V případně staviv tak můžeme v roce 2020 vidět do extrému narůstající zájem majitelů nemovitostí o nejrůznější úpravy a rekonstrukce. Byly karantény a tím pádem i čas realizovat dlouho odkládané stavební zásahy. Prodejci materiálu mohli být spokojení: vytvořila se silná poptávka po jejich zboží, kupující si ještě mohli dovolit slušně platit. Proto mohla cena materiálu (z pohledu prodávajících) utěšeně vstoupat vzhůru. Jenže skladové zásoby prodejců nebyly neomezené, a brzy se projevily výpadky v dodávkách. Ve výrobních a zpracovatelských závodech se totiž zhusta pracovalo v pandemickém režimu omezeného/částečného provozu, navíc se značnými výpadky v dodávkách surovin a komponent ze zahraničí. Pandemie totiž kriticky zbrzdila dovoz. Sklady tedy nebylo čím doplnit, což vedlo k dalšímu boomu cen „nedostatkového“ zboží. Výsledkem je pak tedy vzhůru vyhnaná cena stavebních materiálů, které prakticky nejsou k dostání. K vysvětlení situace na trhu ale nevystačíme jen s vazbou mezi poptávkou a nabídkou. Je tu ještě faktor inflace, všeobecný nárůst cen zboží, který se pohybuje napříč spektrem. Když jeden prodejce zvýší cenu (a kupující jsou schopni ji platit), ostatní prodejci jej ochotně následují. Jenže vyšší marži za dobře prodávané zboží si pak nenechají uniknout ani samotní výrobci, dodavatelé. I ti svou cenu nastaví výše. Cena staviv se tak uměle nafukuje, přičemž vzduch do bubliny dopouští i kritický fakt, že zboží je k dostání jen v omezené kvantitě a chtějí jej všichni. Například stavitelství ve Velké Británii doplulo z jiné strany, ke stejné kolizi. Je závislé na dodávkách dřeva z Finska a Švédska (odkud byly dodávky už v roce 2019 o 7 a 15 % nižší, než dlouhodobý průměr). Nicméně pandemie utáhla kohout i tomuto odběru, k čemuž se velmi rychle přidaly dopady spojené s brexitem. Ceny dřeva tak ještě před pandemií byly o 20 % výše, než bylo zažitým zvykem. A za pandemie vystartovaly až na 80 %. Regionálně kritickým faktorem tu pak je i kolaps na trhu pracovní síly. Stavební společnosti tu totiž zhusta zaměstnávaly pracovníky z Evropy. Bez nich práce stojí, anebo silně narůstá, kvůli ceně za práci domácích profesionálů. Pandemie také v průběhu loňského roku krátkodobě „odstavila“ 550 000 řidičů kamionů a nákladních aut, a kvůli prokázaným rizikovým kontaktům je odeslala do karantén. Výpadek v dodávkách stavebních materiálů tu tedy má „totální“ podobu, a je vztažen jak k rezidenčním projektům (kde například chybí střešní krytina), tak velkým stavebním zakázkám, kde se nedostává kamenivo, cement, hotový beton a ocelové výztuže. Pětina (23 %) velkoobjemových realizací tu byla v současnosti pozastavena. Na počátku srpna tu byla situace v materiálu načíslena pro maloodběratele následovně: dřevo, zvláště importovaná překližka, s cenou o 29,8 % vyšší; ocel o 38 %, dřevotříska o 10 %, cement o 15-30 %, barvy přibližně o třetinu. Polymery a plasty jsou o 60 % nad průměrem, měď o 40 %. Na střešní krytinu (keramické tašky) si tu aktuálně u prodejce „počkáte“ 36 týdnů, a pokud si ji zadáte přímo u výrobce, máte šanci, že se s ní shledáte už po 20 týdnech. Což je situace, kterou za posledních třicet let místní stavitelé nepamatují. A která se nejspíš „do normálu“ jen tak nevrátí. V Německu, zdá se, problémy se stavebním dřevem nemají. Kácí se tu nejvydatněji od devadesátých let. Německo v současnosti vykrývá 4-5 % poptávky USA, a ještě přitom zvládá vývoz 6,1 milionů kubíků kulatiny do Číny. Po patnácti hubených letech tu dřevozpracující závody tedy zažívají boom. Horší je to