Současný trend téměř golfových trávníků v zahradách, dokonale střižených a bez jakékoli kvetoucí byliny produkující pyl, která by, nedej Bože, mohla hrozit alergií, je slepou uličkou. Údržba travnatých ploch je sice věda, které se věnují specializovaní odborníci, ale dokonalý trávník je zapotřebí leda tak opravdu na golfových a fotbalových hřištích, případně ve Wimbledonu. A to je asi tak vše. Co se ale týká veřejných zatravněných ploch a soukromých zahrad, je třeba brát ohled především na klimatické změny, horka a sucho. Určitě nejde jen o to, aby trávník byl pěkný. Pokud bychom se navíc pokusili definovat, co je to pěkný trávník, dojdeme nakonec k závěru, že nejpěknější je bohatě kvetoucí louka s mnoha rostlinnými druhy. Dokonale střižený trávník je vlastně dokonalým opakem lučních porostů, z biologického hlediska jde o poušť. A to vůbec není řeč o trávníku schnoucím, tedy žloutnoucím a hnědnoucím, ale o obdobě vybetonovaných ploch natřených zelenou barvou, které jsou vlastně ještě horší než beton, protože je musíme stále zalévat a hnojit. Včely a jiný hmyz pak raději létají třeba na kvetoucí řepková pole ošetřená chemickými postřiky, což se nakonec projeví i na kvalitě medu. Oč méně ekologické takové travní plochy jsou, o to je jejich údržba dražší, ekonomicky náročná. Proto dokonce už i města začala se snižováním počtu sečí, doséváním lučních bylin a takzvanou mozaikovou sečí, kdy se část porostu nechává neposekaná a při další seči zase jiná. Průkopníkem byli v tomto směru například v Českých Budějovicích. Často kosíme trávu, aby byla dokonale nízkáPři kosení spotřebováváme spoustu drahé energieSekačky vydávají nepříjemný hluk, který stále obtěžuje i naše okolíPéče o trávník nás stojí i spoustu časuMusí často zalévat a to děláme obvykle drahou a cennou pitnou vodou z veřejného vodovodního řaduDostatečně zalévaný trávník rychle roste, proto je třeba častější sekáníPřipočteme-li další péči (práci), stroje (vertikutace, aerifikace) a hnojiva, náklady ještě více rostouVýsledkem je mrtvá zelená plocha, na které může hmyz trávit času, kolik chce, ale zaručeně zemře hlademNízko střižený trávník si navíc udrží minimum vody, čím je tráva kratší, tím méně rosy se na ní zachytí a tím rychleji vysychá.Odklízením posečené hmoty navíc trávník ztrácí přirozené živiny, plochy bez humusu udrží minimum vodyHumus vlastně na takto zatravněných plochách neexistuje, obvykle se dokonce zakládají na písku a počítá se s nezbytnými zálivkami a hnojenímUmělá hnojiva prosakují až do podzemních vod, nemluvě o selektivních herbicidech Základem zdravého trávníku je kvalitní a dobře namíchané travní osivo, které musí odpovídat účelu, tedy způsobu používání trávníku. Různých travních směsí a značek je na trhu spousta, nejlepší se poradit se zahradníkem, nebo někým, kdo trávníky zakládá a pravidelně udržuje. Existují samozřejmě i směsi vhodné pro dosev na problematických místech, třeba tam, kde se často drží mech. Až na druhém místě jsou podmínky péče o trávník. Obecně platí, že čím větší je sucho, tím vyšší musíme trávník udržovat. Zadrží si více vody a nehrozí tolik riziko odumírání celých rostlin. I když trávník horkem a suchem zežloutne a zhnědne, kořínky stále žijí a sotva začne pršet, trávník se opět začne zelenat. Největším problémem trávníků bývají mechy, ty se ale drží hlavně na stinných místech, kde je i více vláhy. Mechy je třeba odstranit vertikutací, poté trávník provzdušníme (aerifikace), vyhrabeme a na dosyp použijeme písek. Trávník tam bude propustnější pro vodu, která se dostane až ke kořínkům. Nakonec trávník pořádně zalijeme a dosejeme. Navrch můžeme přidat trochu jemného kompostu, zeminy, nebo substrátu. A pozor, tento postup nesmíme dělat za sucha, ideální je na jaře nebo na podzim a určitě ne každý rok. Pro dosev použijeme travní směs se semeny rostlin, kterým se bude lépe dařit