Vybírá se těžko. Ty nejstarší počítají svou existenci v tisíciletích (a věkový průměr je pak o staletích). Některé jsou pomenší, jiné pokrývají plochu malých měst. K některým musíte vážit dlouhou cestu a není vůbec jisté, že se dostanete dovnitř. Počet návštěvníků za sezónu tu bývá přísně limitován. A jinak se celoročně vydají na prohlídku statisíce až miliony lidí. Zkrátka, botanické zahrady se navzájem dost liší. Ty opravdu nejlepší ale mají mnoho společného. 5. místo v celosvětovém žebříčku letos patří BBG, tedy Brooklynské botanické zahradě. Metropoli New York si obvykle spojujeme spíš se záplavou betonu a oceli výškových budov, ale místo pro zeleň je tu též. BBG má neskromnou rozlohu 21 hektarů, a nejlépe si ji můžeme představit jako „Zahradu se zahradami“. Uvnitř své plochy totiž chová řadu samostatných segmentů, každý orientovaný na trochu jiné rostlinstvo. Takhle systematicky tu sbírky vedou už od roku 1910, kdy byla součástí areálu místního muzea, rozšiřující vedlejší městský park. Těšit se tu můžete na Muzeum bonsají, tři velké pavilóny, zachycující rostlinstvo tří podnebných pásem, obří prosklený skleník s expozicí vodních rostlin. Venkovní části zachycují lokální a regionální květenu, vodní zahradu, dětskou zahradu a Japonský kopec s kaskádou jezírek. Jsou tu i zahrady tematické: Shakespearovská, Cranfordova růžová a Vonná. Kompozici doplňují aleje třešňových stromů. Podtrženo sečteno, nachází se tu více než 14 000 různých druhů rostlin, dohromady přes milion exemplářů. Návštěvníků sem ročně zamíří 750 000. 4. místo letos drží zahrada, která je svými parametry spíše kapesní. Pokrývá plochu 4 hektarů (a jen 0,8 ha je standardně přístupno turistům), takže v rozloze skutečně na velká prvenství aspirovat nemůže. Zato vyniká nevšední krásou a pestrostí barev. Vznikla v roce 1923, jako součást vilové úpravy rezidence známého francouzského malíře krajinek, Jacquese Majorella. To, co je tu k vidění, je neobvyklé spojení architektury (art nouveau, kubismus, orientální/berberský styl) navázaný na okrasnou zeleň. O část reputace místa se postaralo to, že tu „kreativně“ zahradničili módní návrháři, Yves Saint-Laurent a Pierre Bergé. A Jardin Majorelle skutečně trochu připomíná kolekci z jejich katalogů. Ročně sem zamíří okolo 900 000 lidí, aby se mohli pokochat 185 druhy dřevin a 650+ druhů kaktusů. Exemplářů tu roste přes 250 000, a stará se o ně dvacítka zahradníků. Zvláštní péče tu byla věnována kompozici, barvám, harmonii. A zahrada získává na kvalitě tím, že po desetiletích péče tu pěstované exempláře nabývají nadstandardních proporcí. 3. místo, JBRJ a Brazílie. Chce se skoro dodat - to se jim to pěstují exoty, když zahradničí v tropech! Ale Jardim Botânico netřeba hanět za to, že ze 40 % pěstuje druhy místní. Dává totiž dohromady kolekce z tropických džunglí, do nichž byste jinak museli s mačetou. Založena byla v roce 1808, a prakticky od té doby se podílí na inventarizaci zboží v pralesích. Současně je jednou z největších světových autorit v popisování nových druhů rostlin. V 32 000 herbářích tu vedou 600 000 položek, do nichž ročně zařazují 20 000 nových vzorků. Návštěvníky potěší Palmová alej (134 palem, vzešlých z jediné), sbírka 900 druhů palem, skleníky i Senzorická zahrádka (podněcující všechny smysly) a Zahrada japonská. K vidění je tu i kolekce 65 druhů bambusů. Důvod, proč byste ji neměli vynechat? Pokud fandíte broméliím, orchidejím, masožravkám, narazíte tu na 6500 různých druhů. Sbírka je naprosto vyčerpávající. Stejně jako snaha zdejší instituce přispět k záchraně ohrožených druhů rostlin. Ročně sem zamíří kolem 2 milionů zvědavců. 