Je inspirativní vidět, jak odlišně umí v Singapuru členové Komise pro rozvoj bydlení (HDB) přistoupit k požadavku na rozšíření kapacity městských bytů. Státem dotované bydlení tu totiž nekončí výstavbou unifikovaných králíkáren, ale originálně řešených apartmánů. Které jsou, přes svou zjevnou nahloučenost, dokonale elegantní, funkční a naprosto účelné. Jak to? Je to prosté. Na jejich konkrétním provedení se podílí klienty - budoucími obyvateli předem přizvaná studia architektů. Skoro jako kdybyste si během čekání v pořadníku na stavěný družstevní byt najali někoho, kdo vám plán teprve vznikajícího bydlení ušije na míru. Přímo vašim přáním a individuálním potřebám. A ty se, v Singapuru nepřekvapivě, dost často pojí s požadavkem do interiéru integrované zeleně. Časy, kdy byl Singapur jen souborem rybářských osad, na svazích ostrova pokrytém džunglí, jsou už dávno nenávratně pryč. Ale místní se, snad v nějaké melancholické připomínce minulosti, nechtějí svého tropického dědictví vzdát. Okrasné zahrady za domy jsou tu známkou extrémního luxusu, který si ale vzhledem k absolutnímu nedostatku zastavitelného prostoru nemůže skoro nikdo dovolit. Proto si lidé vynahrazují nepřítomnost venkovního rostlinstva tím, že jej zvou přímo do svých obydlí. Zeleň se stává žádanou součástí interiéru, soukromým smaragdovým pokladem. Je to obecný trend, kterému podléhá i bytovou politikou urychlená výstavba apartmánových bytů z HDB. Včetně bytu, nazvaného Green House, tedy skleník, jehož projekt připravili architekti ze singapurského studia Right Angle. V tomto případě stál na počátku univerzální třípokojový byt, s koupelnou a toaletou, o celkové výměře 88 metrů čtverečních. Bez balkónu, tedy bez prostoru pro městkou domácí zahradu. Po zásahu architektů se ale změnil na unikátní apartmán otevřeného plánu, dokonale prosvětlený a vzdušný, který do sebe asimiloval zeleň. Jednotícím prvkem je tu neutrální vyznění barevných tónů, které vytváří bezešvé propojení sdíleného prostoru, podtržené zapracováním přírodních materiálů. Úsporné a přitom efektní řešení k rozdělení funkčních programů nabídla instalace „ostrova“ do bloku vsazené pohovky, která oddělila kuchyňský kout od části, jež můžeme formálně nazvat obývacím pokojem. A když se do ní pohodlně usadíte? Místo celostěného výhledu na zástavbu se před vámi otevírá výhled na kýženou zeleň, vsazenou v květnících do pevné konstrukce. Přírodě jste hned blíž. Ostatně, i ono sofa je zakončeno masivním kamenným květináčem. Rostliny jsou v celém bytě to jediné, co se vymyká z forem strohých linií úpravného bydlení. Proto o něm také architekti hovoří jako o skandi-tropiku, kombinaci severského minimalismu a místní vegetace. Stromy? Ty by tu oba obyvatelé, mladý pár, měli moc rádi. Prozatím si ale musí vystačit s několika bonsaji. Vše ostatní a navíc je kryté za posuvnými dveřmi, ve vestavěných skříních a boxech. Green House je čistý, a o to více v něm zeleň mikro-zahrad vyniká. Zastiňující posuvné lamely vytváří působivý zelený koridor, oddělující vstup a šatnu, a také sprchový kout. V podobné, jen vertikální otočné formě, jsou instalovány i v ložnici. Ta se tak může ponořit do šera, a dopřát obyvatelům večer dostatek soukromí. Další zeleň, vytvářející tu paralelní stěnu, je pozadím pro zavěšenou televizní obrazovku. Ať už se ukládáte ke spánku, připravujete večeři nebo jen tak posedáváte na gauči, nemusíte se prodírat listím. Přesto je zeleň kolem vás všudypřítomná. Jak říká šéfarchitekt, Alex Liu :„Apartmánový byt Green House není volným napodobením bytové zahrady. On jí, ve své osobité podobě, skutečně sám je.“Zdroj: Right Angle StudioFoto-kredit: Jonathan Danker Photography
