Od příček a dělících systémů, přes deskové podhledy, předsazené stěny, šachty, kazetové podhledy, obklady až po suché podlahy a konstrukci podkroví. Funkčně jej zužitkovat je možné skoro všude. Pokud tedy dodržíte to, co stavitelé z univerzit nazývají zásady připravenosti, systémové práce a vyvarujete se technologické nekázně. I když poslední věta trochu připomíná definici z trestného zákoníku, neříká vlastně nic jiného, že chybu neudělá ten, kdo použije sádrokarton tak, jak byl navržen, a v souladu se schváleným pracovním postupem. Právě proto, že uplatnění sádrokartonu je tak široké, je i množství montážních chyb skutečně obsáhlé. Kde začít? Třeba u ne zrovna objevné informace, že sádrokarton je materiál pro interiér. A občas si někdo řekne, že interiér je vlastně tak trochu i zastřešená terasa, kryté garážové stání nebo třeba vnější koridor, podloubí (zdravíme do jižních Čech). A pak má s klasickým sádrokartonem problém. On se tedy teoreticky použít dá, ale vzhledem k vyšší vlhkosti je nutné sáhnout po tom impregnovaném ošetřeném zeleném. Který náležitě upevníte k montážním profilům šikmo tak, aby odolával větru a průvanu. Jinak to, až pořádně zafouká, uletí. I když by nás za tuhle definici studovaní architekti asi nepochválili, interiér je obvykle to, co se nachází uvnitř za okny. Vnitřní prostor. A občas se může stát, že se někdo vrhne do budování sádrokartonových (interiérových) příček předtím, než jsou do objektu usazena okna a dveře. Všichni samozřejmě plníme normy na 120 %, chvátáme. Ale v tomhle případě se spěch opravdu nevyplácí, a uspíšit osazení znamená přidělat si práci. Vysoká vlhkost, kolísavá teplota, zasychání betonových podlah, to vše dělá špatnou kulisu pro práci se sádrokartonem. Kromě vymrzání a popraskání tmelu může dojít i k tomu, že se takhle chvatně osazený sádrokarton v nehotové stavbě může začít vlnit. A vy s ním. Desky sádrokartonu jsou sice univerzálním stavebním materiálem, ale nejsou univerzální svou povahou. Špatný sádrokarton nekoupíte. Ale můžete ho nevhodně použít. Trochu vás mohou navést jeho barvy. Bílá klasika je nejčastější a nejlevnější, ale s kolísáním teploty a vlhkostí se rozhodně nekamarádí. Modrá má akusticky-izolační vlastnosti (pro fandy metalu a domácí zkušebny), zelená se díky impregnaci dobře pere s vlhkostí (ideální do kuchyně, koupelny); růžová není pro holčičky, ale proti požárům. Podstatná je i „síla“ (tloušťka) desek. Nechceme nikomu sahat do svědomí, ale valit do stropního podhledu 15 milimetrové desky, to už něco váží. Ať to podpůrná konstrukce unese. A nezapomeňte, že i deska stvořená proti vlhkosti bude potřebovat ochranný nátěr. I když… pokud sádrokartonové desky uchytíte k dřevěné konstrukci, možná si ušetříte trochu práce. Nezapomeňte prosím na to, že dřevo „pracuje“ i když se zrovna nedíváte. Reaguje na změny tepla a vlhkosti, umí se kroutit, vlhnout, hnít. Samozřejmě, že se tohle normálně neděje tak často, aby to stálo za řeč. Ale zrovna vám by se to stát třeba mohlo, protože náhoda je blbec. Postarejte se tedy alespoň o to, aby dřevo bylo ošetřené nátěrem. Jen tak, pro jistotu. O krok dál (tedy spíše hlouběji) stojí chybně uchycená podkonstrukce kovové příčky. Jasně, desky to skryjí, nepůjde to vidět. Ale i tak to půjde poznat, protože když je špatně základ, výsledek může být dokonalý jen stěží. Výsledkem pak může být třeba nesprávně přichycená deska sádrokartonu k profilu, která drží spíš kolektivní silou vůle stavitelů. Teď, další ne-novinka: desky se přikládají (srážejí) na těsno. A jasně, mezírka se stát nemá, ale znáte to, může se stát. Je ji třeba zatmelit. Po celé délce a tloušťce opláštění, ne jen tam, kde se nám to momentálně zdá důležité. Pochopitelně, že lidskému mozku lahodí jednoduchost symetrie. Ale u sádrokartonu se pravidelný klad desek tak, tak aby vznikaly křížové spáry, skutečně nenosí. Časem může dojít k trhlinám, prasklinám. Pozlobit to umí zvláště kolem zárubní dveří a oken. Ani málo, ani moc. Prostě tak akorát, nebo ještě lépe, tak akorát, jak si to žádá návod k použití. Řeč je pochopitelně o šroubech, u kterých můžeme mít nutkání dávat je od sebe s příliš velkou roztečí nebo naopak nahusto. Jak asi tušíte, není to šťastný nápad. U šikmin je to jiné, než u (vodo)rovných nebo svislých ploch. Ke komplikacím netušených rozměrů vás může přivést i snaha ušetřit. Vybrat ty nesprávné, krátké šrouby (třeba proto, že jich máte v dílně nadbytek) a jsou skoro takové, jako potřebujete… Konstrukce ze sádrokartonu jsou super svou rychlostí, pokud tedy zrovna neděláte příčku s dvojitým rastrem a trojitým opláštěním. Ale rozhodně se při ní vždycky vyplatí nespěchat. Je dobré vědět, co všechno sádrokarton umí (a že je toho hodně), ale také, co nezvládne. Není to nosný materiál, nedá se ohýbat (je na roviny) a přímo v konstrukci příček také nemůžete vést kabely všude tam, kde si zrovna zamanete. Samozřejmě, že tohle všechno už dávno víte. Ale jen abyste na to nezapomněli. Přečtěte si další rady pro montáž sádrokartonu. Máte správný druh/typ sádrokartonu? Sedí vám výběr profilů s realitou plánu (UW, CW, H-prolis), správné zakotvení profilů mezi svislým a vodorovným? Co nosný rastr, odpovídá zátěži? Nenapojujete v rohu otvoru vícero desek? Při vícevrstvém pokládání dochází ke správnému překrytí? Izolujete, impregnujete? Trefili jste rozteč šroubů, dobře jste je navrtali? Nezapomněli jste na těsnící pásku pod UW profilem? Jednou z velkých výhod sádrokartonu je, že je cenově dostupným a pohotovým materiálem. Tyhle výhody ale padnou, pokud to napoprvé neuděláte správně. To, jak to správně udělat, je už vymyšlené. Neexperimentujte, držte se návodu a rad odborníků. Zdroj: českéstavby.cz, www.homehow.co.uk