O co jde? Evropský parlament schválil už v březnu letošního roku směrnici o energetické náročnosti budov, podle které by neměla žádná budova na území EU produkovat do roku 2050 jakékoli emise. Výjimku mají pouze historické budovy, které podléhají na našem území památkové péči. Tedy budovy historicky cenné. To se ale nemusí týkat třeba staré chaloupky po babičce z počátku minulého století, o rekreačních chatách nemluvě, vesměs jsou téměř všechny mnohem mladšího data. Docela právem se tedy mnozí Češi obávají, co se stane s jejich rekreačními objekty, ale i domovy, pokud emise produkovat budou. Budou mít nulovou hodnotu? Nebo i zápornou? Budou za ně platit nějakou formu emisní daně? Bezemisní provoz budov je nejsnadnější naplánovat u novostaveb, sice to je dražší, mnohdy i o dost, ale je to cesta nejmenšího odporu. Ovšem u starých domů a dokonce i rekreačních chat, které se často na zimu zazimovávají? Nákladnou renovaci takových objektů si bude moci dovolit málokdo, spíše lze proto očekávat, že tyto nemovitosti mohou nakonec mít i zápornou hodnotu. A promění se z místa, kde v klidu relaxujeme daleko od běžných starostí, na kouli u nohy. Pořádnou přítěž. Ekologické regulace mají vlastně ohromnou moc. A právě kvůli nim se i naše rekreační objekty, které zhusta využíváme i ke stálému bydlení, protože nemovitosti jsou dnes extrémně drahé a pro stále více lidí nedosažitelné, mohou proměnit v bezcennou hromadu materiálu a dokonce i nevítané břemeno. Opravdu jste si jisti, že bude mít vaše venkovská chalupa nějakou rozumnou tržní cenu i v budoucnu? A chata? Evropský cíl klimatické neutrality všech budov do roku 2050 může znamenat mnohé. Třeba, že Evropané už ale opravdu úplně zblbli. Nebo mají určité východní mocnosti své agenty i v nejvyšších patrech evropské politiky. Lidé si mohou myslet cokoli, tak daleko nedohlédnou. Na jednu stranu kousek od nás apokalypsa, rakety, tanky, výbuchy, hromada smradu a jedů z nezábavní pyrotechniky a spálenišť. A na druhou stranu vám doma nesmí ani bafnout kamínka. Možné je všechno. Schizofrenní paranoik se při těch všech ekologických výstřelech z bruselské Aurory (dříve jsme schválně četli ABPOPA) nepřestává divit. Začíná si totiž připadat jako normální. „Že mám pocit, že jsem včera mluvil s Ježíšem? A že ten pán, se kterým si právě povídám na lavičce, vůbec neexistuje? To nic není. Mnozí evropští politici by také neměli existovat a přesto jsou. A podívejte se, co z nich padá...“ Staré chalupy byly většinou postaveny (vlastně skoro všechny) z materiálů, které neodpovídají současným standardům. O stavebních postupech a tepelně-izolačních vlastnostech nemluvě. Vlastně jde o rustikální stavby, které jsou sice na jednu stranu ceněné pro svůj charakter a řemeslnou zručnost předků, na druhou stranu jsou však z hlediska energetické účinnosti považovány doslova za “tepelnou katastrofu“. Staré chalupy to prostě v souboji s moderními normami nemohou vyhrát. Jenže jedna věc jsou normy a předpisy a druhá sny a fantazie politiků.Mnohé ze starých chalup dokonce nemají vůbec žádnou izolaci, ani hydroizolaci základů. A náklady na jejich renovaci by mohly snadno přesáhnout tržní hodnotu. Co to znamená? Že bude levnější je zbourat než opravovat. Radikální renovace každého domu totiž vyjde nákladově zhruba podobně, vyplatí se to však jen v místech s vysokou tržní cenou nemovitostí. A pak jsou lokality a obce, kam nikdo nechce, i kdyby mu za to platili. Tam by pak hodnoty nemovitostí po renovacích šly opravdu do záporných čísel. Už nyní začínají investoři tušit, že půjde o rizikové investice. Budete potřebovat hypotéku na nový byt? Starou chalupu vám jako záruku banka nepřijme. Chápete? Na jednu stranu to sice může vypadat jen jako jakési malé plácnutí do vody. Hladiny se zase uklidní a pojede se dál. A “bůhvíco“ bude za 25 let. Jenže ono ne. To plácnutí do vody začne ovlivňovat ceny nemovitostí hned. Vlastně už začalo. A co více, v následujících dvou let budou členské státy Evropské unie zavádět novou směrnici do místní legislativy (implementovat). Ano, některé body směrnice si členský stát může upravit po svém. Ale to je asi tak to jediné, co může dělat. 25 let je na jednu stranu strašlivě daleko, na tu druhou ale vlastně blízko. Hned za rohem. Napadá mě taková docela hříšná myšlenka. A jak to bude s emisemi ze záchodů? Neměli bychom přitvrdit i tam?Zdroj: autorský text - Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, nasezahrada.com, living.iprima.cz, eur-lex.europa.eu