2. místo, které ale v rozloze jen těžko hledá konkurenci. Tahle botanická zahrada z Pensylvánie totiž čítá 436 hektarů. Je obrovská. Tedy, je to spíše propojený soubor dvaceti různých botanických zahrad, které jsou na jedné ploše. S přesným datem jejího založení je to ale trochu složitější: půdu tu vyzískal v roce 1702 jistý George Peirce, který tu skutečně začal zahradničit. Ale minimálně v úsecích Brandywine už o stovky, možná tisíce let dříve, zahradničili domorodí indiáni. Kteří tu měli svou vlastní kolekci léčivek a vzácných stromů. I ty se staly součástí kolekce, byť dnes z nich není mnoho patrné. Součástí zdejší sbírky je 4600 druhů ve Státech domácích rostlin, mnoho set druhů stromů a spousta sesbíraných rekordů. Například za „největší“ ozeleněnou stěnu, osazenou 47 000 exempláři. Je tu řada skleníků a tropických dómů, ale hlavní část expozic je věnována řekněme „prostému“ okrasnému zahradničení. Řekněte jméno libovolné trvalky, a oni ji tu mají. Nejspíš ve všech možných odrůdách, kultivarech a barevných provedeních. Jednotlivých taxonů (okrasných rostlin) je tu sesbíráno na 10 000. Jejich specialitou jsou sběratelské kolekce: všechny magnolie světa, všechny chryzantémy, lekníny, kamélie, cesmíny, známé kapradiny… ročně sem, za krásou i za kulturou (dělají se tu výstavy a koncerty) zamíří 1,5 milionu lidí. Zatímco šampioni čtyř předchozích míst se každoročně mění, prvenství botanické zahrady v Kew se jeví neotřesitelně. Vítězí pravidelně. Je to světová jednička nejen přes pěstování a expoziční ukázky, ale současně šampion bádání a výzkumu, ochrany druhového bohatství rostlin. Založena byla na popud Královské společnosti v roce 1840, se záměrem neuchovávat pro poznání jen botanické klenoty, ale i ty mykologické. Na ploše 121 hektarů je snadné se tu ztratit, stejně jako v archivu zdejších herbářových položek. Máte doma herbář? Oni jich mají 750 000! A ty v sobě nesou 8,5 milionu vzorků. Ano, každá existující známá rostlina světa tu má své místo. Že byste se ale raději obdivovali rostlinám živým? Inu, pak je tu stálá sbírka čítající 27 000 taxonů volně rostoucích rostlin, v několika milionech exemplářů. Stará se o ně 1100 stálých zaměstnanců této mimořádné instituce. A zapomenout bychom neměli na dalších 50 000 druhů, ve sklenících. Řada skleníků jede podle konkrétních druhů: begóniový, netýkavkový. Jiné zase podle oblastí: jihoafrický se sukulenty, rovníkové tropické kapradiny. Navíc je tu ještě 350 hektarů „vnějšího“ parku, který má také své kouzlo. Na to, abyste to tu celé prošli, nestačí hodiny, ale týdny. Však se sem také za poznáním ročně vydá 1,35 milionů lidí ročně. Jen pár kvetoucích záhonků a velký skleník botanickou zahradu nedělá. Kritéria pro to, aby se nějaká instituce mohla pyšnit takovým titulem, jsou vlastně docela ostrá. Zařízení totiž nesmí „fungovat“ jen samo pro sebe a potěšení svých zřizovatelů, ale musí plnit vzdělávací a často i záchrannou funkci. Podobně jako zahrady zoologické. V Česku platí, že minimálně 2 měsíce do roka musí být tohle místo otevřeno veřejnosti; měla by tu probíhat soustředěná výuka nebo nějaké komentované přednášky; provoz by měli zajišťovat věci znalí odborníci. A samozřejmě, mělo by tu růst alespoň 500 kultivarů nebo taxonů rostlin, aby ta podívaná stála za to. To, co tu vlastně roste, by mělo být zaznamenáno na nějakém indexu, kvetoucí a rostoucí nádheře se tu říká „sbírka“ a také by tu mohla probíhat i nějaká ochrana genofondu. K botanickým zahradám se u nás započítávají i dendrologické zahrady, tedy arboreta, pěstující vzácné a exotické druhy dřevin. Celkem u nás definici obstojí asi 55 zahrad (včetně arboret), přitom těch „echt“ je asi 36. Za světem tedy rozhodně nezaostáváme, a svou pověst nadšených pěstitelů a zahradníků potvrzujeme. Napříč kontinenty pak napočítáme přes 2500 botanických zahrad (nejvíc jich je v Evropě a Severní Americe), z nichž 1775 patří k té vyšší lize opravdu odborných institucí.