u produktů oceláren, nejrůznějších výztuží a železobetonu. Ty se začínají silně prodražovat, především kvůli logistice přepravy ze zahraničí. Velkokapacitní objednávky ze zámoří jsou aktuálně pozastavené, a východ Evropy kapacitně nepokrývá poptávku. Tíseň je i na úrovni dalších materiálů: bitumen (živice, asfalt) narostl v ceně o 15 %, cement o 10-15 %, měď o 18 %. Příčinou je přibližně pětiprocentní pokles v úhrnu výroby za loňský rok, v důsledku pandemie. Nedostatkové jsou tu syntetické materiály a izolace. Minerální pěna narostla v ceně „jen“ o 15 %, ale dodací lhůta se tu zvýšila ze 7 dní na 4 měsíce. Sádrokartony jsou dražší o 100 -170 %. A silně se tu prodraží cokoliv odvozené od ropy: cena za barel totiž vystřelila za poslední rok z 20 dolarů na 70. Znát je to u barev a plastů. Drenážní trubky a PVC tu jsou skutečně draze placeným zbožím. V důsledku toho všeho se odhadované náklady veřejných projektů zvýšily přibližně o 5 %, a u stavby budov/domů až o 25 %. Němci přitom nepočítají s tím, že by se ceny v podobné úrovni dlouhodobě udržely. S návratem k cenám minulosti počítají v horizontu dvou následujících let. I u nás během karantén enormně narostl zájem o domácí opravy, úpravy a rekonstrukce. Chaty a zahrady představovaly často jediný únik od vyčerpávajícího stereotypu, a setrvale otevřené supermarkety s hobby sortimentem a doplňkovými stavivy zažily velmi úspěšný rok. Loni. Teď už jsou ceny na vrcholu, a sklady víceméně prázdné. Jak rychle je dodavatelé a výrobci dokáží zaplnit je ale otázkou, protože na jejich zboží se vyhladověle čeká všude. Ne u všech materiálů je situace s dostupností vyloženě kritická, přesto se možné výkyvy a růst cen materiálů dost neblaze odráží, zvláště na velkokapacitních projektech. Výrobci totiž aktuálně nejsou schopni garantovat materiál, a (sub)dodavatelé jeho pevnou cenu. A od toho se odvíjí i nejistá cena realizací, včetně možných zdržení a smluvních pokut za nedodržení termínů. Přečtěte si, co o nedostatku a zvyšování cen stavebnin říkají čeští výrobci a dodavatelé. Stavitelé se mohou ocitnout buď bez materiálu, případně v nelichotivé situaci, kdy staví za aktuálně nereálnou, podhodnocenou cenu. Sortimentem namátkou: ceny betonářských výztuží narostly meziročně o 35-40 %, u stavební ocele, izolačních materiálů pak až o stovky procent. Do úzkoprofilového zboží se nyní dostaly ocelové krytiny, trapézované plechy, sendvičové panely. Polystyren narostl o 70 %, a je k nesehnání. Železo stouplo o 150 %, plastové výrobky a spojovací materiály v řádu desítek procent. Problémy také působí nedostatek kusového zboží ze zahraničí, dodávaného ze zámoří. Typicky hydroizolace, podlahové krytiny, osvětlení. Komplikovaná je i cenová situace na trhu se dřevem. U konstrukčních profilů se zvýšily dodací lhůty, z horizontu dnů na celé měsíce (OSB desky jsou k sehnání často místo 2 týdnů až za 3 měsíce). A skokově narostly i ceny. Z dřevěné nejistoty ale zatím relativně úspěšně „těží“ výrobci cihelných výrobků, protože nabízí stabilitu a materiál, na který si sice 4-6 týdnů počkáte, ale dočkáte se ho a za danou cenu. To je otázka za miliardu. Vnitrozemský trh totiž reaguje na globální situaci s určitým zpožděním, a velké cenové výkyvy obecně mají značnou setrvačnost. V současnosti se proto na slovo vzatí odborníci jen neradi vyjadřují v konkrétních termínech. Rozkolísání cen v řádu desítek až stovek procent, i nestabilita v dodávkách nedostatkového zboží u nás může přetrvat léta. A bolet to bude všechny. Nejsou to ani trochu dobré zprávy.