Nadmořská výška v okolí se blíží 1000 metrům, ale konkrétně toto stavení na pobřeží ostrova Skye je vystaveno bezprostřední síle živlů a těsnému kontaktu s mořem. Když přijde příliv, pojí vás s nejbližšími sousedy jen úzký proužek podmáčené souše, a je to krajně nejisté spojení. Výhodou je, že se tu povětšinou obejdete bez auta. Ale člun se vám při kontaktu s pevninou bude hodit každý den. Izolace, umocněná na druhou. Ostrůvek Ellidaey z Westmanových ostrovů tradičně vede v žebříčcích domů z těch nejodlehlejších koutů světa. Osamělé stavení, které je usazeno do zdejší zelené stráně, bylo původně domem pro pětičlennou rodinu. Posléze bylo přestaveno na loveckou chatu, kterou využívají místní střelci papuchalků. Uvnitř se nachází sauna, takže ke komfortu tu nic neschází. A ne, zpěvačka Björk tu nikdy nežila. Laguna Lau je nedílnou, byť poněkud neviditelnou součástí Šalamounových ostrovů. Místní tu na snahu nalézt příhodný kus parcely k bydlení rezignovali už dávno, a budují si na nánosu korálových útesů své vlastní ostrovy. Na pětatřiceti kilometrech délky jich tu existuje víc než 60. Poslední dobou se svého tradičního stylu vzdávají, a své rodinné ostrůvky s dřevěnými domky s úspěchem prodávají zbohatlíkům, kteří jsou za trochu soukromí rádi. Název Thousand Islands pro lokalitu obklopenou mohutnou řekou Sv. Vavřince rozhodně nepřehání. Vlastně, těch ostrovů a ostrůvků se tu nachází hned 1800. Osídlena z nich je jen nepatrná část, ale domy jsou to vpravdě unikátní. Zatímco některé připomínají honosné vodní zámky anebo reprezentují původní viktoriánskou stavební předlohu, narazíte na nich i na domy moderní nebo ty, připomínající sruby. Tak jako tak se odtud bez člunu nehnete. Zajímavých domů na ostrovech řeky Sv. Vavřince je řada, ale tenhle, nazývaný „The Just Room Enough Island“ je unikátem. Jednak proto, že už stojí na straně Spojených států amerických, a také proto, že má být trvale zabydlený. Rodina Sizelandových tu má žít od roku 1950, a jsou se svým bydlením na dohled civilizaci nadmíru spokojení. Na nákupy do města do nemají daleko, a nemusí si pořizovat plot proti zlodějům. Celý ostrov má přitom rozlohu 310 metrů čtverečních. Což je opravdu místa tak akorát. Island by si odlehlost a sociální izolaci mohl klidně nechat patentovat. S průměrnou hustotou zasídlení – 3,2 lidí na kilometr čtvereční – to ještě nevypadá tak zle. Ale je to průměr ošidný. Z 340 000 obyvatel ostrova žije skoro polovina v hlavním městě a jeho těsném okolí, a zbytek se pak dělí o dalších 100 000 kilometrů čtverečních rozlohy liduprázdné souše. Dá se říct, že zdejší styl života naprosto promění váš pohled na to, co je samota. Mimochodem, většina lidí tu ve svých domech nemá záclony. Proč taky – kdo by se jim tu koukal dovnitř? Formálně leží Oněžské jezero v evropské části Ruska, prakticky ale leží v naprosto jiném světě. Na hladině tohoto velmi hlubokého jezera (v propadlinách místy až 120 metrů) se nachází kolem tisícovky ostrovů, z nichž některé jsou zasídleny sezóně, a jiné trvale. Jisté je, že vás tu nikdo zbytečně rušit nebude. A taky to, že pokud se vám rozbije loď, budete si muset počkat na pořádný mráz, abyste se dostali na souš suchou nohou. Stockholm je sám o sobě jistě fascinujícím městem, ale podívanou, která nezevšední, je 30 000 ostrovů, ostrůvků, útesů a skal, jež švédskou metropoli ze strany Baltského moře obestupují. Tradičně je zasídlovali rybáři: aby nemuseli zajíždět s úlovkem až na kotviště, skladovali je v boudách a domcích na dohled pevniny. Dnes jsou tyto chatrné a letité stavby houfně skupovány, a jejich rekonstrukcí vznikají unikátní odlehlá rodinná sídla. Na prázdniny nebo na víkend ideální: jste do dvaceti kilometrů od metropole, a přitom kolem není ani noha. Podle místní pověsti onen balvan, na kterém nyní stojí dům, hodil do vod řeky Etel démon. Nebo čert. Záleží, koho se zeptáte. Ještě donedávna sloužilo toto obydlí za domov správci místní akvakultury, v níž se ve velkém pěstovaly ústřice. V současnosti je ale toto pitoreskní obydlí prázdné, a čeká na dalšího obyvatele. Pokud tedy oceníte trochu soukromí, a přitom se nezříkáte blízkosti lidí, zamiřte do bretaňského Saint-Cado. Dobu, kdy Československo bylo při západo-jižní hranici obstoupeno dráty a pozorovatelnami vysokých věží, si možná ještě pamatujeme. Tady, na Boholu (provincie Filipín), je to trochu jiné a bez drátů. Věže-pozorovatelny se tu budují na betonových základech v mělkém moři jako součást obrany před nelegálními rybáři, kteří sem jezdí plenit místní zdroje. Služba na takovém stanovišti asi nebude moc zábavná. Pokud si chcete takovou službu vyzkoušet, místní se tomu bránit nebudou. Jsou rádi, že věže někdo trvale využívá. Zpívající duny, které ševelí pískem a do toho šumění vlnek na klidné hladině? Jüe-ja-čchüan, Jezero měsíčního srpku, nabízí skutečně neobvyklý pohled. Vodu v poušti, střípek života oázy uprostřed Taklamakan. Sídlo, které tu na březích vzniklo, je sice velmi skromné (minus pagoda) a dalo by se považovat za nádherně opuštěný kout světa. Žel bohu sem dnes v sezóně míří zástupy turistů, takže klid lokality, jak kdysi vypadala za časů Hedvábné stezky, je tu stále větší vzácností. Poslední z obydlených jižních ostrovů Vnějších Hebrid, Barra, oficiálně přináleží Skotsku. Je tu kostel, zřícenina hradu, pokus o silnici, muzeum neolitického osídlení. Stálých obyvatel je tu ale v okolí pomálu, takže tu můžete najít tolik potřebný klid a samotu. Své v izolaci udělá i jazyková bariéra, protože těch pár místních stejně hovoří starou gaelštinou. Sympatický domeček usazený na skalisku uprostřed toku řeky Driny vznikl relativně nedávno, v 90. letech. Vyhřáté skalisko si totiž oblíbili místní plavci, a tak si tu zřídili svou základnu. Dům, nyní vylepšený o betonové základy, si zatím sedmkrát vzala velká voda. Kuriózní je, že chata během povodní nikterak zásadně neutrpěla, a v podstatě byla vrácena na místo v původním stavu z míst desítky kilometrů po proudu, kam ji zanesla povodeň. Je to prostě chvilku dům a chvilku hausbót.
