Pokud lilie dokonce vysadíme hodně brzy, dočkáme se jejich prvních květů již na konci postního období, tedy o Velikonocích. Ovšem nikoli ve všech případech. Základem jsou přitom kvalitní a zdravé cibule. Chceme-li však lilie pěstovat jako hrnkované, čili v mobilních nádobách, musíme vysazovat kultivary nižšího vzrůstu, aby se nám nelámaly stonky. Jsou dosti křehké a proto se v zahradě nejlépe pěstují ve větších skupinách či spolu s jinými okrasnými rostlinami vyššího vzrůstu. Navíc platí, že čím více lilií budete mít v zahradě, tím více si jich budete moci nařezat do vázy. Kvetoucích lilií bychom se měli o Velikonocích zaručeně dočkat, pokud jsme si cibulky vysadili do květináčů již na podzim a uložili je na chladném místě. Květníky přesuneme do tepla, čímž cibulky probudíme k životu. Stejně tak lze rychle probudit k životu cibulky, které si právě nyní odebereme ze záhonů. Nejprve je necháme v chladnější místnosti (o teplotě cca 10 oC) a postupně teplotu zvyšujeme až na 15 oC. Cibulky tak ochráníme před teplotním šokem. Teplotu cca 15 oC udržujeme až do nasazení poupat a teprve až poté ji zvýšíme na cca 20 oC a začneme jednou za týden hnojit draselným hnojivem. To právě urychluje zralost cibulí. Lilie nám potom rozkvetou do cca šesti týdnů. A právě kdo se nemůže dočkat líbezných květů lilií, může si je začít rychlit, čili takto časný výsev cibulí neprovádíme pouze pro potřeby hrnkového pěstování. Nic na tom není, stačí cibule (často již narašené) vysadit rašící částí vzhůru do substrátu v menších květnících, zalít a postavit do chladné a světlé místnosti a nebo skleníku. Do venkovního prostředí rostlinky vyneseme až za příznivého počasí. Platí též, že velikost květináče musí vždy odpovídat reálné velikosti konkrétních lilií. Při hrnkovém pěstování musíme zároveň zabránit přemokření a slehnutí substrátu. Dno květináče proto vysypeme hrubým pískem a poté si smícháme směs vřesovištní zeminy s hrubým pískem v poměru 2:1. Do jednoho květináče o velikosti odpovídající vzrůstu rostlin vysazujte nejvýše alespoň 3 nebo 4 cibule. Osamocená rostlina by v květináči působila příliš chudě, lilie nejsou bohaté na olistění. Nakonec nejkrásnější jsou bohaté svazky řezaných lilií. Snažme se tomu výsadbou přiblížit. Hloubka výsadby v květináči má zhruba odpovídat velikosti cibulí. Výsadbové důlky proto provedeme oproti velikosti cibulí dvakrát tak hluboké. Výsadbu (vlastně výsev) poté pořádně zalijeme a při občasné zálivce čekáme. Co se týká pozdějšího vysazování do zahrady, volíme slunnější okrasný záhon, chráněný však před poledním úpalem a také před větrem. Liliím dokonce nevadí ani polostín, pod řidšími stromy se jim proto bude dařit báječně. Vysazovat ale jinak můžeme lilie za bezmrazého počasí rovnou do již nezamrzlé půdy. Většina druhů lilií ocení neutrální až mírně kyselé půdy, pozor však, byly vyšlechtěny i kultivary, které vyloženě vyžadují půdu vápenitou (např. hybridy skupin 'Martagon hybridy', 'Candidum hybridy' a 'Longiflorum hybridy'). Kromě reakce je třeba, aby byla půda dobře propustná, ideálně hlinitopísčitá, před výsadbou na záhony dobře zrytá (prokypřená), pohnojená a zbavená plevelů. Před výsadbou uschovaných či nákupem nových cibulí je třeba zkontrolovat jejich stav. Nesmí být vyschlé či