Původně se vázaly třásně z osnovních nití odstávajících na hotových kobercích. Ve středověku se též drháním vyráběly z jemných lněných nebo hedvábných nití krajky. Přibližně až od začátku 20. století se začalo vázat makramé ze šňůrek nebo z hrubších nití na vyšívání. Materiál je vhodné kombinovat s kuličkami, perlami, prstenci a podobně. Ve druhé polovině 20. století se drhání rozšířilo po Evropě a Severní Americe jako koníček především žen v domácnosti. Kombinací různých druhů uzlů dosáhneme zajímavých geometrických vzorů, přičemž makramé působí i prostorově. Vzory lze aplikovat na textilní dekorace a na šperky. Nejpopulárnějším materiálem pro výrobu makramé jsou dnes šňůry z recyklované bavlny. Výrobky z tohoto materiálu vypadají výborně především v interiérech laděných do skandinávského nebo boho stylu. Nejoblíbenější jsou dekorace na zeď, závěsy na květináče a nebo také lucerny. Technikou makramé můžeme vyrobit nespočet různých dekoračních předmětů. Základem je výběr vhodné příze, volba jejího dostatečného množství, rozčesávání příze a znalost tvorby různých druhů uzlíků. Přízi můžeme zvolit rozčesávací a nerozčesávací. Ta rozčesávací umožňuje oddělení vláken od sebe a vytvoření různých třásní, střapců a bambulek. Tloušťku příze pak volíme podle efektu, jakého chceme dosáhnout. Z nerozčesávací příze vytvoříme pouze makramé z uzlíků, dalšího efektu s ní nedosáhneme. I to je však někdy žádoucí, záleží na záměru. Pokud se pro makramé rozhodneme poprvé, bude dobré si najít návody, které dokonce uvádějí potřebné množství příze a její druh (rozčesávací / nerozčesávací). Zásadně záleží na vzoru, velikosti výrobku a tloušťce příze. Dobrou zprávou ale je, že již po první vyrobené dekoraci odhadnete potřebné množství pro další velmi snadno. K rozčesávání materiálu stačí obyčejný hřebínek, takzvaný všiváček, případně kartáč na zvířecí srst. Zuby hřebínku či kartáče musí být tenké a pevné. Při rozčesávání postupujeme pomalu a pečlivě od konců šňůr. Pokud budeme spěchat, vlákna se nám zamotají. Přízi je třeba rozčesávat na pevné podložce, kterou nemůžeme hřebenem poškrábat. A jelikož při rozčesávání vzniká nepořádek (z příze vyčešeme drobná vlákna a prach), musíme po česání vyluxovat. Rozčesané šňůry pak zafixujeme třeba lakem na vlasy, škrobem ve spreji, ale i ředěným lepidlem typu Herkules (běžné lepidlo na papír a dřevo). Fixujeme pomalu a ve více vrstvách. Základní je takzvaný uzel připevňovací neboli liščí smyčka. S jeho pomocí připevníme šňůru k materiálu, který představuje základ makramé. Jednoduše řečeno jde o různé tyčky (dřevo, kov) a klacíky (výborně vypadá třeba kousek březové větve). Dalším základním uzlem je takzvaný uzel plochý, se kterým lze vyrobit základní vzory. Jestliže pak opakujeme pouze polovinu plochého uzlu, vznikne uzel spirálový. Dalším jednoduchým uzlem je žebrový. Používá se také uzel babský, tkalcovský, kroužkovací, řetízkový a frivolitkový, složitější jsou uzly japonský, čínský, turecký a josefínský. Vhodné je pověsit tyčku (základ pro ukotvení makramé) třeba na háčky na dveře nebo na stojan na šaty. Menší výrobky lze pomocí připínáčků přichytit do kartonové nebo silné polystyrenové desky, případně je izolepou přilepit k desce stolu. První projekt je lepší zvolit malý, nenáročný, třeba lístek nebo klíčenku. Makramé časem pochytá spoustu prachu, nesmíme je ale prát v pračce. Můžeme to zkusit pouze na nižší stupeň s výrobky z recyklované bavlny, i ty je však lepší prát v ruce. Navíc nelze prát výrobky připevněné k dřevěnému nebo kovovému základu a výrobky fixované lakem nebo lepidlem vůbec nesnesou kontakt s vodou, ty smíme pouze opatrně vyklepat či vysát vysavačem.Základní druhy uzlů najdete například ZDE.Postupy tvorby makramé je nejlepší si nakoukat například na youtube.Zdroj: wikipedia.org, koralky.cz, youtube.com