Historie pěstování mandlí u nás sice sahá až do 17. století, ale šlo spíše o okrajovou záležitost. Mandloní nebylo mnoho. Velký rozmach nastal až po roce 1948 ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství. Po šedesátých letech a neuvěřitelných padesáti tisících hustopečských mandloní však začal úpadek. Pěstování mandloní přestávalo být ekonomicky výhodné, plochy sadů se zmenšovaly a na konci 80. let dvacátého století zůstaly v Hustopečích pouhé 2 sady. Ještě horší to bylo po roce 1989, kdy přestal být zájem o jakoukoli úrodu z těchto sadů a ty zůstaly zcela nevyužívány a neudržovány. Větve v korunách se zahustily, prosychaly a začaly se rozlamovat. Do sadů začaly zasahovat i nálety nežádoucích dřevin včetně invazního akátu. Současnýma očima docela paradox, když se v obchodech podíváme na cenu mandlí. Vůbec jakékoli „ořechy“ patří na trhu k nejdražšímu ovoci. Město Hustopeče získalo část sadů v roce 2004 v rámci pozemkových úprav a další významnou část sadů odkoupilo v roce 2008. V letech 2007 a 2009 byly unikátní stromy ošetřené zdravotním řezem, byly odstraněny nálety nežádoucích dřevin a instalovány dvě informační tabule. První sad najdete v lokalitě Kamenec. Má rozlohu 1,7 ha a roste v něm cca 400 stromů. Druhý sad je na Hustopečském starém vrchu a roste zde zhruba 530 mandloní na ploše přibližně 2,7 ha. Nová éra hustopečských mandloňových sadů pak začala v květnu 2015, kdy bylo vysazeno dalších téměř 150 mladých mandloní a v roce 2016 přibyly další. Vznikl dokonce nový sad na ploše 0,5 ha na Starém vrchu, hned za rozhlednou. Dalších 60 nových mandloní. Na okraji Hustopečského starého vrchu byla také postavena a v roce 2012 slavnostně otevřena rozhledna v nadmořské výšce cca 300 metrů. Vysoká je 17,4 metru a její vyhlídková plošina je ve výšce 12,6 metrů. K původním dvěma informačním tabulím přibylo dalších 5, celkem si jich tedy můžete na naučné stezce pročíst 7. Dozvíte se zajímavosti o mandloních, okolní přírodě a krajině. V březnu 2022 byl dokonce zprovozněn audioprůvodce. Bohužel s nebývalým zájmem veřejnosti především v době rozkvětu mandloní je spojeno i vandalství. Někteří lidé rvou ze stromů větvičky, aby si domů odnesli suvenýr. Sadaři proto nechávají ořezané větvičky ležet pod stromy, aby se pro ně lidé mohli sehnout a odnést si je. Doma je pak stačí dát do vázy s vodou. A ještě jedna zajímavost, v místní krajině (i v sadech) můžete na jaře potkat také rozkvetlý vzácný koniklec (Pulsatilla). Hustopeče jsou proslavené ještě jednou raritou a také svým způsobem částečně smutnou. Totiž místním kostelem sv. Václava a sv. Anežky České. Ten původní gotický nechaly socialistické úřady po druhé světové válce v tak žalostném stavu, že bylo jeho dvoulodí zdemolováno zřícením věže 26.2.1961. A kostel byl v září 1962 zbourán. Paradoxně v době největšího rozkvětu místních mandloňových sadů. Základní kámen nového hustopečského kostela byl posvěcen při první návštěvě papeže Jana Pavla II. u nás v roce 1990 a nový kostel byl vysvěcen v roce 1994. Šlo o první takto významnou sakrální stavbu na našem území po roce 1989, která byla vystavěna podle vítězného návrhu architekta Ludvíka Kolka. Dvoupodlažní stavba nového kostela má výrazně dominantní věž a využívá svažitý terén hustopečského náměstí. Půdorys otevřené spirály se odvíjí od centra stavby, kterým je podzemní kaple stojící na místě mariánské kaple původního kostela. Vnitřní stěna spirály opisuje její půdorys a přechází v členitou část s kopiemi gotických oken. Prudce zvednutým náběhem se pak připojuje k věži, na jejímž vrcholu byl instalován kříž. O kousek níž obtáčí rozdělené panely věže kovový kruh symbolizující korunu, tedy atribut svatého Václava. Hustopeče jsou malé malebné městečko v srdci vinařské jižní Moravy. Nejsnáze se sem dostanete po dálnici z Brna na Mikulov, která končí kousek před vodním dílem Nové Mlýny a dál je její budoucnost v oblacích. Podobně jako český neexistující dálniční úsek z Miličína do Benešova u Prahy. Když sjedete na Hustopeče z dálnice a zaparkujete za mírný poplatek na náměstí, dojdete na vrchol Hustopečského starého vrchu s rozhlednou a mandloňovým sadem svěží chůzí za tři čtvrtě hodiny. Zpátky je to z kopce o dost rychlejší. Nejkratší cestu vám ochotně ukáže kdokoli z místních, trasa je dlouhá cca 5 km. Vydat se můžete také po delší naučné stezce (cca 9 km). My jsme byli s rodinou v Hustopečích předloni na podzim, i v tuto dobu ale byl místní mandloňový sad na kopci překrásný. Akorát na rozhledně to pořádně foukalo. Vzhledem ke každoroční záplavě lidí proudících za rozkvetlými hustopečskými mandloněmi lze popsat jednu paralelu. Japonci čekají na jaře na rozkvetlé sakury, na vinařském jihu Moravy se čeká na kvetení mandloní.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, hustopece.cz, novinky.cz, Wikipedia, kudyznudy.cz, iprima.cz, mandlarna.cz, denik.cz
