Řečík pistáciový (Pistacia vera) a nebo též pistácie pravá je poměrně malý stromek z čeledi ledvinovníkovité (Anacardiaceae). Pochází ze střední Asie a Blízkého východu a pěstuje se na plantážích (či lze říci i hájích) kvůli oříškům, které jsou nám dobře známé jako pistácie. Planě rostoucí stromy dorůstají výšky až cca 10 metrů a najdeme je především v horách Íránu a Afghánistánu a to v nadmořských výškách 600 až 1800 m.n.m. Některé jsou staré i více jak 100 let a rostou na suchých a kamenitých stanovištích.Pistácie (pistáciové oříšky) konzumujeme čerstvé, pražené a nebo jako součást rozličných potravin. Určitě znáte a mnozí i milujete pistáciovou zmrzlinu, salám jménem Mortadella či lokum (jinak též rahat čili takzvané turecké potěšení, měkkou cukrovinku z Balkánu a Přední Asie, která připomíná želé). V dnešní době patří mezi největší producenty pistácií na světě Írán, USA a Turecko, pistácie se však sklízí také v Řecku, Sýrii, Číně, Itálii, Španělsku a v dalších zemích. Např. v roce 2017 bylo na světě podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vypěstováno cca 1,1 miliónu tun pistácií (75% produkce pochází z Íránu a USA). Pistácii nejlépe vyhovuje klima subtropické, suché až polopouštní. Nejvíce plodí dvacetileté stromy, které jsou zastřihovány. Pěstitelé si tím usnadňují sklizeň. Nejrozšířenějším kultivarem řečíku pistáciového je Kerman (samičí odrůda). Ovšem u řečíku pistáciového je zajímavé, že je i přes dlouhou tradici svého pěstování dosud jen velice málo prošlechtěný. Jako odrůdy jsou označovány spíše „selekce“, které jsou velice blízké původním planým rostlinám. Velmi důležité je u pistácií jejich správné skladování a zpracování. Pokud by to bylo provedeno nevhodným způsobem, mohly by pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, jež jsou produkovány hlavně plísněmi rodu Aspergillus (tyto plísně jsou silně karcinogenní). Pistáciové oříšky mají vysoký obsah tuků (podobně jako např. vlašské ořechy) a nízký obsah vody. Paradoxně je tento fakt vysokým rizikem pro samovznícení usušených plodů při přepravě ve velkém. Krátké, ale hluboké období vegetačního klidu se u pistácií pojí s razantním poklesem teplot až pod bod mrazu. Pokud by k tomu každoročně nedocházelo, rostlinám by se později zdeformovaly listy i květenství. Plané formy řečíku snesou dokonce i mrazy –25 °C, vyšlechtěné odrůdy však obvykle nesnesou nižší teploty jak –12 °C. U roubovaných rostlin je to dáno podnožemi z jiných druhů pistácií (P. atlantica, P. terebinthus), které nesnesou mráz, ale používají se kvůli zvýšené odolnosti vůči některým subtropickým chorobám.Ovšem jeden zásadní nárok řečíky mají, totiž na světlo. Čím více mají sluníčka, tím lépe. Proto se také v našich podmínkách s krátkým vegetačním obdobím zřejmě nedočkáme zralých oříšků. Ovšem i tak stojí pěstování řečíku za to. Navíc se oříšků můžeme dočkat, pokud rostliny vysadíme do prostorných květináčů a pěstujeme je v teplé a slunné zimní zahradě. Vegetační dobu lze též prodlužovat ve skleníku a nebo fóliovém krytu (ovšem s rizikem plísní). A ještě je zde jedno ale. Řečíky jsou totiž dvoudomé. K vypěstování oříšků proto potřebujeme samčí i samičí rostlinu. Řečíky se přitom množí semeny a nebo rouby, případně odkopky, jelikož tvoří okolo hlavního kmene značné množství výmladků. Ve volné přírodě pak tyto výmladky nahrazují odumírající kmeny. Pokud si v zahradě a nebo do květináčů řečíky vysadíte, pokvetou vám v dubnu. Jsou větrosnubné a proto se o opylení samičí rostliny pylem té samčí postará vítr. V našich podmínkách potřebujeme alespoň jednu samčí a