Ve švýcarském Jonschwilu názorně dokazují, že to možné je. Ze stavební parcely, která by svými rozměry odpovídala spíše studentské garsonce, tu s pomocí architektů dokázali vytlouct maximální potenciál. Tím, že celý objekt „vytáhli“ do výšky, a ve třech volně se překrývajících a spojitě-provázaných patrech s pomocí vsazených objemů místností vykouzlili mnohem snesitelnějších 99 metrů čtverečních užitné plochy. I tak je toto obydlí s minimální zastavěnou plochou hodno vaší pozornosti. Je totiž pořádnou porcí inspirace, zvlášť pokud fandíte nejrůznějším eko-trendům. O nejrůznějších eko-stopách, uhlíkových emisích, energetické efektivitě a úsporách se dnes hovoří všude, až je to to únavné. V debatách o tom, zda jezdit do práce autem, anebo na koni; proč na dovolenou nelétat letadlem či případně, zda podporovat obnovitelné zdroje energie nebo jádro, bohužel zapadá jeden z nejvýraznějších „znečišťujících“ faktorů. Naše bydlení. Které je výraznější zátěží, než třeba transport. Přitom už v roce 2016 byly dvě třetiny evropských domácností složeny ze singl lidí nebo párů. A každá taková mini-domácnost s jedním nebo dvěma obyvateli, naplněná spotřebiči a vytápěná, je v podstatě zdrojem těch samých emisí jako velkorodinný dům. Pokud tedy chceme učinit životnímu prostředí zadost, je třeba v první řadě ustoupit z požadavků na prostor, a snížit stopu svého bydlení. Omezit se v zastavěném prostoru. Když už pro nic jiného, tak kvůli tomu, že přiměřeně zaizolovat, vytopit/vyhřát malý dům je prostě levnější. Nu, a právě švýcarský dům pro čtyřčlennou rodinu dokládá, že vyžít jde skutečně i z mála. Manželé se dvěma dětmi si vybrali pro své bydlení malou švýcarskou vesnici, ve které se nabídl příhodný stavební prostor. Pozemek, na němž původně stál starý dřevěný špýchar. Který se už díky hlodajícímu zubu času odporoučel do zapomnění. Přitom se oba rodiče nenechali odradit ani tím, že místní památkáři trvali na tom, že případná novostavba musí svými dimenzemi nepřesahovat onu původní stavbu. Vlastně, vůbec jim to nevadilo, a to ani po stránce materiálu. Už od začátku totiž počítali s tím, že trend udržitelnosti podpoří tím, že budou žít v dřevostavbě. Žádné roubence, ale naprosto moderním a vkusném domě, který pravda bude moci vyrůst na nepodsklepené základně 6x6 metrů. S pomocí architektů svůj vysněný dům uchopili jako tři nezávislé objemy, samostatné boxy (box s kuchyní, box s ložnicemi a box se společenskou místností), které nechaly naskládat na sebe. Tak, aby okna z jednotlivých obytných krabic ústila ven, i do interiéru, a došlo k úplnému provázání vnitřních a vnějších objemů. Zní to složitě, ale skutečnost je o poznání méně komplikovaná a vlastně velmi příjemná. Atmosféra nezastavěného interiéru trochu připomíná tradiční japonské venkovské domy. Nic navíc, nic zbytečného, a vše přitom hezky na svém místě. Kuchyně, jídelna, koupelna, toaleta, dvě ložnice, pracovna. Zajímavá je absence chodeb a spojovacích koridorů, každý centimetr místa je tu využíván s naprostou úporností. Hravě zábavným prvkem je zapracování vertikálních výpletů a sítí, které násobí prostor využitelný dětmi. Nikdo neříká, že se do středního patra (které je srdcem domu) musíte dostávat nutně jen po schodech. Světlý a veselou atmosférou nabitý interiér si ale v ničem nezadá s vnějším provedením stavby. Vlastně, když se pozorně zahledíte do toho, jak byla vytvořena nosná konstrukce, výplň (izolace z ovčí vlny), uvidíte tu minimum pevných spojů. Dům je v podstatě celý „na šroubovák“, potažmo na klíč. Můžete jej rozebrat do poslední součástky. Nahradit poškozené díly, recyklovat jako komplet, zužitkovat podle potřeby jinde.Tento rodinný dům ukazuje, že s chytrým projektem řešení není malá zastavěná plocha překážkou. Že dřevostavby mají smysl, že dobrovolná skromnost nemusí znamenat omezení komfortu bydlení. Je to sice „malý dům“, ale s velkým významem.Zdroj: Lukas Lenherr ArchitekturFoto-kredit: Florian Amoser