Jednoduchá teorie předpokládá, že vos opravdu může být letos o poznání více díky mírné zimě a nadprůměrně teplému jaru. Vosí společenstva se proto začala rozvíjet dříve, ale hlavně mohlo zimu přežít větší množství nových královen. Každý rok totiž všechny dělnice, trubci a předchozí královny zemřou. Přežívají pouze nové oplodněné královny, ty ale musí přežít zimu. V hnízdě vlastně může být nových královen až několik set, důležité je tedy, kolik z nich přežije zimu. Za mírné zimy se samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost přežití většího množství královen, mohou to však zhatit samoregulační faktory. Mnoho přeživších královen navíc mezi sebou svádí boje na život a na smrt. I tento fakt však u nás není nijak monitorován. Obecně pouze platí, že když zimu přežije více královen, může vzniknout i více vosích hnízd a vos je pak v daném roce větší množství. Existující důkazy se k nám dostávají pouze ze strany záchranných složek, například hasiči letos zaznamenali větší počet likvidací vosích a sršních hnízd, rekord je šest tisíc výjezdů za týden po celém území ČR. Ani to však neznamená potvrzení manipulace některými médii, že jsou vosy a sršně letos agresivnější. Není ani pravdou, že by vosy hledaly alternativu kvůli nedostatku ovoce, ovoce totiž preferují až na konci srpna a v září. Dělnice přestávají hledat maso, když je dokončen vývoj budoucích královen a bude následovat jejich vyrojení. V každém případě jsou vosy obecné (Vespula vulgaris) z čeledi sršňovití či vosovití (Vespidae) u nás hojně se vyskytujícím blanokřídlým hmyzem, pro který je charakteristický žlutočerný špičatý zadeček s žihadlem. Na rozdíl od včel žihadlo nemá zpětný háček, proto vosa může bodnout opakovaně a na následky bodnutí neuhyne. Nejčastější potravou vos je nektar z květin, jejich řádění ve venkovních zahrádkách restaurací a kempů však poukazuje na fakt, že vosy láká cokoli sladkého. Dravé jsou pouze larvy vos a právě jim dělnice loví masitou stravu, nejčastěji mouchy. Když larvy dokrmí, opět se zaměří pouze na sladkou stravu. Ke konci léta hlavně na zrající ovoce. Důležitý je zásadní význam vos v ekosystému, nejsou žádným nepřítelem lidstva, nýbrž hlavním predátorem bezobratlého hmyzu, který loví především pro své larvy. Vosy dokonce přispívají k opylování rostlin, i když v porovnání se včelami v mnohem menší míře. A právě nyní vosy shání maso pro své dravé larvy, později přejdou na ovocnou stravu, zeslábnou a uhynou. Není dokonce ani dokázané, že by právě vosy byly za určitých situací agresivnější, spíše jsou urputnější, protože právě dělnice, tedy ty vosy, které běžně potkáváme, se snaží uživit larvy v hnízdě. Určitě je chybou kolem sebe při návštěvě vos hledajících potravu neustále máchat rukama, může to totiž spustit obranné chování hmyzu. A bodnutí žihadla v takovou chvíli znamená, že vás vosa chemicky označí, čímž se stanete terčem i pro ostatní vosy. Po jednom žihadle je tedy dobré se sebrat a změnit stanoviště. Sociální hmyz používá hlavně chemickou komunikaci a to velmi precizně. Pokud byste například konkrétní vosu opatřili nějakým jiným pachem a pustili ji zpět do hnízda, ostatní vosy ji zabijí, jelikož nepoznají její pach. A pak jí nakrmí dravé larvy. Nejlepší radou je zakrývat nápoje na stole (třeba čistým pivním podtáckem), potraviny snězte rychle, nenechávejte je na stole dlouho ležet a pokud, pak opět přikryté. Dále platí, že čím méně se budete pohybovat, tím lépe. Pokud