jednu samičí rostlinu. Na produkčních plantážích se pak řečíky pěstují v poměru 1 samčí : 8 až 12 samičích stromků. U semenáčků zjistíme pohlaví rostliny až po prvním vykvetení, což je obvykle šestým až osmým rokem. Je proto třeba vysadit rostlin více, abychom získali jistotu obou pohlaví. Poměr pohlaví na plantážích je vlastně přirozený, čili více rostlin je vždy samičích. Nejlépe a nejkvalitněji plodí řečíky roubované, ovšem jsou také nejchoulostivější. Roubované odrůdy dokonce poprvé kvetou mezi druhým a pátým rokem, pohlaví tedy známe dříve. Plody řečíků jsou elipsoidní peckovice, dlouhé až 2 cm a ke svému vrcholu zašpičatělé. Dužnaté oplodí (rubinu) přitom snadno odstraníme, při dozrávání vysychá a získává barvu žlutou až načervenalou. Skořápka plodu je velice tvrdá, hladká, ale dosti tenká. Při dozrávání navíc často puká po celé své délce (puká boční šev) a obnažuje semeno. Semena jsou na povrchu skořicově hnědá, uvnitř pak mají do zelena zbarvené dělohy. Čím zelenější dělohy jsou, tím jsou semena (tedy jejich jádra) kvalitnější.V zahradnictví si můžeme koupit semenáčky i roubované odrůdy. Z roubovanců se prodávají nejčastěji samčí odrůda ’Peters’ a samičí ’Kerman’. Jistotu pohlaví tedy máme hned. V našich podmínkách volte chráněná stanoviště orientovaná na jih (např. u jižní stěny, kterou zahřívá i zimní sluníčko). Vlastně platí, že tam, kde nám přečká zimu vinná réva, ji přečkají i řečíky. Pozor však, dosud nemáme na našem území s jejich přezimováním dostatek zkušeností. Pokud se tedy chcete stát průzkumníky (pionýry) oboru, s chutí do toho. V každém případě platí, že rostliny mají ve volné půdě dobré přírůstky a jejich letorosty vyzrávají dostatečně. Na zimu je dobré mladé rostliny preventivně zakrývat listím a nebo chvojím, pozdní jarní mrazíky již pak rostlinám nevadí, byť začínají rašit velmi brzy. Mladé rostliny mají obvykle keřovitý charakter, poměrně brzy se však projeví terminální dominance jedné hlavní větve - kmene. A čím je dřevina starší, tím více přibývá poměr postranních pupenů, z nichž se vyvinou květenství. Obvykle se provádí pouze výchovný řez a určitě není možný řez každoroční. V našich podmínkách stromky dorostou výšky cca 1 až 2,5 metru a šířky 1,5 až 2 metry. Pozor tedy na dostatek prostoru, 2 metry na šířku jsou dost. Co však víc, z řečíku si snadno a poměrně rychle vypěstujeme v květináči nádhernou opadavou bonsaj. Na zimu musíme rostliny v nádobách ukrýt před mrazem (nesmí namrznout kořenový bal), ovšem vyloženě do tepla rostliny nepřesouvejte. Držte je při teplotách pod 6 °C a po krátkou dobu potřebují až -8 °C, ovšem s nádobou zabalenou v tepelné izolaci. Světlo v tuto dobu rostliny příliš nepotřebují, jelikož jsou již bezlisté. Péče o pistácii v květináči je jinak podobná jako péče například o fíkus. Zálivka musí být přiměřená, nikdy nesmíme rostlinu přelévat, to je již lepší, když substrát proschne a pak až přistoupíme k další zálivce (s výjimkou léta, kdy nesmí substrát nikdy zcela vyschnout). Od jara do léta je pak třeba pravidelné přihnojování hnojivem určeným pro subtropické rostliny. V zimě však již nehnojíme a také zálivku omezíme na minimum. Mladé rostliny je třeba každé jaro přesazovat, staré rostliny nemusíme přesazovat více let. Na jaře vždy pouze opatrně nakypříme a odstraníme svrchní vrstvu substrátu a nahradíme ji substrátem čerstvým. Pozor však, abychom nepoškodili kořínky. Substrát jinak volíme chudší, sušší a propustnější, s vyšším obsahem písku. O velikosti květináče rozhoduje velikost a stáří rostlin. Dospělé rostliny nakonec snesou i 20 litrů a více.