Počet obyvatel australského Sydney přesahuje 5 milionů, ale na svých četných předměstích připomíná spíše vesnici. Proto také projekt první fáze rodinného dvojdomku nevypadá vyloženě městsky, ale spíše jako pohodová univerzální záležitost k bydlení. Zajímavostí je, že klientem i tvůrcem projektu tu byla jedna a ta samá osoba: architekti si prostě zařizovali rodinný dům pro sebe. A než zvolit něco přehnaně okázalého, dali přednost rekonstrukci a rozšíření starého domu, včetně jeho hospodářských přístavků. Upravit stávající objekt je vyšlo levněji. Stavební zásah byl nejakutnější u bývalé zděné stáje, a proto tam směřoval stavební zákrok jako první. Vize pro budoucnost tedy ještě zahrnuje kompletní rekonstrukci hlavního domu (kde vznikne ateliér), který momentálně není v záběru. To jen pro případ, že by vám současné výsledné dílo přišlo nějak nedotažené a nekompletní. Celá parcela, zahrnující i dvůr se zahradou a malým sadem, byla léta neudržovaná a zarostlá. To se architektům líbilo, protože během roků dlouhé ne-péče se vegetace nekontrolovatelně rozrostla do divoké džungle. Teď ji mohli jen mírně poupravit, ale dojem divočiny zůstal zachován. Navíc jej podpořili četnými zelenými prvky: osazením střech, vertikální zelenou fasádní stěnou. Svou roli tu hraje i to, že ke zdi vymezující pozemek přiléhá i malá přírodní rezervace s původní buší. Takže se příroda zvenčí přelévá dovnitř. Územní plán pro obě etapy navrhuje dvě budovy vložené do vegetace tak, aby se minimalizoval dopad na zeleň výhledy z teras. Střechy obou objekt se svažují dovnitř dvora, střešní terasa se nakonec propojí v jeden celek. V první fázi bylo zapotřebí zakonzervovat cihlové zdi, a tam, kde už to nebylo strukturně možné, je nahradit stabilnější výplní. V místech těchto proluk se tu shledáme většinou s širokými okny, protože ocelové rámy tu zpevnily stávající konstrukci. Cihlové zdivo stáje se ovíjí po obvodu nové budovy, a připomíná se nejrůznějšími způsoby: někdy je nikou za sklem, jinde stojí v odstupu, nebo proniká jako dělící příčka do interiéru. Kus historie původní stavby je tak pořád součástí domácnosti. Objekt je poměrně kompaktní, ale určitě nepůsobí nahloučeným dojmem. Průniky oken dodávají interiéru světlo a vzdušnost, stejně jako zvýšené stropy. Když vstoupíte dovnitř, uvítá vás velkoryse koncipovaná kuchyně (propojená s obývacím pokojem a jídelnou). Je to „hala“ kterou byste nečekali. Není tu nic, co by připomínalo slámu a dusající kopyta, proměna využití je tu totální. Ze „stáje“ je tu vlastně uchován jen rys prostornosti. Společenský a spací prostor jsou přitom zřetelně odděleny. Prosvětlenost bílých stropů kuchyně kontrastuje se strukturou dřevěných stropů a odhalených cihlových stěn ložnic v přízemí za ní. Projekt Bydlení ve stáji se přidržuje několika zásad pasivního udržitelného designu. Nejviditelnějším z nich je asi ona divoká rostlinná clona obepínající západní a severní fasádu budovy. Osazená venkovní síť a mříž působí jako přirozené stínicí zařízení, a zároveň láká rostliny k popínání. Velké dvojité prosklené otvory a zastíněný dvůr umožňují křížové větrání v celém domě, které je doplněno pouze stropními ventilátory pro dodatečné chlazení. Někdejší cihlové zdi tu byly maximálně využity a upravena jako „kryt a vnější obal“ pro nový dům. Cihly, které byly vybourány z vnitřních stájí stájí, byly znovu použity při terénních úpravách. Pod zahradou na dvoře je zakopána nádrž na vodu o objemu 5000 litrů, která zachycuje dešťovou vodu pro opětovné využití v domě. Tato nádrž také zajišťuje zadržování vody na místě, aby se minimalizoval dopad odtoku do přilehlé rezervace. Stavební záměr ještě není plně hotový, vidíme z něj vlastně prvních 50 %. Už podle této první poloviny se dá ale poznat, že půjde o dílo hodně povedené.Materiály: Sibling ArchitectureFoto-kredit: Katherine Lu
