Ne nadarmo se říká, že libavka líbá zimu, její barevné plody totiž zdobí zahrady i v zimě. Rostlina je přitom mrazuvzdorná až do cca – 35 oC (libavka poléhavá), což by v našich podmínkách měla být dostatečně velká hranice, aby libavky v záhonech a mobilních nádobách zimy přežily. Jinak u nás pro libavky skutečně zlidovělo pojmenování líbavka. Možná i proto, že plody mohou některými svými detaily připomínat rty našpulené k líbání. Ale možné také proto, že jde o půdokryvné rostliny, které se plazí po zemi, i svými plody doslova líbají půdu. A to je také odpověď na otázku, proč poléhavá... Jednoduše proto, že rod vřesovištních rostlin jménem libavka (Gaultheria) skutečně zahrnuje mnoho půdokryvných druhů a právě libavka poléhavá (Gaultheria procumbens) k nim patří. Libavka (jinak tedy také líbavka) je vřesovištní rostlina, která upoutá naši pozornost v zahradách, truhlících, na hřbitovech (ano, jde také o oblíbenou pietní výzdobu) i v interiérech. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné keře, jiné se hodí do truhlíků a další zase do skalek. Navíc jde o rod zahrnující mnoho půdokryvných druhů a všechny mají společné jedno, rostou pomalu, ale jistě. Nároky na pěstování mají přitom minimální. Rod vřesovištních rostlin libavka (Gaultheria) patřící do čeledi vřesovcovité (Ericaceae) zahrnuje přibližně až 180 druhů především keřů. Rostliny pochází z Asie, Severní a Jižní Ameriky a Oceánie. Dříve dokonce byly druhy jižní polokoule řazeny do samostatného rodu, později však nebyly zjištěny podstatné morfologické a genetické rozdíly. Všechny druhy jsou proto dnes sjednoceny do rodu jediného (Gaultheria). A libavka poléhavá (Gaultheria procumbens)? Ta konkrétně pochází ze severu americkýchkontinentů. Libavky jsou nejzdobnější svými barevnými plody, tedy tobolkami, které vypadají jako bobule. Mohou být bílé, růžové, červené i fialové. Plody jsou dokonce jedlé, ale pro svou až příliš mdlou chuť se nestaly oblíbenou potravinou, jako okrasa slouží mnohem lépe. I když najdeme i mezi libavkami chuťově zajímavé a svěží výjimky. Výborně se vyjímají nejen ve společnosti vřesů a vřesovců, ale i rododendronů a japonských sasanek. S uvedenými druhy mají společnou potřebu kyselé zeminy. Libavky dorůstají obvykle výšky až 20 cm, jsou stálezelené a rostou keříkovitě. Jejich listy jsou tmavě zelené, na podzim však získávají bronzově červený nádech. Od června do srpna libavky vykvétají kvítky džbánkovitého tvaru a barvy bílé až světle růžové. Vlastně se podají jakémusi kříženci vřesů a konvalinek. Kulovité plody se na rostlinách objevují s nástupem podzimu a udrží se pak téměř celou zimu, přičemž jsou velice dekorativní. A třeba jako půdokryvná náhrada trávníku pod stíny stromů jsou neopakovatelné. Ovšem skvělého efektu dosáhnou právě i v podzimně a vánočně laděných interiérech.A právě v úvodu článku jsme psali o netradiční vánoční výzdobě i v interiérech. A opravdu, proč ne? Dokonce se za tímto účelem prodávají sazeničky konkrétně již vícekrát zmíněné libavky poléhavé (Gaultheria procumbens). Kromě ní v našich obchodech narazíme například i na libavku hrotitou (Gaultheria mucronata). Tato poměrně nenáročná trvalka pocházející z východu Severní Ameriky vyžaduje polostín a vlhkou, kyselou, rašelinnou půdu. Velice dobře ji můžeme kombinovat ve výsadbě právě s vřesy, vřesovci, azalkami a rododendrony, ale třeba i s keříky rodu Hebe. V interiéru ji můžeme postavit v podstatě kamkoli, kde je trochu chladněji a kam nesvítí plné slunce. Může se stát, že i přes dobrou péči libavky vykvetou, ale neplodí. Důvodem je jejich dvoudomost. Bobule vyrůstají na rostlinách se samičími květy, pokud v blízkosti roste keř se samčími květy. Když si tedy domů přinesete rostliny s bobulemi, máte jistotu samičího pohlaví, je však třeba mít i rostlinu samčí. Prodávají se ale také kultivary jednodomé. Určitě se vyplatí nakupovat u odborníků a předem se informovat. Zajímavostí je, že květy a plody libavky poléhavé používali indiáni při léčbě bolestí i jako podpůrný prostředek při lovu nebo nošení těžkých břemen. Libavka totiž obsahuje v jednom gramu 10 mg salicylátu. A to je nejvyšší koncentrace salicylátu, jaká byla u rostlin zjištěna. Libavkám se proto říká indiánský aspirin. Bohužel jsou známé i vedlejší nežádoucí účinky, proto livbavky nenašly široké využití v medicíně. Libavkám se také říká americký horský čaj a indiánská zubní pasta, jelikož silice libavkám propůjčují jemnou mentolovou chuť. Po rozžvýkání nám v ústech zůstane svěží vůně připomínající ústní vodu. Pro líbání ideální. Líbání? Jak to tedy s tím líbáním vlastně je?Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, abecedazahrady.cz, zahrada-centrum.cz
