Nedávno mi o pouhých 5 let mladší člověk vyprávěl, jak se svou babičkou jako dítě sbíral v lese klestí a větší větve, vozili je na trakaři na dvůr, k lesu to měli kousek, a pak s tím ohřívali vodu v brutaru. To bylo takové jednoduché kompaktní zařízení složené z kamínek, malého komínku na odvod spalin a nádoby s kohoutem, ve které se ohřívala voda. Dole se zatopilo, nahoře to za pár desítek minut bublalo varem. Obdoba současných bojlerů. A v té vodě se pak v létě o prázdninách večer koupali, když přišli domů z válečných výprav zaprášení a zablácení. Stačilo ji napouštět do vědra, přelít do vaničky a naředit studenou vodou. Myslel, že mě tím ohromí, jenže já si to ještě pamatuji také. A právě u našich babiček bychom se mohli učit, jak přežít současnou inflaci a energetickou i morální krizi. Chce to jen trochu nadhledu, chuť do práce a skromnost. Vládní kampaň nám radí, jak ušetřit za energie, z televize a internetu to na nás křičí každou chvíli a je to až nevkusné. Radí nám moderátoři, herci, celebrity, sofistikované instituty, odborníci na úspory, energetičtí poradci všehomíra a vůbec všichni, kdo přesně vědí, jak celé to šílené krizové období přežít. Neberte je vážně, úspory musí být opravdu mnohem radikálnější:Vytápějme jen tak, aby nám nepopraskaly rozvody užitkové vody a topení. Víc není pro přežití třeba. Budoucí náklady na renovaci topného systému a vodovodu by byly enormní. Doma je samozřejmě třeba se pořádně oblékat a v posteli je třeba se navlečení k sobě pořádně choulit. Lidské tělo vyrobí teplotu v průměru 37 stupňů Celsia, tedy tolik, na kolik si byt nikdy nevytopíme. Nakonec ušetříme i na peřinách, polštářích a povlečení i jejich praní. Kupme si plynový vařič s propan-butanovou lahví. Přesně budeme vědět, kolik zaplatíme, když plyn spotřebujeme. Navíc navařme naráz konkrétní jídlo ve větším množství. Dva až tři dny si je pak stačí ohřívat v mikrovlnné troubě anebo ještě lépe na ohni v kotlíku, abychom ušetřili za plyn ještě více. Ostatně v kotlíku na ohništi lze i navařit, ohřát vodu na kávu a čaj apod.. Jak to jen jde (počasí to již začíná umožňovat) opékejme a grilujme venku na dřevě (klestí) posbíraném v lese (nejlépe na místě, kde po sobě těžaři zanechali „paseku“). A nemusí jít výlučně jen o maso (je drahé), třeba pečené brambory vyhrabané z popela chutnají skvěle. Stačí přidat trochu soli. Vana zakázána, sprchujme se, ale nejvýše dvakrát týdně a jen krátce. Ostatní dny stačí žínka a umyvadlo. A když už vana, pak se v ní musí postupně vystřídat (bez dopouštění teplé vody) všichni členové rodiny. A kdo může, vrátí se ke starému dobrému brutaru. Tedy zařízení popsanému výše, které se krajově stále ještě používá při zabijačkách. V brutaru si ohřejeme vodu právě i posbíraným klestím. Poptávka určitě vyvolá nabídku a nějaký výrobce se najde i přes zákazy ze strany EU. Mnohdy ale stačí jen prolézt staré půdy. Kupme si valchu, vynikající vynález, bez kterého by naše babičky a prababičky nedaly ani ránu. Valcha je vlastně taková jednoduchá deska v dřevěném rámu a s vlnitým povrchem. K valše ještě potřebujeme „mýdlo s jelenem“ (stále se vyrábí a prodává) a pak už stačí jen teplá voda z brutaru a dobrá fyzická kondice. Ostatně praní na valše nám fyzičku zaručeně zlepší a nepotřebujeme žádnou elektřinu. Stejně tak nádobí myjme ve škopku s vodou ohřátou v brutaru či na kamnech ve velkém hrnci. Klestí je zdarma a k praní i mytí nádobí si vystačíme i s dešťovkou sbíranou ze střech. Opět úspora! Známým českým zvykem je vítat hosty chlebem a solí. Nedá se nic dělat, když se musíme uskromnit, musí být chléb se solí dobrý i pro nás samé. PS: Sůl není nezbytná a chléb si upečte sami v peci. Palivo? Opět klestí. Zaparkujme automobily a choďme pěšky, jezděme na bicyklu. Prospěje to našemu zdraví. Jsme národem houbařů, jarní houby již rostou a houbařská sezóna končí na podzim. Ti zdatnější pak mohou sbírat houby téměř celoročně, pokud zrovna nemrzne. Jelikož jsme, my Češi, houbaři skutečně zdatnými, nemusíme se obávat exodu. Nejsme Britové, kteří se za války z hladu vydali do hloubi lesů a pak hromadně umírali na otravy. Cejch, jaký houby vypálily do paměti ostrovního národa, trvá dodnes. Nám se to ale nemůže stát! Nezapínejme po zimě znova ledničky a mrazáky, kupujme pouze trvanlivé potraviny a ty netrvanlivé jen pro každodenní spotřebu. Zima končí, venkovní počasí již chladící zařízení nenahradí. Je třeba se tomu přizpůsobit. Neplaťme jídlo ve školních jídelnách, i když je laciné. Jde o vyhozené peníze! Dejme s sebou dětem do školy každý den raději pořádnou svačinu. Chléb s tvarohem, případně máslem a domácími povidly, dvě jablka a kousek čokolády udělají při vzdělávacím procesu učiněné zázraky. Vraťme se ke starým dobrým second-handům. Nové hadry = drahé hadry. Ostatně v nouzi jsou dobré bazary všeho druhu. Na nohy si pak vydlabejme ze dřeva staré dobré dřeváky. Inspiraci najdeme například v Holandsku. Nezapínejme televizi, rádio, počítač, CD přehrávač, nechoďme na internet. Nejenže jde o žrouty elektřiny, ale také času. O vymývání mozků nemluvě. Věnujme se svým blízkým a přátelům a buďme jim vzorem. Ukažme jim, jak lze v praxi skutečně ušetřit. Navíc se sami učme zpívat a hrát na hudební nástroje, tancujme, pořádejme zahradní hudební a taneční party (v zimě v obýváku, abychom se zahřáli). Času nám na to zbude dost. Na něco důležitého jsem zapomněl?Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz