Předně je opadávající listí nádhernou podzimní podívanou, když se barví do různých odstínů. Začne to pomalu, postupně, se zkracujícími se dny. Opadavé stromy a keře tak dostávají signál, že je čas na odpočinek. Začíná období vegetačního klidu. Opadání listů je přitom pro opadavé dřeviny zásadní podmínkou jejich přežití. Proč? Ubývá světlo, rostliny je nedostávají v dostatečném množství a z listů se proto začne odbourávat chlorofyl. Zároveň se tak zpomaluje dýchání a výměna látek. Prosazovat se začnou na úkor chlorofylu ostatní listová barviva, třeba červené zbarvení listů způsobují karotenoidy a antokyany. Dřeviny mají v tuto dobu navíc i omezený příjem vody, nezbytně ji ale potřebují. Proto se brání jejímu odparu listy, v jejich stopkách se začne tvořit vrstvička korku, přes kterou se voda do listů nedostane. Listy proto schnou a opadávají. Postupně se mění i intenzita zbarvení listů, nakonec jsou všechny vlastně jen suché v různých odstínech žluté a hnědé barvy. Dřevina bez listí odpočívá, výrazně se utlumí její metabolismus včetně příjmu vody. To je hodně zjednodušený popis zázraku podzimních barev listí a jeho opadávání. Nástupu období vegetačního klidu. Nyní máme listovou hmotu v zahradě povětšinou na zemi a můžeme se od přírody učit, co s ní. Listí funguje jako skvělá tepelná izolace pro mnoho druhů živých organismů včetně mnoha druhů rostlin, ale i jejich semen, oddenků, hlíz a cibulek. Chrání samozřejmě i mnoho živočišných druhů, což poznáme sami, když v zahradě necháme ležet nějaké trouchnivé dřevo a kameny, které zasypeme právě hromadou listí a to navrch zakryjeme chvojím, aby nám listí vítr nerozfoukal po zahradě. Vědci se o listí dokonce přou, například americký biolog David Mizejewský by nejraději úplně zakázal hrabání listí. Dokonce tvrdí, že když listí shrabeme a vyhodíme, můžeme vyhubit celou generaci motýlů a na zahradu navíc přestanou létat ti ptáci, kteří hledají a loví housenky těchto motýlů. Toto tvrzení se ale zdá být přehnané, určitě však můžeme jen doporučit nějakou tu hromádku listí s větvemi a kamením v zahradě přes zimu nechat. Kromě mnoha druhů hmyzu se zde ukryjí i obojživelníci, plazi, ale i hlodavci a ježci. Zatvrzelí odpůrci hrabání listí pak alespoň doporučují listí sebrat sekačkou, která tuto hmotu rozšmelcuje a poté opět rozsypat po trávníku, ale i záhonech. Snáze se prý rozloží a my tak alespoň doplníme půdě přirozené hnojivo. Takové, jaké půdu obohacuje každoročně i v přírodě, jen se rozloží rychleji. V každém případě je to určitě rozumnější řešení, než aby listí končilo v kontejnerech, popelnicích a na skládkách. To by již představovalo zbytečný environmentální problém. V žádném případě ale nejde přímo o hnojivo, nýbrž hmotu, která zlepšuje strukturu půdy a mikrobiální život v ní. Nasekané listí je proto ideální zapravit do půdy. Když chceme listím některé rostliny ochránit dlouhodoběji, naopak potřebujeme, aby se rozkládalo pomalu. Proto žádné drcení a rozsekávání, ale naopak rozsypání listí v dosti tlusté vrstvě a opět zakrytí chvojím, aby vítr listí tolik nerozfoukával. Získáme zcela zdarma skvěle fungující mulč, materiál udržující teplo, bránící rychlému promrzání půdy a také zadržující vodu. Listí bude jako přirozená ochrana před mrazem svědčit všem rostlinám a jejich zásobním orgánům ukrytým v zemi, kterým v zimě nevadí vlhká půda. Suchomilným druhům by však pokrývka z listí neprospívala, listí nejenže udržuje vodu v půdě, ale samo navlhne, což uspíší jeho rozklad, ale také rozžehne šíření plísní. Pokud jsme přidali listí rostlinám, kterým tato ochrana vyhovuje, nemusíme je dokonce na jaře ani odstraňovat, není-li vrstva listí příliš silná, stačí listí alespoň mělce zapravit do půdy. Silnější vrstvu listí je ale třeba přemístit na kompost. K některým na mráz choulostivějším druhům můžeme listí dokonce přihrnout opravdu velkoryse, třeba k hortenziím, rododendronům, azalkám a fíkovníkům. Ještě účinnější ochranou před rozfoukáním listí, než jakou nabízí chvojí, je pletivo, případně netkaná textilie či pytlovina. Zatížení kameny na okrajích je ale nezbytné. Kompostováním samotného listí vznikne listovka. Lze ji dokonce zarývat do země ještě ne zcela rozloženou. Jde o materiál vzdušný a lehký, jemný a přitom svým způsobem