Důležité je respektovat schodiště jako zásadní komunikační kanál (páteř, trasu), jelikož po něm budeme do patra přemisťovat nejen sebe, ale i nábytek a třeba své ratolesti. Častým bývá řešení, kdy je v přízemí umístěna kuchyň a běžné obytné prostory včetně jídelního koutu, zatímco v patře či v podkroví pak budujeme dětské pokoje a ložnice, případně hostinské pokoje. Schodiště umístíme buď do zázemí domu a neprochází tedy středem objektu, nebo ho můžeme zasadit přímo do obytného prostoru a vytvořit z něj tak běžnou praktickou součást našeho interiéru. Musíme ale dbát i na umístění vstupu do domu, jelikož nemá smysl schodiště umisťovat daleko od něj. Jiným řešením pak je, umístíme-li schodiště do vstupní chodby a další pak do hlavních obývacích prostor, kde svým designem doplní interiér a zároveň nám usnadní pohyb celým bytem. Samozřejmě, že ani konstrukce schodiště se včetně jeho zábradlí nevyhne předpisům, které musí splnit. Předpisy definují požadavky na bezpečnost, rozměry, tvary i použité materiály. Pokud by naše schodiště příslušná kritéria nesplňovalo, může se dokonce stát, že nám naši stavbu stavební úřad nezkolauduje. Je však také důležité vnímat, že schodiště bude stále na očích, nejen po ruce a je tedy nutné, aby byla snadná i jeho údržba. Plocha, kterou každé schodiště v domě zabere, činí průměrně 4 až 5 m2. Místem bychom však v případě schodiště šetřit neměli, jelikož čím mírnější je jeho sklon a čím je schodiště prostornější a vzdušnější, tím lépe se na něm budeme cítit a tím snáz po něm také budeme do patra či podkroví přenášet i objemné předměty. Objednáváme-li výrobu schodiště, je nutné chtít po dodavateli nákres, seznam materiálů, které použije, popis povrchových úprav a následně rozpočet. Konečná cena by měla být stanovena včetně dopravy a montáže, přičemž dobré je znát nejen způsob montáže, ale i termín. Každé dodané schodiště také podléhá platným záručním lhůtám, které musí dodavatel vždy dodržet. Z čeho se schodiště skládá? Obecně platí, že se každé schodiště skládá z nosné konstrukce, stupňů (schodišťových) a zábradlí, případně ještě podstupnic. Jeden schod (jinak stupeň) je tvořen stupnicí (tím, na co našlapujeme) a podstupnicí (svislou, ale i šikmou částí pod každým stupněm). Podstupnice však můžeme i vynechat a ve schodišti pak budou mezery. V takovém případě je nutné pod schodiště nic neumisťovat, jelikož budou skrz tyto mezery (otvory) propadávat drobné nečistoty a prach. Dosáhneme tak ovšem vzdušného vzhledu schodiště a usnadníme cestu interiérem i slunečním paprskům. Dřevěné stupnice schodišť bez podstupnic pak téměř vytvářejí iluzi žebříku či větví stromu a výsledný efekt je skutečně působivý. Jednotlivé stupně schodiště tvoří dohromady jeho rameno. V každém jednom rameni mohou být umístěné nejméně tři a nejvíc až osmnáct stupňů. Každý stupeň v rameni musí být stejně vysoký a v přímém rameni také stejně široký. Když si ale výška podlaží (při vysokých stropech) vynutí víc jak 18 stupňů, musí výrobce do ramene vložit podestu. Délka podesty musí tvořit násobek délky kroku (63 cm + šířku stupně). Dokonce existují čísla pro ideální profil stupně, vycházející z ergonomie lidského kroku a pohybu po schodech vůbec. Šířka ideálního stupně je 29 cm a výška 17 cm a ideální délka podesty schodiště je 92 centimetrů. Mezi podesty pak řadíme i nástupní a výstupní prostor schodiště, který je důležitý pro bezpečný přístup ke schodišti. Minimální průchozí šířka schodiště, které se stalo páteří domu, je 90 centimetrů a užitná šířka ramene takového schodiště musí mít alespoň 80 cm. Do ní pak nesmí zasahovat žádné překážky a dokonce ani zábradlí. Přitom by podchodná výška (od 1. stupně až ke stropu) celého schodiště měla být nejméně 210 cm. Ideální vlastnosti každého dřevěného schodiště definuje několik pojmů. Design (čilin estetika), trvanlivost a odolnost a také bezpečnost. Ostré hrany stupnic či stupnice kluzké, hřebíky či šrouby čouhající z podstupnic, špatné elektrické osvětlení celého schodiště, jeho špatná orientace vůči oknům a tedy dennímu světlu a nadměrný kročejový hluk, to vše jsou vlastnosti, které mohou naše schodiště učinit natolik nebezpečným, že nakonec neprojde kolaudací. Ovšem zásadní je pro bezpečný pohyb po schodišti zábradlí. V případě, že hloubka volného prostoru nepřesáhne 3 metry, by mělo být madlo zábradlí alespoň 90 cm nad hranou každého stupně (schodu). Je-li volná hloubka 3 až 12 metrů, musíme madlo umístit do výšky 1 metr nad hranou každého schodu. Zábradlí musí navíc odolat zatížení ze stran i shora. Stejně tak je velmi praktické dětské madlo, jelikož děti na klasické zábradlí, umístěné ve výšce 90 až 100 cm od hrany stupnice, nedosáhnou. Dětské madlo umisťujeme 40 až 70 cm nad hranou každého stupně. Madlo by mělo být (stejně jako zábradlí pro dospělé) dobře uchopitelné (ergonomické), nemělo by mít ostré hrany a neměly by z něj čouhat žádné výstupky. A určitě by také mělo být neporušené v celé délce schodiště. Zábradlí a dětské madlo vždy kopírují sklon (úhel sklonu) celého schodiště. Elektrické osvětlení schodiště je ideální, pokud světlo zabudujeme do podstupnic a to tak, aby vždy osvětlovalo nižší stupeň, ovšem zde musíme zvolit zdroj s nízkou spotřebou elektrické energie a nemá-li naše schodiště podstupnice, světlo umístíme buď shora nebo z boku, záleží na orientaci schodiště ke stěnám a třeba schodiště bez podstupnic, umístěné v prostoru, můžeme osvítit pouze od stropu. Nezapomínejme však ani na světlo denní a orientaci schodiště vůči oknům. Na schodišti prostě musí být dobře vidět nejen v noci, ale i ve dne a používat přes den umělé osvětlení je skutečně zbytečné. Tvar a konstrukce schodiště vždy tvoří v kombinaci s použitým materiálem styl, ve kterém je schodiště vyrobené. Tento styl by pak měl odpovídat interiéru, do kterého je schodiště vsazené a ladit s ním. Interiérem vnímáme stavební styl celé stavby, nejen interiérové doplňky, které koneckonců vybíráme až poté, co dům stojí a schodiště je instalované. Konstrukce každého schodiště může být pevnou součástí stavěného objektu, to však neplatí pro schodiště dřevěná, s výjimkou schodišť s železobetonovým či kamenným základem, na jejichž stupnice pokládáme rozličné dřevěné materiály. Schodiště také můžeme komponovat do prostoru jako jeho zajímavý a často dominantní objekt, můžeme ovšem využít i prostor pod schodištěm. Pokud schodiště stojí například u stěny, můžeme si pod něj nechat vyrobit vestavěnou skříň, často ale pod schodištěm bývá instalována i toaleta či komora. A jaké známe typy schodišť? U vřetenového schodiště se jednotlivé jeho stupně kotví na jedné straně do vřetene, procházejícího středem. Vřeteno tvoří osu, je vlastně středovým sloupem. Minimální poloměr vřetenového schodiště činí 220 cm. Takový typ schodiště se nejčastěji používá uvnitř interiéru. Toto schodiště je točité a určitě se nehodí pro roli hlavní komunikační páteře domu. Vřetenové schodiště bude vždy jen schodištěm pomocným, může ovšem svým provedením podtrhnout interiér a usnadnit nám například cestu z obýváku do podkrovní ložnice. Přímoramenné schodiště je velmi praktické při stěhování nábytku a je také velmi bezpečné. Rameno takového schodiště může být zakřivené, lomené do tvarů L, U či J nebo zatočené do kruhu či oblouku. Přímoramenné schodiště je vhodné pro roli hlavní komunikační páteře domu. Většinou se jeho umístěním vyhneme interiéru a naopak toto schodiště navážeme na vstupní chodbu či verandu, ovšem i vhodně umístěné do hlavních obývacích prostor vypadá velmi dobře a velmi dobře i poslouží. Schodiště bočnicové má své stupně kotvené do bočnic či schodnic, umístěných po obou stranách ramene. Schodiště páteřové probíhá po celé své délce pod středem ramene. Modulové schodiště se skládá ze samonosných konstrukcí, vzájemně spojovaných pohyblivými čepy. Každá stupnice kazetového schodiště je tvořena samostatným rámem, připevněným k zábradlí. U zavěšeného schodiště jsou zase stupně z jedné strany kotvené do stěny a z druhé strany pak zavěšené ke stropu. Pro jejich zavěšení můžeme použít ocelové tyče či lanka a každý stupeň kotvíme sólo. Konkrétní typy schodišť však vyžadují kombinaci materiálů a například schodiště zavěšené či modulové určitě nelze vyrobit pouze ze dřeva. Vhodným estetickým doplňkem schodišť jsou nakonec například i komponenty ze skla. Vybíráme-li schodiště, vždy sledujeme jeho konstrukci, tvary a materiál, ze kterého je vyrobené, ovšem i ukotvení a řemeslné provedení. Určitě je důležitý i počet stupňů a jejich rozměry. Schodiště se nevyplatí vybírat bez odborné konzultace. Ideálním řešením je, pokud schodiště zahrneme do projektu domu jako jeho nedílnou součást a jeho výběr je tedy podtrhnut odborným zásahem architekta. Ten totiž neupřednostní design před pohodlím a bezpečností vaší rodiny. Při jejich dodržení však ve svém návrhu vzhled vašeho schodiště vypiluje až do naprosté dokonalosti. Výjimkou už dávno nejsou ani počítačové vizualizace takových návrhů. Výborné schodiště nepoznáme na obrázku, ale podle toho, že se na něm pohybujeme suverénně a cítíme se pohodlně. Pokud bychom se měli při každém kroku po svém schodišti bát, vybrali jsme určitě špatně.