Badatelé k řešení této nesnadné otázky přistupují důkladně, a neutrálně. Tím, že se snaží na jedné straně vyčíslit všemožné stresory obou prostředí, a proti nim staví „prekurzory“ duševní pohody, a přidávají ještě různé adaptační strategie. Výsledek, v podobě předpokládané duševní pohody, se pak dá čekat tam, kde si lidé dopřávají dostatek pohybu, žijí naplněný život, jsou obklopeni přírodou a čistým vzduchem, za svými aktivitami vidí smysl… jenže právě tím se to začíná komplikovat. Pro vysvětlení začneme něčím trochu odlišným, a přesto podobným.Tím, v čem města nad venkovem jednoznačně vedou. Nabídkou kulturního vyžití. Nemusíte hned táhnout na Prahu, aby vám bylo zřejmé, že čím větší město, tím je té „zábavy“ v nabídce více. Muzea, kina, galerie, výstavy, divadla, všemožné Dny otevřených dveří, kulturní akce v ulicích, festivaly. A taky notná porce historie, technických a architektonických památek. Města mají co nabídnout a venkov v tom dost jednoznačně válcují. Otázkou je, kolik si z toho koláče kultury obyvatelé měst nakonec vlastně ukrojí. A odpověď je poněkud neintuitivní, protože si vlastně těch zážitků z přepestré nabídky zase tolik nedopřávají. Většina Pražanů prožije velmi všední a fádní rok, aniž by pravidelně obešla všechna velká muzea a zúčastnila se alespoň po jednom představení v každém v divadel a jednoho promítání v každém kině, které jejich město nabízí. I v Pardubicích narazíte na lidi, kteří se nesnaží protlačit na dostihy – a nejsou to žádní vyvrhelové městské společnosti, Brňané zase tak univerzálně neprahnou po slavnostech ohňostrojů nebo závodech motocyklů. A není s podivem, když se uměnímilovný venkovan vydává za kulturou do města častěji, než ten měšťan, který ji má jako na talíři. Poptávka, živý zájem o kulturu, je zkrátka dost nepřenosnou záležitostí. Lepší nabídka se automaticky nepřenáší do vyšší poptávky, a při zprůměrování návštěv jednotlivců na kulturních událostech zdaleka není rozdíl mezi obyvateli měst a venkova tak patrný. Ta zřejmá největší výhoda města, přepestrá nabídka kulturního vyžití, vlastně není výhodou, jež by skutečně hrála v prospěch obyvatel města. Tím se už dostáváme k jednomu z předpokladů psychické pohody, a to pohodě fyzické. Osobní kondici.Dalo by se znovu odtušit, že „měšťáci“ zalezlí ve svých kukaních, ať už bytech anebo v práci, zdaleka nebudou mít toho fyzického pohybu a vyžití víc, než ztepilí a větrem ošlehaní venkované. A zase špatně!Z porovnání měst a vesnic (a to nejen v Česku, ale prakticky z celé Evropy) je patrné, že jsou si obyvatelé měst vědomi jisté nedostatečnosti svého prostředí. A snaží se to kompenzovat cílenou snahou o svůj fyzický rozvoj. V počtech kilometrů našlapaných na kole i těch zaběhaných, v hodinách strávených v parku procházkami i venčením pejsků, obyvatelé měst dost jednoznačně vedou nad venkovem. Je to vlastně dost podobné se předchozím vztahem vesnice k městské nabídce kultury.Venkov si na kulturu ve městě umí čas udělat, a stejně tak si umí obyvatelé udělat čas na víkendovou chatu, houbaření a túru do hvozdů. V poněkud paradoxním výsledku tak obyvatelé měst stráví aktivními činnosti „venku“ víc času, než sami obyvatelé venkova. Ti mají třeba les za domem, ale neláká je o nic víc, než měšťany jejich muzeum. A jak se to má se zelení? Ani tady to není zrovna jednoznačné. Protože vztah mezi přítomností zeleně, celkovou pohodou (a tudíž i duševní pohodou) není přímočarý. Podle psychologů může zeleň stromů a travin na vaši psychiku blaze působit spíše jen tehdy, pokud v ní nacházíte zdroj smysluplné aktivity. Je vám kulisou pro nějaké další počínání.Bydlet vedle městského parku tedy pro vás nemusí automaticky znamenat přínos, ze stromu na dvoře můžete mít klidně deprese. Pokud tedy nemáte důvod do toho parku chodit anebo nevíte, co tam vlastně dělat. Když už budete cíleně z lavičky krmit holuby, bude to prý mnohem lepší.Dost neintuitivní je to v souboji měst a venkova vlastně i s onou zelení a její pokryvností. Kromě měst zahalených do betonové šedi paneláků jsou tu totiž i města, které se mohou pochlubit až násobně větší pokryvností zelených míst, než průměrné vesnice. Zrovna Praha se počítá mezi nejzelenější města světa.Zeleň je tedy třeba chápat spíše jako doplněk, než úhelný faktor. Proto může být život ve městě stejně „kvalitní“ jako život na venkově, pokud jde o přínos zeleně pro duševní zdraví. V čem města prohrávají? Ve znečištění ovzduší. A to nejen klasicky z hlediska emisí, spalin a zplodin. Ale i přes znečištění světelné, hlukové. To všechno jsou dost významné stresory. Lidé, kteří byli vystaveni vyšší míře znečištění ovzduší, opakovaně vykazovali nižší míru životní spokojenosti. A obecně platí, že v městských oblastech je úroveň znečištění ovzduší dvakrát až čtyřikrát vyšší než na venkově.Což naznačuje, že lidé žijící ve městech mohou mít v důsledku toho větší pravděpodobnost horšího duševního zdraví. Ne že by venkov byl nějak pohádkově čistým místem, ono i takové zemědělství umí být cítit v nose i na plicích.Na druhé straně, obyvatelé měst si jsou přítomnosti stresorů „svého prostředí“ dobře vědomi (alespoň se chovají tak, jako by si jich byli vědomi) a tak se snaží přicházet se strategiemi, které jim pomáhají stres zvládat. Třeba právě skrze ty vysilující fyzické a sportovní aktivity. A v té adaptaci nachází úlevu, která část stresového zatížení odruší. Tyto strategie u obyvatel venkova nepozorujeme. S výjimkou třeba hobby-zahradníků, kteří jsou ale zastoupeni ve městech i na vesnicích.Je tedy pro vaše zdraví, psychickou a fyzickou pohodu, lepší žít ve městě nebo na vesnici?Odpovědět si pochopitelně budete muset sami, podle své nátury. Nicméně ze srovnání a těch několika studií a analýz plyne, že obyvatelé měst mají mnohem lepší předpoklady pro prožitek duševní pohody, vyrovnanosti a psychického klidu, než obyvatelé venkova.S trochou nadsázky můžete zkusit navrhnout experiment, při němž by se obyvatel vesnice nastěhoval do velké metropole, a naopak jeden takový měšťan vyexpedoval na venkov. Kdo by to asi snášel hůř?Zdroj: CJHole.uc.uk, Expats.cz, EverState.com, TheConversation.com, UnderstandingSociety.com, International Journal of Public Health, BMCPublicHealth.com, Journal of Positive Psychology