výživný. Obsahuje velké množství uhlíku a může dokonce nahradit i rašelinu. Trochu složitější je to s pH listovky, obvykle je totiž mírně kyselá, ale ne až tak kyselá jako hrabanka (rozkládající se jehličí). A třeba listovka z listí ořešáku a dubu má opravdu dost nízké pH. Dobrou zprávou je, že po třech a více letech rozkladu je již každá listovka neutrální, navíc můžeme pH upravit přidáním vápna. Vůbec nejlepší pak je, když listí přidáváme do kompostu, kde se stane jednou z vrstvených hmot, která se postupně smísí s dalším obsahem. Listí pomůže vytvořit kompost vyváženého složení. Listovku lze připravit kdekoli, jen je třeba, aby byla hromada listí chráněna před rozfoukáním větrem. Používají se proto i kompostéry, postačí však třeba jednoduchý obal vytvořený z drátěného pletiva. Suché listí je navíc třeba prolít vodou a lehce upěchovat, čímž zrychlíme rozklad. Skvělým trikem je také zalití kopřivovou jíchou či roztokem zkvašeného drůbežího trusu. Tyto zákvasy dodají listovce především chybějící dusík a nastartují rozklad listí. Dokonale jemnou listovku získáme do dvou let a listí některých dřevin se dokonce rozloží již za rok, například listí lipové a listí lísek. Listí ořešáků se pouze rozkládá pomalu, to ale neznamená, že by šlo o materiál nevhodný ke kompostování. A pokud toto listí nadrtíme, jeho rozklad se urychlí. K čemu však není ořešákové listí vhodné, to je podzimní nastýlka rostlin (mulč). Před svým rozkladem totiž uvolňuje látky potlačující růst ostatních rostlin. To dokonce dělají ořešáky po celý svůj život i pomocí mykorrhizních hub, pod ořešákem bychom neměli nic pěstovat. Rozložené listí ořešáku však již tyto vlastnosti (resp. chemické složení) nemá. Podobně jednoduchá je odpověď na kompostování listí hrušní masivně napadených rzí hrušňovou. Kompostovat toto listí můžeme jednoduše proto, že spóry dvoubytné houby jsou již dávno na jalovcích a v dalším roce budou opět škodit spóry uvloňované z houby na jalovcích. Rez hrušňová na spadaném listí hrušní již nemůže jakkoli škodit.Bohužel však vadí spóry jiných houbových chorob, především houbových onemocnění ovocných dřevin. A to i těch, které trápí zmíněné ořešáky. Mnohá houbová onemocnění totiž přežívají právě ve spadaném listí a z něj se na jaře šíří dál. Přesto však nemusíme listí pálit. Pálení je vlastně nejhloupějším způsobem, jak se spadaného listí zbavovat. Dokonce můžeme říci starým venkovským přežitkem. Rad uslyšíte a můžete si přečíst na toto téma mnoho. I v zahradnictvích však pracují s listovkou tak, že každý rok rozhrnou na jaře hromadu listí, materiál si odeberou zevnitř a prohází přes síto (prokátrují). Ono vlastně vůbec to nejhorší, co můžeme pro ovocné dřeviny udělat, je nechat listí ležet pod nimi. Právě z takového listí se budou na jaře šířit choroboplodné zárodky. Především výtrusy hub v listí úspěšně přezimují i za tuhé zimy a na jaře za oteplení opět napadají stromy (strupovitost jabloní, moniliová hniloba, skvrnitosti listů, tetovnička švestková aj.). Čili jakkoli uložené listí někde na hromadě dost daleko od ovocných stromů, které se zde postupně rozkládá, je lepším řešením. Nesmíme zahradu vnímat jako sterilní prostředí, i různé nemoci včetně těch houbových jsou vlastně v přírodě prospěšné. Jinak by jejich existence neměla smysl, příroda je vysoce účelná. Ale zpět k všemožným radám, jak choroby zahubit. Účelným řešením je takzvané horké kompostování, kdy vysoké teploty hubí zárodky nemocí. Jednoduše jde o takové kompostování, při kterém dodržujeme optimální poměr hnědého a zeleného materiálu (C (uhlík) : N (dusík) musí být 3:1). Velké množství uhlíku obsahuje kromě listí i dřevní drť a štěpka a také piliny a hobliny, velké množství dusíku uvolňuje především zelená rostlinná hmota, přidat však lze i hnůj. Vlastně jde o jediný správný způsob kompostování. Materiál důkladně mísíme a prokládáme větvičkami, abychom zajistili dobrý přístup vzduchu. Kompost nakonec přikryjeme shora a pravidelně promícháváme – v prvním měsíci cca jednou týdně. Důvodem je opět přísun kyslíku, kterého potřebují mikroorganismy pro rozkladné procesy spoustu. Ano, je to pracné, ale zhruba do půl roku získáme kvalitní kompost, ve kterém jsou kromě choroboplodných zárodků zničena i semena plevelů. Potíž