počítat, navíc počítejme i s prostorem na vykopání kořene. Přístup ke každé rostlině je prostě důležitý. Lékořice se nám za takový přístup odmění krásnými květy, velmi zdobnými listy a působivým keřovitým tvarem, nejen chutnými a zdravými kořeny. Ke zdárnému růstu lékořice potřebuje písčitou půdu, dostatek vody a sluníčka, nesnese větrné stanoviště a mráz. Jelikož lékořice fixuje ve svých kořenech vzdušný dusík, nepotřebuje již žádné hnojení. Ocení ale mulč. Půda nesmí lékořici nikdy vyschnout, vybíráme proto vlhčí stanoviště a nebo musíme zajistit hojnou zálivku. Ze škůdců vám lékořici napadnou slimáci, šneci a hlemýždi a také housenky. Z chorob pak padlí. Jinak žádné další problémy neočekávejte. Na podzim je třeba lékořici ochránit před větrem a mrazem (např. zakrytím). Úrodu kořenů můžeme od třetího až čtvrtého roku sklízet každoročně. Kořeny lékořice sbíráme tak, že je prostě po třech a čtyřech letech pěstování rostlin vykopeme. Kořeny jsou hnědožluté, dosti dlouhé a pružné, jejich vnitřek je žlutý a šťavnatý. Sbíráme pouze nejsilnější vodorovné kořeny, ovšem hluboký vertikální (centrální) kořen v půdě necháme, abychom rostlinu nezahubili. Stejně tak ušetříme kořínky tenčí horizontální (vodorovné). Z nich budeme některé sklízet další rok. A jak si kořen lékořice vychutnat? Za prvé jej můžeme žvýkat, je sladký, s lehkým nádechem slané chuti. Čím déle budete kořen žvýkat, tím bude sladká chuť intenzivnější. Kromě toho však lze lékořicí dochucovat mnoho sladkých jídel a nápojů. Kořeny lze také sušit a připravit z nich čaj, případně můžeme kořen vložit do nádoby s cukrem, načež budeme dochucovat koláče, kaše apod. Mezi léčivé schopnosti lékořice patří protizánětlivost, antibakteriální a antioxidační účinky, stimulace aktivity a potlačování křečí a zápachu z úst. Při větším konzumovaném množství však lékořice působí až dráždivě. Vyhnout by se jí měly těhotné a kojící ženy a lidé s vysokým krevním tlakem. Před pravidelnou konzumací lékořice je proto třeba se poradit s lékařem. Váš zdravotní stav je klíčový.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
