Současný vztah lidí k máku je silně deformován tím, co už o něm víme. Tedy, že mléčně bílá šťáva z jeho nezralých makovic, latex, je našlapána alkaloidy. Z nichž je možné extrahovat účinné látky na bázi opia, třeba morfin, kodein, papaverin a narkotin. To sice pravda je, ale sama šťáva je nepříjemně hořká, svíravá a žaludek dráždící. Neobsahuje totiž surové opium, jak si lidé často myslí, ale přepestrou směs rostlinných vosků, tříslovin, kyseliny mekonové a dalších (mléčná, sírová), proteinů, sacharidů, dusíkatých a slizových látek, antokyanových barviv a teprve pak série alkaloidů, z nichž ty „opojné“ tvoří jen menší část (a u šlechtěných odrůd často naprosto zanedbatelnou). Lidé se nejprve pouštěli do sběru a pěstování máku nikoliv proto, že by jim přinášel omámení, ale čistě jen proto, že jim chutnal. Mák měl přitom tu pěstební výhodu, že „z mála dával hodně“. Do jednoho gramu se makových zrníček o velikosti špendlíkové hlavičky vejde (podle odrůdy) 2000 -3300 kusů. A potřebujete zhruba 500 gramů osiva, abyste dokázali bez větších problémů osít půlhektarový pozemek. S jedním košíčkem vyprášených makovic tedy dokážete osít celé pole, a odměnou vám za to bude po zhruba 120 dnech čekání na úrodu několik pořádných pytlů máku. Uzrálá semínka jsou přitom našlapaná mikro-nutrienty, minerály a důležitými výživovými látkami. Nechybí v něm vitaminy B1 (thiamin), B6, aktivní forma vitaminu B9 (folát), E (tokoferol). Je tu železo, hořčík, mangan, fosfor, měď, zinek. A k tomu netušeně velká porce vápníku. Asi 12x větší, než v kravském mléce. Ve 100 gramech makových semen (které tělu dodají 525 kcal.) se nachází „jen“ gramy cukrů, ale zato desítky gramů dietetické vlákniny, rostlinných tuků (těch více-nenasycených, dnes tolik žádaných omega-3 a omega-6 mastných kyselin), proteinů. Naši předci pochopitelně nekoukali do výživových tabulek, ale nemohli si nevšimnout, že byť maková semena strávníka úplně nezasytí, rozhodně mu zachutnají. A kdo se jimi pravidelně přiživoval, byl vůčihledně zdravější než ti, kteří tuhle nenáročnou a exotický plevel připomínající pochoutku opomíjeli. Vysoký obsah tuku v semenech i jejich lehce nestravitelná posklizňová podoba (která ale garantovala vysokou trvanlivost) je předurčovala ke zpracování mletím. To už si samozřejmě žádalo organizovaný sběr, přiměřené načasování hromadné sklizně. A občas i situace, kdy docházelo ke sklízení nedozrálých a narušení nezralých makovic. Z nichž se uvolňoval nám už známý mléčný latex, který na sběrače mohl působit vesele barevnými sny. A tento efekt nakonec vyhrál nad chutí. Kolem roku 3000 př. n. l. se známým světem šíří móda pěstování máku, už ne jako plodiny hospodářské, ale spíše kultovní, mystické. Někde s preferencí pro opojné a omamné účinky (směrem na východ, dále do Asie), jinde pro účinek sedativní. Jiných tišících prostředků v přírodě totiž k dispozici nebylo. Využití opiátových látek v medicíně s úspěchem ozkoušeli například v Egyptě, od nichž se poučili Řekové, a pěstitelé v Anatolii. V průběhu středověku skrovné pěstování máku pro osobní spotřebu dorazilo do střední Evropy i na území Čech, kde se mák vcelku slušně zaužíval ve venkovské kuchyni. Mák jako výplň a posyp pečiva, v buchtách a závinech, na kaších, nabízel instantní a chutné zdraví za málo peněz. Zvlášť v sezónní -zimní kuchyni.Hlavní pěstitelský boom dorazil mnohem později, kolem roku 1850. Kdy se agronomové Rakousko-Uherska pokusili navázat na úspěch producentů olivového oleje ve Francii. V Provence tehdy pěstovali na ploše 1680 kilometrů čtverečních 26 milionů olivovníků, a zásobovali laciným olejem prakticky celou Evropu. Vídeň nechtěla být závislá na dovozu, a otestovala na Táborsku potenciální náhražku, makový olej. Poté, co katastrofální mráz poničil Francouzům jejich plantáže olivovníků, se domácí sázka na mák ukázala být velmi výnosnou. Maková pole se tak natrvalo stala vděčnou součástí naší zemědělské krajiny. Problematická ovšem zůstala reputace rostlinek máku ve světě. Zatímco u nás se zabydlel hlavně v kuchyni a později napomáhal olejninářskému boomu, jinde si jej spojují spíš jeho narkotickými schopnostmi. Koloniální výboje a opiové války v Číně, někdejší celonárodní závislost Spojených států amerických na morfiu, opiová doupata ve vykřičených čtvrtích a přístavních metropolích, to skutečně reprezentaci „makoviny“ nepomáhalo. A dnes to není o moc jiné. Na látkách z nezralých makovic staví svůj byznys narko-kartely v Asii, jsou jedním ze základních zdrojů příjmu v Afghánistánu. Je to surovina pro heroin, a mezi pěstování máku a produkci drog tak nepoučení kladou rovnítko. Obraz České republiky pak ve světě asi nevylepšuje, že jsme dnes po Turecku ve světě druzí nejvýznamnější světoví pěstitelé. Zahraničním turistům pak může vyjížďka na český venkov, kde zahlédnou pole plné makovic, připomínat výlet na kolumbijskou plantáž koky. Hodí se ale zmínit, že v Česku pěstovaný konzumní mák je vyšlechtěn tak, aby oněch veselých alkaloidů – které se na rozdíl od makovic vyskytují v semenech jen v minimálních koncentracích - obsahoval co nejméně. Takže ho můžete bez obav sníst na posezení 35-250 gramů, aniž byste se museli čehokoliv obávat. A takový makový olej z veselé látky neobsahuje žádné. Proč se tedy konzumace máku rozhodně nezříkat? Prospívá vašim kostem, zubům. Je to způsob jak předcházet osteoporóze a zubnímu kazu. Působí jako dobrá prevence proti srdečním onemocněním. Snižuje stres, uvolňuje, pomáhá proti nespavosti. Je ideální na podporu trávení. Zabraňuje překyselení organismu, vyživuje vlasy a nehty, pleť. Díky vysokému obsahu antioxidantů jej můžeme chápat jako prevenci proti nádorovým onemocněním. Vyrovnává hladinu cholesterolů v krvi. Zkrátka a dobře, je to super-potravina z minulosti, která má budoucnost. A navíc tím, že si jednou týdně dopřejete závin nebo nudle posypané mákem, můžete poškádlit zahraniční vrchnost. Jen málokde ve světě je totiž pěstování a konzumace máku tak volná jako u nás. V Singapuru nebo Emirátech můžete dostat za pár semínek v kapse doživotí. Doma, pokud neosejete mákem plochu větší než 100 metrů čtverečních, nemáte ani oznamovací povinnost.