Smaragdovou liánu (Strongylodon macrobotrys) můžete u nás spatřit kvést v Botanické zahradě v pražské Tróji, kde roste od roku 2003 ve skleníku Fata morgana, v pavilonu G-Paleotropis. A svými květy vám doslova vyrazí dech. Když nefritová liána vykvete, je to jako by klenotník právě vystavil světu na odiv svůj nejcennější šperk. I samotný Fabergé, již dávno zemřelý slavný klenotník, jehož díla jsou dnes dražena za astronomické sumy, by zajisté kroutil hlavou. Oboupohlavné květy nefritové liány jsou drápovitě zahnuté, člunkovité a na dlouhých stopkách. Svým tvarem připomínají vzhůru ohnutý papouščí zobák. Rostou v párech a nebo přeslenech a vždy jsou sestavené do převislých hroznů dlouhých až 90 cm. V jednom hroznu může růst až 75 květů. Srostlé a uťaté kališní lístky mají barvu modrou nebo nafialovělou, korunní lístky jsou zbarvené modrozeleně. Největším korunním lístkem je člunkovitá pavéza, sousední lístky (křídla) jsou dosti krátké a naopak zbývající dva člunky jsou dlouhé až 8 cm a jsou hákovitě zakřivené. V každém květu vyrůstá vždy v jednom kruhu 10 tyčinek s prašníky. Květy jsou navíc bohaté na sladký nektar, pro který jsou hlavním opylovačem této liány netopýři a kaloni z řádu letounů, nikoli tedy hmyz. Při sání nektaru se tito živočichové zavěsí na stopkách květů a do květu vždy vsunou hlavičku. Díky tomu dochází k poprášení pylem, který navíc letouni roznáší dál. Plodem nefritové liány jsou oválné a masité lusky dlouhé až 15 cm. V každém lusku najdeme až 12 velkých hnědých semen, kterými se liány rozmnožují. Můžeme je však také úspěšně řízkovat. Nefritová liána je vytrvalá popínavá rostlina s dřevnatějícím stonkem, který je lesklý a purpurově zelený až červenohnědý. Ze stonku vyrůstají střídavě vytrvalé dlanitě složené listy s řapíkem. Složené jsou vždy ze tří paprsčitě uspořádaných lístků. V době, kdy lístky raší, mají barvu tmavě fialovou, později ale tmavě zelenou. Lístky jsou celokrajné a na svých koncích zašpičatělé, podlouhle obvejčité a dlouhé 7 až 13 cm. Nefritová liána (Strongylodon macrobotrys) je nejznámějším druhem rodu Strongylodon. Anglicky se této liáně říká Jade Vine (nefritová liána) a nebo Emerald Creeper (smaragdová popínavka), z čehož pramení pojmenování rostliny. Na Filipínách roste pouze ve vlhkých lesích ostrovů Luzon, Mindoro a Catanduanes. Nejčastěji ji najdeme ve společnosti mohutných stromů čeledi dvojkřídláčovitých, po kterých se pne až do výšky 20 metrů. A právě modrozelená barva květů je popisována jako nefritově–smaragdová. Za neobvyklou barvou květů stojí saponarin a malvin, respektive vzájemná reakce flavonoidu saponarinu s antokyanem malvinem. Malvin tvoří v zásaditém prostředí květů modrou barvu a žlutý saponarin ji zároveň mění do zelena. Vědci dokonce předpokládají, že letouny tato až neónová barva při zesílení paprsky zapadajícího slunce navádí za potravou. Obzvláště kaloni totiž částečně vidí barvy a za potravou létají v podvečer. Odlesňování pralesů bohužel probíhá i na Filipínách a právě kácením stromů dochází i k odřezávání lián. I když se stane, že liána není odřezána, spadne na zem, kde ji rychle přerostou a zahubí invazní druhy. Ty se šíří na místech po těžbě nejrychleji. Vlastně došlo k paradoxu, že dnes roste více nefritových lián v botanických zahradách světa než v přírodě Filipín. Filipínci to dobře vědí a kvůli záchraně tohoto rostlinného druhu nabízí sazeničky vážným zájemcům z tropických oblastí a vlastníkům tropických skleníků, kde je možné pěstovat nefritové liány i na pergolách. Cena sice není malá, tím se však kromě jiného pozná právě vážný zájemce. Nefritová liána preferuje vlhko vysokou vzdušnou vlhkost. V přírodě Filipín vyhledává vlhká místa v údolích poblíž jezer a vodních toků. Velice citlivá je na nízké teploty, nižší jak 20 °C obvykle nesnese. Ve vyšších nadmořských výškách proto najdeme tuto rostlinu jen výjimečně. Nejlépe se jí daří ve stále vlhké, humózní (na živiny bohaté) půdě se slabě kyselou až neutrální reakcí (pH 5,5 až 6,5). Zároveň vyžaduje oslunění listů spolu se zastíněním kořenů.Zdroj: wikipedia.org, botanicka.cz, izahradkar.cz