je, že se nám blíží zima, proto je ideální zateplený kompostér. I z toho důvodu je mnohem jednodušší kompostované listí ovocných dřevin izolovat a nechat rozkládat více let. Jako dostatečná izolace poslouží vrstva zeminy. Listí vlastně svým způsobem pohřbíme. Dokonce je možné vykopat v zahradě dostatečně hlubokou a prostornou jámu a listí každý rok zahrnout vrstvou zeminy. Pak jde o pohřbívání listí doslovné. Když se jáma naplní (každým rokem se bude propadat), vykopeme hned vedle druhou a pak můžeme hmotu z první jámy po letech bez problémů promísit a v zahradě použít. Úplně ale postačí, když necháme listí na hromadě a tu zaházíme vrstvičkou zeminy. V dalším roce přidámě další listí a hromadu opět zahrneme zeminou. Rozloženou hmotu pak odebíráme vždy zevnitř hromady. Možným řešením je také kompostování listí v plastových pytlích na místě chráněném před světlem. A další možností je používání dusíkatého vápna, které výborně funguje na zárodky veškerých chorob. Kompostované listí dusíkatým vápnem prostě posypáváme. Potíž je, že dusíkaté vápno funguje jen dočasně. Jakmile se rozloží látky působící dezinfekčně, rychle se vzpamatují hlavně odolné bakterie a naopak jim zachutná směs živin, dusíku a vápníku. Nám pak nezbude nic jiného, než nechat hmotu opět delší dobu ležet, než se zcela rozloží. Nemá však smysl panikařit, když nebudeme na kompost každý rok chvátat, nakonec se rozloží jakýkoli organický materiál a poslouží dobře. Uzrálý kompost jednoduše poznáme podle toho, že připomíná zahradnický substrát a uvnitř kompostu se již netvoří teplo. Odpovědi na další často kladené otázkyDalší možnost využití listí – ořešákem prospějete slepicímListí ořešáku královského nám například výborně poslouží v kurníku. Jak? Prostě je v suché podobě použijeme v kurníku jako podestýlku. Odpuzuje totiž parazity vyskytující se právě u drůbeže.Proč je třeba listí hrabat z udržovaných trávníkůDivočeji rostoucím travním plochám v přírodních zahradách spadané listí nevadí. Ale dokonale střiženým trávníkům ano. Trávník se pod listím zapaří a bude mnohem náchylnější na houbové choroby, což bohužel poznáme až na jaře, kdy sleze sníh. Plíseň sněžnou nevyjímaje. Jaké listí je v zahradě nejprospěšnější?Bohužel nejkvalitnější listí najdeme v málokteré zahradě. Jde totiž o listí buků a dubů. Právě ze směsi listí těchto dvou dřevin připravíme nejlepší listovku. Obecně je pak preferováno listí dřevin lesních a okrasných před ovocnými. Nejlépe jsou na tom tedy zahradníci, kteří mají k dispozici kompostované listí sebrané z ploch parků.Kde listí nadělá v zimě největší paseku?Listí škodí nejvíce v podobě nastýlky na skalkách. Skalničky jsou obvykle velmi choulostivé rostliny, které by nám mohly při větší vlhkosti snadno uhnít. Některé se dokonce chrání shora tabulkami skla, aby nezapadaly sněhem a neutopily se ve vlhku. Tak pozor. Má smysl používat urychlovače kompostů?Urychlovače kompostů nám umožní zmenšit plochu kompostu v malé zahradě. Určitě však lze doporučit jen bakteriální urychlovače kompostu, které obsahují cca 11 až 15 druhů bakterií pocházejících z tropických oblastí. Jednoduše proléváme vrstvené listí roztokem obsahujícím bakterie. Navíc je třeba kompost udržovat stále vlhký. Za sucha jej proto musíme prolévat. A jelikož bakterie potřebují i přístup vzduchu (kyslíku), nesmíme listí sešlapávat. Pouze tedy jemně vrstvíme a zaléváme. Předností bakterií tropického původu je, že urychlí tlení listí, jelikož však u nás nemají ideální podmínky pro svůj život, jakmile ukončí svou činnost, přirozeně vyhynou. Zrychlený rozklad zvýší teplotu a díky tomu tyto bakterie nějakou dobu přežijí. Jakmile se teploty sníží, je po nich. Nemohou proto jakkoli škodit.Je možné listí rovnou i s posekanou trávou zaorat?Určitě jde o skvělé řešení, protože se hmota rozšmelcovaná sekačkou v zemi rychle rozloží.Jak přidávat listí k růžím?Listí je ideální přihrnovat na zimu k růžím smíchané se zeminou, aby se lépe rozložilo. A pozor, nikdy nesmíme používat listy růží, protože bychom tak jen šířili houbové choroby růží. Je to podobné, jako bychom nechali pod jabloněmi ležet jabloňové listí. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, irozhlas.cz, magazinzahrada.cz, modernizahrada.com, ireceptar.cz, lidovky.cz