na stinnějších místech. Určitě nemá cenu sázet na přípravky proti mechu, ty růst mechů pouze dočasně omezí. Dosev travní směsí je důležitý i proto, že dvouděložné plevele (byliny) se rychle šíří hlavně v nezapojených trávnících. Snáze se zaplevelí také levné travní směsi. Proč? Neobsahují druhy trav tvořící hustý pažit. Selektivní herbicid sice pomůže, ale je třeba odstranit příčinu, tedy hlavně růstové podmínky pro trávy, což zahrnuje i lepší výživu a lepší osivo. A ještě jedno riziko ohrožuje trávníky, totiž houby. Podhoubí (mycelium) se paprsčitě rozrůstají pod povrchem půdy, na povrch vyráží jenom plodnice. Potíž je v tom, že podhoubí si bere spoustu vody, čímž ještě zhoršuje stav trávníku. Bránit se lze tak, že vpichy rycími vidlemi a mírným nadzvednutím půdy narušíme podhoubí, poté zaléváme plochu tak dlouho, dokud se voda nepřestane vsakovat. Často je ale třeba tento postup vícekrát opakovat. Nejzaručenějším postupem je vlastně odstranění půdy i s myceliem do hloubky cca 30 cm, ale to je velice nákladné a namáhavé. Použít lze i fungicid, velké zázraky ale neočekávejte. Mnohdy je lepší raději vsadit na luční porost, což lze udělat jednoduše tak, že alespoň 2 až tři roky po sobě pravidelně doséváme co nejpestřejší bylinnou směs. Dokonce se prodávají i směsi, které zahrnují více jak 200 druhů v různých poměrech počtu semen. Neříkáme, že všude, ale alespoň v místech, kde se trávníku vůbec nedaří, a kde se pravidelně drží především mech a plevele, stojí za úvahu náhrada trávníku zcela odlišným porostem. Nejlépe půdokryvnými rostlinami. Problém může představovat stín, přemokření, kamenitá, nebo jílovitá půda, svah, případně špatná dostupnost místa zahradní technikou, silně prokořeněná a kyselá půda, nebo plochy v blízkosti zpevněných povrchů a pruhy v příjezdové cestě. Mnohé půdokryvné rostliny přitom mají i schopnost zpevňovat svahy, zlepšují vodní režim na ploše a najdeme snadno druhy vhodné na stinná, zamokřená i suchá stanoviště. Mnohé půdokryvné druhy jsou přitom atraktivní i v zimě a některé dokonce bez problémů snáší pravidelné sešlapání. Volit můžeme i dřeviny včetně lián (popínavek) a z bylin pak trvalky včetně například sukulentních netřesků, po kterých ale nemůžeme šlapat. Na prvním místě je rozhodně břečťan popínavý (Hedera helix). Tento liánovitý nezmar s nezničitelnými kořeny se sice chce táhnout do výšky, ale když nemůže, spokojí se se zemí, kde ochotně tvoří další a další výrůstky kořenů. Plochu zakryje tak dokonale, že po ní můžete jakkoli šlapat a břečťanu neublížíte. Z dalších druhů lze volit například jalovec polehlý (Juniperus horizontalis), vřes obecný (Calluna vulgaris), vřesovec pleťový (Erica carnea), skalník přitisklý (Cotonaestar adpressus), skalník vrbolistý (Cotonaestar salicifolius), skalník zimostrázovitý (Cotonaestar buxifolia), brslen Fortuneův (Euonymus fortunei) a pachysandra klasnatá (Pachysandra terminalis). Například vřesovištní rostliny a břečťan jsou navíc vhodné pro kyselé půdy. Druhů se nabízí spousta, vypíchnout můžeme například barvínek menší (Vinca minor), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), popenec obecný (Glechoma hederacea), vrbinu penízkovou (Lysimachia nummularia), kopytník evropský (Asarum europaeum), pupkovec jarní (Omphalodes verna), zvěšinu zední (Cymbalaria muralis) a pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla). Zmínit můžeme například hadí kořen (Bistorta major), netřesk (Sempervivum), trávničku přímořskou (Armeria maritima), bedrničku (Acaena microphylla), čistec vlnatý (Stachys byzantina), rožec Biebersteinův (Cerastium biebersteinii), mochničku trojčetnou (Waldsteinia ternata), škornice (Epimedium), kakosty (Geranium), úrazník šídlovitý (Sagina subulata).Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, mujdum.cz, Wikipedia, ekolist.cz, profizahrada.cz, kvetnatelouky.cz
