Své o potřebách takové stavební aktualizace vědí v Lisabonu, kde letité historické budovy utváří jádrové oblasti centra. Aby funkčně naplnily požadavky současného bydlení, je třeba je upravovat. Snadné to ale není. Portugalská metropole je totiž prošpikována tzv. DGPC - městskými rehabilitačními a ochrannými zónami – kde jsou možnosti zásahů do stávajících objektů dost omezené. Přestavovat, to tu znamená přidržet se historie. Na architektech ze studia Fragmentos bylo, aby na původním plánu jednoho takového starého městského domu vytvořili důstojnější prostor pro vícegenerační bydlení. Doznali přitom, že ona stavba už do značné míry předchozími úpravami a přestavbami zevnitř pozbyla svou historickou identitu. Takže bylo třeba uchovat „to krásné“ hlavně navenek, přičemž vevnitř se už mohlo postupovat současněji. To staré tu reprezentuje především síla některých stěn, a pak samozřejmě také stavební fragmenty původních součástí. Jinak ty dříve utržené úpravy měly za následek poškození velké části původních prvků, zejména v interiérech, a vedli též k výrazné křehkosti konstrukcí v zadní části korpusu. Takže bylo nutno vyladit program rekonstrukce se statickými požadavky. Navržený program se nyní skládá z dvaadvaceti bytů rozmístěných v šesti podlažích a podkroví. Ty nové byty nyní nabývají docela odlišné typologie, prakticky neodpovídají původním dispozicím. Z přízemí rovněž zmizely komerční prostory, takže se nabídl prostor pro nové byty dole – a další se otevřel zobytněním podkroví. Pro zlepšení přístupnosti byl rovněž začleněn výtah, aniž by se změnila konfigurace atria a schodiště. V hlavním průčelí byla zachována třístranná valbová střecha a konfigurace stávajících otvorů - s obnovou materiálů - které je tvoří. V průběhu většiny zásahů byly obnoveny nebo replikovány původní povrchové úpravy, které charakterizují budovu a dobový stavební styl. Ty replikace se týkaly případů, kde obnova původních prvků nebyla možná - například kamenné oblouky nebo dlažba pokrývající většinu fasády. Jinak ale obnovení historické identity budovy v poněkud současném světle bylo hlavním předpokladem celé té vnější rehabilitace. V interiéru se pak setkáme s pokoji, které minulost připomínají jen fragmenty vtělených oblouků, pilířů. Tady se ale šlo cestou modernosti. Ty střípky historie se tu připomínají jev ve formě vsazených otisků a řekněme „minerálních“ prvků, prostupujících ven ze stěn. Výsledkem je velmi působivé bydlení, které zvnějšku charakteru historické budovy neubližuje, a zevnitř svých současných bytů a apartmánů si ji na každém kroku připomíná těmi vsazenými autentickými střípky.Zdroj: FragmentosFoto: Ivo Tavares Studio
