Z maklur padají na zem ohromné a těžké „tenisáky“ (každé plodenství váží až 1 kg a více), které jsou zdraví i životu nebezpečné. Proto jsou na veřejně přístupných místech vysazovány jako okrasné pouze stromy samčí. Ty jen kvetou. A skutečně samičí plodenství svým vzhledem přímo vybízí k nějakým míčovým hrám, ale také k osobní obraně, pokud jsou zrovna po ruce. Stačí pořádný švih rukou a... Maklura oranžová (Maclura pomifera) je jediným druhem monotypického rodu maklura z čeledi morušovníkovitých. Pojmenována je po americkém geologu Wiliamu Maclurovi. Na území USA ji najdeme v přírodě především v oblasti okolo řeky Red River ve státech Arkansas, Oklahoma a Texas, odkud pochází, a také ve státech Missouri a Louisiana. Dnes je však maklura rozšířena na většině teplých území USA. Kromě tepla makluře prospívá propustná a vlhká půda, vyšší vzdušná vlhkost a roční úhrn srážek 600 až 1000 mm. Na druhou stranu však vydrží i extrémní sucho. Nejlépe roste na plném slunci a vyloženě jí škodí teploty pod -20 °C. Obzvláště mladé rostliny dovede mráz zcela zničit, starší jedinci jsou již otužilejší a po hlubokém namrznutí dobře obrážejí. Snášejí dokonce hluboký řez až do zdravého dřeva, ze kterého dobře obrazí. Ve své domovině se makluře daří i v občasně zaplavovaných lokalitách. Velmi ochotně a rychle zplaňuje a pokud nemá v daném místě konkurenčně silné druhy, tvoří až velmi husté porosty. Tato opadavá a dvoudomá dřevina (případně keř) s krátkým kmenem a hustou korunou může dorůst výšky až 20 m, v našich podmínkách však nečekejme více jak 5 až 8 metrů. Kořenový systém má maklura velmi bohatě vyvinutý, její hlavní kořen může být dlouhý až 8 metrů. Kůra kmene dospělého stromu je silná cca 2,5 cm a velmi tlustý je i obal plodenství. Kůra maklury má barvu okrově hnědou a je hluboce rýhovaná. Větve jsou dosti krátké a pokroucené, přičemž ty větvičky, které rostou na slunci, mají trny (ve stínu jsou bez trnů). Trny dlouhé až 2,5 cm jsou vlastně modifikovanými větvičkami. Mladé a chlupaté letorosty jsou střídavě porostlé hnědými bočními pupeny, na starších větvích najdeme krátké brachyblasty. Listy maklury jsou široce eliptické, srdčité až vejčitě kopinaté a mají delší řapíky. Čepele listů jsou dlouhé 5 až 15 cm a široké 3 až 8 cm, na svých koncích jsou dlouze zašpičatělé. Na lícní straně jsou listy lesklé a voskovité, na rubu silně ochlupené. Strom tvoří i trojúhelníkovité palisty, které však brzy opadají. Stopkatá, latnatá květenství samčích stromů vyrůstají z paždí listů na brachyblastech, dlouhá jsou cca 3,5 cm a okvětní lístky jsou silně chlupaté, zelenavé a s vypouklými prašníky. Na samičích stromech vyrůstají z paždí listů květy sdružené v hustých kulovitých hlávkách, které mají průměr cca 2,5 cm. Jejich okvětní lístky jsou dužnaté a s výraznou čnělkou, květní lůžko je srostlé s oválným semeníkem a obsahuje vždy jediné vajíčko. Květů se dočkáme až po vypučení listů, nejčastěji v květnu až červnu, přenos pylu zajišťuje vítr. Po opylení květů se na samičích stromech začnou objevovat nejedlá, kulovitá plodenství. Plodenství jsou velká 10 až 15 cm a váží i více jak 1 kg. Ve zralosti jsou plodenství žlutooranžová a jejich povrch je silně zbrázděný. Jediné plodenství obsahuje 200 až 300 světle hnědých semen (jednosemenných nažek), velkých cca 1 cm. Pokud plodenství poraníte, vytéká z něj hořká bílá šťáva. Ta má schopnost zbarvit potřísněná místa do červena, při styku s lidskou pokožkou vyvolává u citlivých jedinců dermatitidu. Plodenství dozrávají v září a říjnu, ovšem v chladnějších lokalitách (např. na našem území) nikdy neuzrají a zůstávají zelená. Zajímavé je, že plodenství vyrůstají ze samičích stromů i bez opylení (bez přítomnosti samčího jedince), neobsahují však žádná semena. Kvetení maklury se dočkáme až po cca deseti letech, přičemž se tyto stromy dožívají průměrného věku jen cca 75 let. Plodenství maklur jsou sice pro člověka nejedlá, spadaná jsou však spolu se semeny nouzovou potravou pro ptáky a savce, nestrávená semena jsou přitom zvířaty roznášena po okolí. Semena mají určitou dobu dormance, to lze však uspíšit máčením v horké vodě a nebo stratifikací v mokrém písku či rašelině. Spolehlivě nám pak vyklíčí ta semena, která strávila zimu venku uvnitř plodenství. Na jaře je vysejeme do hloubky 1 cm, zalijeme a čekáme. Životaschopnost semen uložených v suchu je pak cca tři roky. Po vyklíčení rostou semenáčky velmi rychle.K množení maklur lze kromě semen využít i odřezky z mladých větviček a kmenových výmladků. Tyto odřezky získáváme v červnu, zdřevnatělé odřezky již v lednu. V prosinci lze též vysazovat kořenové řízky. Funkce maklur je především okrasná, ovšem velmi ceněné je i jejich zlatožluté až tmavohnědé dřevo. To je velice pevné, těžké a hedvábně lesklé. Dřevo maklur výborně odolává vzdušné vlhkosti, termitům i plísním. Dosud je tradičně využíváno při výrobě luků. Špatně se však natírá a lepí. Maklury jsou též odolné vůči městskému znečištěnému ovzduší i posypové soli, využití nachází také při rekultivacích výsypek povrchových dolů a jako ochrana před půdní erozí. Z maklur keřovitého vzrůstu jsou vysazovány jen obtížně prostupné živé ploty. Do veřejně přístupných míst se však doporučuje vysazovat pouze samčí rostliny. Plodenství samičích jsou totiž při svém opadu velice nebezpečná. Mohou i vážně zranit a dokonce i zabít, obzvláště ta, která spadnou z větší výšky (gravitaci prostě neobalamutíme). Navíc způsobují pořádný nepořádek.
