Million bells je vlastně minipetúnie (Calibrachoa) z čeledi lilkovité (Solanaceae) s typicky ohromným množstvím pestrobarevných kvítků zvonkovitého vzhledu. Na venkovní truhlíky na okenních parapetech, balkónech a terasách může tato rostlina každoročně zamířit po ledových mužích, tedy po polovině května, což ostatně platí pro většinu letniček. A když budete o své ozdobné poklady dobře pečovat, záplava zvonkovitých květů z nich doslova poteče. Barevná škála květů je přitom velmi pestrá, od bílých, žlutých, oranžových, červených, modrých a fialových až po květy vícebarevné. Moderní hybridy této rostliny se přitom svými květy nápadně podobají malokvětým převislým petúniím, proto dostala své jméno minipetúnie, lidé však s oblibou používají sousloví million bells (milión zvonků). Million bells jsou dokonce často chybně zaměňovány za převislé petúnie. Na rozdíl od petúnií jsou minipetúnie méně náročné na pěstování, což jejich oblibu ještě zvyšuje. Sice tyto květiny jako jiné letničky nesnesou mráz, jinak ale výborně odolávají silným dešťům, větru, chladnějšímu anebo naopak horkému počasí. Některé kultivary své květy dokonce za tmy a deště zavírají, což přináší i dobrou odolnost vůči krupobití. Nemusíme přitom odstraňovat odkvetlé části, minipetúnie totiž mají samočisticí schopnost. To znamená, že jejich květy samovolně opadnou. Rostliny nesnesou jen extrémně silný vítr a opravdu extrémní horka, před těmi však můžeme rostliny ochránit třeba pod částečně stínící pergolou. A odměna pěstiteli? Pokvetou od května až do prvních mrazíků, tedy vlastně po většinu zahradní sezóny. Může se stát, že jsou rostliny již příliš převislé a dlouhé, v červenci je v tomto případě zastřihneme na cca 20 až 30 cm, čímž je omladíme. Nové květy minipetúnie nasadí po omlazení velmi rychle. Ideální jsou teploty vzduchu 21 až 24 °C spolu s jižním umístěním (jihovýchod až jihozápad). Milují přímé slunce, ale snesou i polostín, i když slaběji kvetou, co však vyloženě potřebují, to je bohatá a hojná zálivka nejlépe měkkou vodou bez vápníku, tedy dešťovkou. Studniční voda je pro minipetúnie riziková. Zaléváme ideálně brzy ráno anebo pak až večer, kdy už slunce nepálí. Každá další zálivka se doporučuje poté, co substrát mírně proschne, což je ale za teplých dní každodenní záležitost, tedy s výjimkou silnějších dešťů, které zálivku obstarají za nás. Na přelévání si tedy musíme dát pozor v době, než jdou minipetúnie na své venkovní stanoviště a za chladnějších dní. Pokud bychom zalévání přeháněli, rostliny budou trpět chorobami, budou zahnívat a pokvetou špatně. Jestliže se nám stane, že jsou rostliny přemokřené, musíme substrát nechat pořádně vyschnout. Až pak můžeme zalít znova. Krátkodobé přemokření však minipetúnie snesou. Pěstební substrát je ideální dobře propustný a bohatý na živiny, dokonce se prodává speciální substrát určený pro pěstování petúnií. Pokud si chceme substrát namíchat, je možné použít třeba směs zahradní zeminy, kompostu a písku v poměru 2:1:1. Ve vegetačním období je navíc třeba hnojit alespoň dvakrát týdně speciálním hnojivem určeným pro petúnie, případně jakýmkoli hnojivem s vysokým obsahem železa. Tento minerál je zásadní, jinak by totiž rostlinám žloutly listy a vůbec by se jim nedařilo. Pozor však, hnojit začneme až zhruba měsíc od přesazení, abychom rostliny nespálili. Nejprve se musí vyvinout kořenový systém. Dokonce pak můžeme hnojit ve vodě rozpustným hnojivem i s každou zálivkou, používat však můžeme i hnojivé tyčinky a granule. Jinak můžeme přihnojovat železem, kdykoli začnou listy žloutnout, pokud na pravidelné hnojení zapomínáme.Při přesazování rostlin do truhlíků je třeba začít drenáží třeba z keramických střepů. A truhlík musí mít na dně otvory pro odvod přebytečné vody. Ideální jsou pro tyto letničky také nádoby samozavlažovací. A protože minipetúnie silně košatí, blíže jak 20 až 30 cm od sebe je vysazovat nemůžeme. Mezery mezi nimi se brzy zacelí. Nejsnadnějším způsobem množení million bells je řízkování. Dokonce je řízkování vhodnějším způsobem uchování již zakoupeného porostu než zazimování stávajících rostlin. Odebrané řízky na podzim vysadíme, necháme přezimovat a zbytek rostlin klidně zlikvidujeme. Řízkování je u minipetúnií velmi účinné, pravděpodobnost ujmutí řízků je opravdu vysoká. A jelikož si jich každoročně odebereme dostatečné množství, nedostatkem minipetúnek trpět nebudeme. Řízky přes zimu udržujeme v chladnější místnosti s teplotou od 5 do 10 °C a zaléváme jen výjimečně. Další možností je hluboké seříznutí stávajících rostlin a zimní uložení stejným způsobem jako jsme uvedli u řízkovanců. Za silných a vytrvalých dešťů hrozí napadení padlím, za velkého sucha sviluškami. To jsou však extrémy, jinak jsou minipetúnie velmi odolné a většinou zdravé. Padlím bývají rostliny nejčastěji napadané v září, proto se doporučuje ošetřit je během sezóny dvakrát přípravkem Stop padlí, případně Discus. Na jaře se mohou na rostlinách objevovat i mšice, na které zabírá například přípravek Pirimor. Proti sviluškám je možné použít přípravek Omite, bohužel však jde o velice urputného škůdce.Zdroj: zahrada.bydleniprokazdeho.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, magazinzahrada.cz