povadlé, ani napadené hnilobou. Ovšem povadlejší cibule lze ještě probudit vysazením v květináči s vlhkou zeminou, případně je můžeme uložit na vlhký písek. Poté budeme vlhkost materiálu udržovat a stav cibulí by se měl zlepšit. Dokonce lze ještě zachránit i cibule částečně napadené hnilobou, pokud ji najdeme v podpučí. Napadenou část jednoduše vyřízneme, ošetříme fungicidem a hniloba by se již neměla dál šířit. Pokud si zakoupíme nové cibule v zahradnictví, měly by již být fungicidem ošetřené, za zeptání však nic nedáte. Stejně tak je třeba před uskladněním namořit i vlastní cibule z vlastní sklizně. Obzvláště za příliš vlhkého jara to cibulím pomůže po výsadbě právě v boji s hnilobou, tedy plísněmi. Kvalitní cibule musí být pevné a hladké. Vysušené a zatažené určitě nekupujte, takové se pouze můžete snažit zachránit z vlastní sklizně. Výhony kvalitních cibulí by měly mírně pučet a opět nesmí být zaschlé. Určitě si nekupujte cibule v sáčku opatřeném obrázkem (fotografií), aniž byste jej otevřeli. Pořádně si cibule vždy prohlédněte. A nakonec si u konkrétních kultivarů ověřte, jakou půdu vyžadují. Především pak s ohledem na pH. Výsadbu cibulí lilií provádíme v zahradě pouze za bezmrazého počasí, do půdy dostatečně odleželé a již nepromrzlé. A že takovému našemu konání letošní konec února výborně nahrává. Zajímavostí je, že byť často i celkem velké cibule lilií vysazujeme do hloubky rovnající se cca trojnásobku jejich délky. Teprve taková hloubka zárodky rostlin ochrání před mrazy, který ještě může do léta přijít, ale i před přílišným vedrem a suchem právě v létě. Cibule přitom nesmíme nikdy vysazovat příliš blízko u sebe, hrozilo by totiž jejich napadení plísněmi. A ještě jedna zajímavost, pokud vysazujeme hybridy lilií, kořenící na stoncích nad cibulí, je třeba volit pro výsadbu hloubku až 20 cm. Je to logické, kořeny prostě musí být také co nejhlouběji. Navíc zvyšujeme stabilitu těchto snadno poléhavých a lámavých rostlin. Výjimku představuje např. Lilium candidum, jejíž cibule se vysazují pouze dva až tři centimetry pod povrchem půdy. A zároveň je třeba zalévat jen opatrně. Stejně tak ještě mladé lodyžní cibulky, kterých tvoří lilie každoročně spoustu a my je můžeme sklízet, se vysazují do hloubky pouze 5 cm.Pokud vysazujeme cibule již narašené, je třeba s nimi zacházet velice opatrně. Křehké kořínky se snadno polámou, stejně tak nesmíme poškodit horní rašící část. Pokud vám nevadí, že si na kvetoucí lilie počkáte rok, vysejte si je, vyjde to ostatně nejlevněji. Do substrátu v teple vysetá semínka přikryjeme ještě cca 1 cm silnou vrstvou substrátu, který zvlhčíme. Výsev zakryjeme průsvitnou fólií (ideální je mini skleníček) a postavíme jej na světlé a teplé stanoviště. Substrát udržujeme mírně vlhký a v závislosti na druhu a hybridu se buďto dočkáme do měsíce klíčků a nebo se nám nejprve vytvoří cibulky, z nichž nám první lístky vyraší až příští rok. Pokud se nám objeví výhonky (vyklíčené rostlinky), sejmeme víko (zákryt) a sazenice vyjednotíme, jestliže by byly u sebe příliš blízko. Rostliny necháme na teplém stanovišti a substrát musíme udržovat mírně vlhký. Na podzim již pak můžeme sazenice přesadit do půdy a v příštím roce se dočkáme květů.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock