Architektova matka dokonce tvrdila, že jeho architektonické nadání cítila už v těhotenství a proto ho tímto směrem vedla již od dětství. Ne vždy ale musí vést postřehy, názory a činy ambiciózních matek ke katastrofě, tedy alespoň ne ve všech ohledech. Rodným jménem Frank Lincoln Wright ke své matce rozhodně přilnul a manželskému páru to evidentně nesvědčilo, po roce 1881 se Frankovi rodiče rozešli a nakonec i rozvedli. Poté však musel budoucí architekt pomáhat matce s obživou a dokonce prý nikdy nedokončil střední školu. Ve všech směrech tedy bylo matčino působení vlastně katastrofou, až na jediné. Frank se architektem nakonec přece jen stal, i bez oficiálního vzdělání, ale to je již příběh začínající jeho životní cestou do Chicaga. K alespoň nějakému oficiálnímu vzdělání se Wright dostal oklikou, pracoval pro děkana Wisconsinské univerzity Allana Conovera, načež mohl na tamní univerzitě strávit dva semestry studiem oboru stavební inženýrství. Ani zde však nikdy žádný titul nezískal. Bez oficiálního vzdělání odjel v roce 1889 do Chicaga, kde pracoval pro Josepha Lymana Silsbeeho a později pro architektonickou firmu Adler & Sullivan. Zde pak získal v roce 1890 funkci hlavního architekta obytných budov. V roce 1893 si Frank Lloyd Wright otevřel svou vlastní praxi v chicagském Oak Parku. Navíc dosáhl společenského vzestupu sňatkem s Catherine Lee Clark Tobinovou, dcerou bohatého obchodníka. A právě díky kontaktům své manželky se rychle stal vyhledávaným architektem. On, samouk, který nemohl nikomu nikdy předložit žádný diplom dokazující vzdělání. Vlastně to celé zní tak trochu jako laciná americká fraška, ze které by vnímavý humorista vykřesal notnou dávku měšťáckého opovržení. Kdyby však Frank Lloyd Wright neměl až tak velký talent, a kdyby nebyl vizionářem. A vizionáři začínají například manifesty. Již v roce 1896 Wright sepsal a vydal svůj architektonický manifest, který nazval Work Song. A následovala evropská inspirace. Pobyt v Evropě architekta ovlivnil především co do pojetí interiérů, obdivoval vídeňskou secesi a britské hnutí Arts and Crafts. Typickým znakem jeho tvorby se po roce 1900 stalo prolínání vnitřních prostor. Následovala inspirace Japonskem, která vedla později i k řadě zakázek. V roce 1915 dokonce Wright otevřel v Tokiu pobočku své kanceláře. Nejvýznamnější stavbou byl hotel Imperial, který přežil jako jedna z mála staveb i velké zemětřesení v Kantó. Nyní opomiňme milostné eskapády architekta, nespokojeného v manželství z rozumu, které vyvrcholily zapálením jeho nového domu sluhou a kuchařem v jedné osobě a vraždou milenky spolu s dalšími šesti lidmi. A nakonec až téměř bankrotem, naháněním policií a špatnými vyhlídkami v letech dvacátých. Úspěšnější byla pro Wrighta až léta 30., paradoxně roky poznamenané hospodářskou krizí. V roce 1930 začal přednášet na Princetonské univerzitě (přednášky byly později publikované pod názvem knihy Modern Architecture), v roce 1932 založil školu Taliesin Fellowship, v roce 1934 začal vydávat časopis Taliesin, v roce 1937 napsal knihu Architecture and Modern Life společně s Bakerem Brownellem a ve stejném roce dokončil jednu ze svých nejslavnějších staveb, rodinný dům Fallingwater. Dům byl postaven na zakázku poblíž Pittsburghu v Pensylvánii pro obchodníka Edgara J. Kaufmanna. Domem dokonce protéká potok, čímž vznikla symbolika smíření architektury s přírodou. „Studujte přírodu, milujte přírodu, zůstaňte ve spojení s přírodou. Nikdy vás nezradí,” to je známý Wrightův citát věnovaný studentům architektury. Své přednášky později shrnul v knize Organická architektura. V 50. letech byl Wright vnímán jako velikán architektury, sbíral metály a významné zakázky. V roce 1956 dokonce starosta Chicaga Richard Daley vyhlásil 17. říjen "dnem Franka Lloyda Wrighta". V roce 1957 byl pozván do Bagdádu. Měl zde navrhnout operu, kulturní centrum, muzeum, univerzitu a budovu telekomunikací. Za dva roky však zemřel, bagdádský vpád se proto z většiny nezdařil. Stihl však ještě otevřít jednu ze svých nejslavnějších staveb, Guggenheimovo muzeum v New Yorku, které bylo postaveno podle plánů nakreslených již v roce 1943. Celkem za svůj život Wright navrhl 1 141 budov všeho druhu, 532 z nich bylo skutečně postaveno (některé i po autorově smrti) a 409 jich přečkalo do dnešních dnů. Po Frankovi Lloyd Wrightovi byla pojmenována anglická značka obuvi Frank Wright, architekt také spolupracoval na několika projektech s českým inženýrem Jaroslavem J. Polívkou. Oceněné stavby zařazené na Seznam světového dědictví UNESCO (o zápisu rozhodla komise UNESCO na svém zasedání v červenci 2019 v Baku):Unity Temple: Oak Park, Illinois (1906–1909)Robie House: Chicago, Illinois (1910)Taliesin: Spring Green, Wisconsin (1911–1959)Hollyhock House: Los Angeles, Kalifornie (1918–1921)Fallingwater: Mill Run, Pensylvánie (1936–1939)Herbert and Katherine Jacobs House: Madison, Wisconsin (1936–1937)Taliesin West: Scottsdale, Arizona (1938)Guggenheimovo muzeum: New York, New York (1956–1959)Zdroj: Wikipedia, franklloydwright.org, archiweb.cz, flwright.org, termetalliving.cz
