Divokou zahradu je třeba zařídit tak, aby zde na každém kroku něco kvetlo. Nedostatek času na péči o zahradu je předpokladem, že zde nebudeme pěstovat zeleninu, o to více zde však bude okrasných květin a dřevin, ale i bylinek. Sterilní golfový trávník nahradíme lučním porostem, v některých místech vzniknou křoviny, které také necháme růst divoce, nebudou nám vadit ani mnohé rostoucí plevele. Prostě vytvoříme z nedostatku ctnost.Ono se kolikrát stane, že se na jaře velkoryse rozmáchneme a na konci září likvidujeme neskutečné objemy rostlinné hmoty včetně plevele. Prvotním záměrem však byl skleník a záhony plné chutných plodů. Ano, i z užitkové zahrady lze udělat v jediné sezóně divokou. Stačí se o ni málo starat. Zakládání divokých zahrad je trendem, který se rozmohl nejen v Evropě, ale i v Severní Americe. Vlastně jde o minimalismus co se týká zahradních prací, který paradoxně přináší větší pestrost a více života do zahrad. V divokých přírodních zahradách navíc nepoužíváme žádnou chemii, proto i plody, které z nich čerpáme, třeba v podobě bylinek a koření, jsou opravdu zdravé. Základem divokých zahrad je prostě ekologický přístup, kdy necháváme přírodu, aby se starala za nás. Ovšem nějakou tou lidskou rafinovaností jí můžeme pomoci. Zdůraznit je však třeba, že přírodní zahrady nejsou v žádném případě zahradami produkčními. Kdy by se tedy chtěl nyní vytasit například s pojmem „permakultura“, je „vedle jak ta jedle“! Pravý opak je totiž pravdou. Permakulturní zahrady jsou takovými zahradami, které byly založené s cílem vytvoření trvale udržitelného a samostatně se obnovujícího systému bez chemických postřiků. Ovšem jde o zahrady výsostně produkční (užitkové), které mají ambice uživit celoročně celou rodinu. Permakulturní zahrady proto vyžadují dostatek prostoru, který je do co největší míry produkčně zaplněn. Ufff, právě jsem se při pokusu o vlastní předefinování definice pořádně zapotil. Ale vraťme se k „divočině“. V permakulturních zahradách nepoužíváme chemii kvůli svému zdraví a zdraví své rodiny, v divoké okrasné zahradě bychom měli tento „přirozený luxus“ dopřát ostatním živočichů. V divoké zahradě bude mnoho hmyzu, ptactva, užitečných plazů, obojživelníků, ještěrek, ale i užiteční savci, třeba ježci. A takzvaní škůdci jsou v zahradách nežádoucí jen v určitém smyslu, třeba krtek je vlastně velice užitečný, akorát nám krtince hyzdí trávníky. Kuna a lasice spořádají mnoho hlodavců, ovšem nesmíte v jejich dosahu chovat třeba kuřata. V divoké zahradě prostě nic nelovíme, nezabíjíme a nevybíjíme. Na slimáky postačí třeba pivní pasti (do země umístěné nádobky s pivem), na mšice třeba kopřivová jícha, ale ještě lépe třeba slunéčka sedmitečná z hmyzí říše a sýkory z té ptačí. Do divoké zahrady určitě patří zahradní jezírko, jehož vzhled opět ponecháme díky bujné vegetaci divočejší. Odmění se nám mnohými užitečnými živočichy, navíc se nám do zahrady nastěhují třeba vážky, hmyz a ptáci se mají kde napít. Prostě divoká zahrada je malým soukromým „rájem plným života“. Například ptáci se pak potřebují i vykoupat, nejen napít. A obzvláště za horka to budou dělat s radostí. Přítomní obojživelníci navíc zredukují obtížný hmyz, prostě dosáhneme stavu podobného volné přírodě, kde vždy „něco požírá něco“, čímž je dosaženo rovnováhy. Vzpomeňme na letošní mediálně nafouknutý problém s hraboši. Tématem letní „okurkové sezóny“ se stalo jejich hubení a nakonec se ukázalo, že se nám právě díky přemnožení hlodavců přemnožili i draví ptáci včetně sov, kteří jejich populaci redukují. Určitě v divoké zahradě nezapomeňte ani na nějaké to broukoviště (stačí trouchnivějící kus kmene stromu), vynikající podporou života a nejen hmyzu se zde však stane i hmyzí hotel, ovšem každý si musí zvážit, zda není zbytečný. Vždyť právě v divoce rostoucí zahradě se hmyzu daří náramně. Navíc stačí kdekoli v zahradě vytvořit hromádky z klacíků, kůry a kamenů, kterými se hmyzu velice odvděčíme a nejen jemu. Klíčovou součástí divoké zahrady je pak na podzim sušina, tedy uschlé travní luční plochy či alespoň části. Určitě nespoléhejte na to, že trávník vyrostlý z travní směsi složené z odolných rostlin prostě necháme růst a máme „zaděláno na divočinu“. Tyto trávníky jsou totiž druhově velmi chudé. Teprve luční směs bude tím pravým řešením. Tento trávník pak sice necháme volně růst, ale i v divoké zahradě si zaslouží posekání dvakrát v sezóně. Zajistíme tak jeho lepší kondici a pokud použijeme kosu, hmyzu ani jiným živočichům neublížíme. Určitě také musíme i v divoké zahradě likvidovat obzvláště silně invazivní plevele. Buďte si jisti, že pokud zde necháte vysemenit ostropestřec, nebudete se v další sezóně stačit divit. Divoké zahrady sice vyžadují minimální péči, ale i o ně se musíme starat, byť výrazně méně. Barevně a hlavně postupně kvetoucí druhy rostlin nám do zahrady nalákají nádherné motýli, což ještě více umocníme třeba výsadbou motýlího keře. Též bylinkovou výsadbu ocení mnohý hmyz, a že může být druhově neskutečně pestrá. Dokonce se prodávají směsi rostlin, které přilákají co nejvíce motýlů. Základ by v divoké zahradě měly samozřejmě představovat rostliny vytrvalé (trvalky), letničky pak vysazujeme dle naší potřeby, vůle a času. Určitě ale také doporučujeme, abyste si toho o divokých zahradách přečetli co nejvíce, jen tento článek vám nebude stačit. Vydána již byla i v češtině celá řada knih a publikací. Proto s chutí do práce, ale i četby. Je totiž dobré vědět, jak přírodní zahradní fungují, jaké zde vypozorujeme mechanismy, vztahy, pravidla.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