vosy budou okolo vás poletovat, bez důvodu nezaútočí. Rozhodně se nedoporučuje se přibližovat k hnízdu, natož do něj jakkoli “šťourat“. Taková akce vyvolá zaručenou reakci. Nejvyšším nebezpečím je pro lidi ochrana hnízda. A to platí jak pro vosy, tak pro sršně. Lepší zprávou je, že vosí a sršní jed není až tak problematický jako včelí, tedy hlavně při větším množství bodnutí žihadly. Pro alergiky, nemocné a starší lidi a také pro malé děti však představuje i jedno vosí bodnutí riziko. Nikdy však neblázněte, vždy pouze dávejte pozor na možné vedlejší příznaky bodnutí a podle toho reagujte. Určitě je například velice nebezpečné vosu vypít spolu s nápojem, resp. si ji nalít do ústní dutiny. Pokud chcete zlikvidovat vosí či sršní hnízdo, raději to nechte na odbornících. Přivolejte hasiče, nebo firmu zabývající se dezinsekcí. A když je hnízdo v přírodě, prostě se mu vyhněte, okolo je všude dostatek místa. Určitě hnízda v přírodě neničte. To dělají pouze lesní pracovníci, když hmyz ohrožuje jejich práci v lese, to samé platí pro zahradníky a údržbu parků.Určitě si vždy dobře rozmyslete, jestli je likvidace hnízda nutná, sršňovití (resp. vosovití) jsou užitečným hmyzem. Obezřetné chování obvykle stačí. Měli jsme obrovské vosí hnízdo pár metrů od terasy, na které se ale přes den nejí a nepopíjí, a nezaznamenali jsme za celou sezónu jediné bodnutí. Hnízdo nakonec královny opustí a zakládají si nová, dělnice a trubci na podzim uhynou. Pak jde vlastně i o docela pěknou dekoraci. Vosy se v žádném případě nechovají jako třeba vlaštovky, do starého hnízda se už nevrátí. Některé druhy vos mají hnízda dokonce v zemi, proto je třeba dávat především při pohybu lesem pozor na to, kam šlapeme. Třeba sršeň obecná má v oblibě dutiny starých stromů. Velmi často si však tento hmyz staví hnízda poblíž lidských obydlí, je velmi přizpůsobivý. A pozor, vedle jednoho druhu našeho místního sršně u nás žije rovnou deset druhů vos, záleží tedy vždy na tom, jaký druh potkáme. Co se týká velikosti hnízd, vždy záleží na tom, o jaký druh jde a jak velký prostor má k dispozici. Někdy může jít i o několik tisíc vos patřících k jednomu hnízdu. Chcete-li přece jen provést likvidaci hnízda svépomocí, tedy toho viditelného nadzemního, chraňte se vhodným oděvem a nejlépe ještě včelařskou kuklou a rukavicemi. Poté se aplikují různé insekticidy. Hnízdo v zemi se pro změnu likviduje vykouřením pomocí sirného knotu, případně zalitím vroucí vodou, ale i zmíněnými insekticidy. Likvidace je nejlepší hodně brzy ráno, nebo na večer, kdy je veškerý hmyz zpět ve své kolonii (hnízdě). Obzvláště po ránu bývá hmyz ještě ztuhlý chladem a proto neútočí. Hnízdo lze zničit i spálením, nesmí však hrozit riziko rozšíření ohně. Vosa obecná (Vespula vulgaris) žije v Evropě, v mírném a subtropickém pásu Asie a jako invazní druh i v Austrálii, na Novém Zélandu a na Havajských ostrovech. Se včelami mají dělnice vos společné žihadlo napojené na jedovou žlázu, použít jej navíc mohou na rozdíl od včel opakovaně a bez toho, že by zahynuly. Dělnice dosahují velikosti 11–14 mm, samci 13–17 mm, královny 16–19 mm. Typický je pro vosy černožlutě pruhovaný zadeček, který je oddělen tenkou stopkou od kontrastně zbarvené hrudi. Královny a dělnice mají na rozdíl od vosy útočné na čelním štítku jednu velkou skvrnu, vosa útočná má obvykle skvrny tři. Nejde však o stoprocentní rozlišovací znak.Zdroj: Wikipedia, denik.cz, ekolist.cz, seznamzpravy.cz, ct24.cz
