Indické Lakhnaú, historicky nazývané Zlatou branou k východu, nyní zažívá bouřlivý rozvoj. Na rozdíl od jiných do extrémů přehuštěných a lidmi přesycených metropolí v Indii i celé Asii, má ale k dispozici prostor pro další růst a potřebné prostředky. Stát Uttarpradéš, jehož je celé sídlo hlavním městem, totiž patří k nejbohatším zemím indické federace. A na jeho odvážné moderní architektuře je to znát. Stejně jako fakt, že největším nepřítelem kvalitního bydlení je tu úmorné vedro. Jak s ním pracují architekti, když jejich klientům nechybí peníze? Překvapivě podobně, jako už po celá staletí. Předsazené zástěny, vnořené dvory a krycí zdi totiž fungují pořád stejně dobře. Do startu se hodí zmínit jen letmo něco o ve stavbě přítomných šesti rozměrných ložnicích, využitelné podlahové ploše 780 metrů čtverečních a o tom, že vjezd do domu hlídá strážný. Ne, tohle obydlí si na skromnost opravdu nehraje a nepředstírá, že by takhle měl žít každý. Je ale ukázkou perspektivy toho, s jak relativně obyčejnými (tradičními) stavebními prvky můžete bydlet velmi kvalitně, ať už prostředky máte, či nikoliv. Protože celé tohle štědře komponované obydlí, připomínající malý palác, vychází z těch přesně samých stavebních principů, jako obyčejný domek na indickém prosluněném venkově. Takže? Pokud utíkáte před horkým sluncem, je třeba anonymizovat profil zdí a ubrat na oknech. Ta, bez nichž to nejde, se musí svým výhledem upínat ke „studenému“ severu. A na severu musí být orientována i zahrada, bez níž se domek ani malý hrad neobejdou. Proč? Je to vegetace, kdo pasivně a vytrvale zvlhčuje a ochlazuje vzduch, a vy jej „vychlazený“ budeme jímat okny do domu. Západ, východ, jih? Pokud možno bez oken a zbytečných proluk, a tam, kde to není jinak možné, je třeba před oknem vybudovat předsazenou stěnu. Buď regulérní štít volné zdi, anebo mozaikovou záštitou. V tomto konkrétním případě pak mozaikový vzor kopíruje styl tzv. chikan, výšivek typických na kurtách z Lakhnaú. A protože se volně opakují u všech slunce-lamů, kopíruje se tento vzor i do interiéru, v podobě odrazů a stínů. To je ale spíš jen zajímavý detail, kterým dodali architekti stavbě lokální styl. Podstatné je tu nádvoří, respektive centrální obestavěný prostor, výrazná dutina přesahující výšky obou pater. Zastřešená. Právě do tohoto neutrálního prostoru vnitřního patia totiž tradičně patří voda. Jezírko, nádrž, studna nebo bazén. Místo, které přirozeně vydává chlad. Zvlášť, když jej průběžně provívá vítr vanoucí od severu. Dům totiž není kompaktně uzavřený, jen si vybírá, kde na jeho obyvatele nečíhá slunce. Architekti dobře vysledovali, jak orientovat jednotlivé průhledy, aby přehřívání interiéru nevedlo k poklesu kvality bydlení. Vlastní vstupy do domu jsou zanořené do objemu stavby, stíní samy sebe. Takže tu není přímá hrana kontaktu vnitřního a vnějšího prostředí. A ještě maličkost: před okny se vyplatí do zástinu vysadit spoustu širokolisté vegetace, ideálně v samo-zalévacích nebo hydroponických květináčích. Tím, jak vlhkost vydýchávají, přirozeně přenáší chlad do místností za nimi. Konkrétní stavba je nejspíš obydlím místního průmyslníka nebo jiného milionáře, ale zapracované stavební prvky pasivní ochrany před horkem jsou prakticky totožné, jako v obyčejných staveních po celé Indii. I když by asi nebylo pro tohohle klienta problém, zainvestovat hezkých pár stovek tisíc do hyper-efektivní klimatizace, žádnou tu nepotřebuje. Dál už je to jen o členění jednotlivých svazků místností, křížovém provětrávání, identitě prostoru. Paleta materiálu, od surového betonu, pískovce a dřeva, doprovázená zevnitř tlumeným světlem, propojuje tradiční stavební přístup, indické umění a krajinu do jedné kompozice. Pořád ale platí, že bydlet dobře nemusí nutně znamenat bydlet v paláci. A že obrana proti letnímu úpalnému vedru funguje na stejných principech v luxusních sídlech i malých domcích.Materiály: Sanjay Puri ArchitectsFoto-kredit: Dinesh Mehta
