Porost okřehku vám může pokazit koupání ve vaší oblíbené tůňce, zastřít hladinu zahradního jezírka svěže zelenou peřinou anebo vylepšit fotku z přírody. Malé lístečky na hladině, které umí vytvořit souvislý povrch „bažiny“, vypadají roztomile. Ale jinak toho nic moc jiného neumí. Je to zkrátka jedna z nejobyčejnějších vodních rostlin, která s oblibou obsazuje stojaté anebo pomalu tekoucí vody. Narazíte na něj v údolích i horách. Okřehek je nenáročný, odolný, rychle-rostoucí. Ale takový „nijaký“, pro svou všudypřítomnost snadno k přehlédnutí. Proto se také snadno šířil světem a dnes na něj narazíte – mimo Antarktidu, Arktidu a Austrálii – opravdu všude. Je tedy něčím zajímavý, užitečný, mimořádný?Až donedávna to tak nevypadalo.Tedy alespoň do doby, než si odborníci konečně povšimli, jak s okřehkem už tradičně nakládají v jihovýchodní Asii. Pro tamní zemědělce má využití každá nepatrnost, a tak tu porosty okřehku speciálními hráběmi a koši sklízí z hladiny, a jako zelené krmivo začerstva přidávají do žlabů hospodářských zvířat. Vypadalo to zprvu jako docela úsměvná představa, že se tenhle nepatrný vodní mikro-jetel stává výživou docela velkých živočichů. Jenže ono to přikrmování okřehkem prokazatelně přinášelo víc než slibné výsledky.Dobytek z něj docela úspěšně kynul, přibýval na hmotnosti. To proto – jak se ukázalo - že lístečky okřehku jsou nad očekávání vydatně našlapány proteiny. V obsahu jejich sušiny jsou u nich zastoupeny až 45 procenty. Což je něco, co nenabízí ani většina chváleného ovoce a zeleniny kolem nás. Jen pro představu - když to budeme přepočítávat na tuny, hektary a roky – jsou mezi těmi nejvydatnějšími plodinami světa obvykle započítány například fazole, hrách, čočka. Se štěstím a umem se s nimi dobereme hodnot od tří do šesti tun (proteinů).Taková sója, coby nejčastěji pěstovaná luštěnina, dává jen asi 0,6 – 1,2 tuny proteinů. Nic moc, že? Teď proti tomu postavte ten nenápadný okřehek menší. Ten totiž zvládne vyprodukovat 10 – 18 tun proteinů za rok. To je naprosto fantastické. Není divu, že po něm hospodářská zvířata v jihovýchodní Asii tak prosperují. Svou roli přitom hraje i fakt, že okřehek se opravdu rychle zmnožuje.V optimálních podmínkách je totiž schopen zdvojnásobit plochu, kterou pokrývá, za osmačtyřicet hodin. Z hladiny tůňky tedy seškrábnete 80 procent porostu okřehku, počkáte pět dní, a můžete sklízet nanovo. Je to skutečně rychle (až neskutečně rychle) obnovitelný zdroj proteinů.A jako takový už má tahle drobná rostlinka pořádný potenciál.Jenže jak jej zpřístupnit nejen věčně hladovým zvířatům u žlabu, ale třeba i lidem? Nad tím se poprvé začalo bádat za II. světové války. Tehdy byla poptávka po snadno dostupné obživě dost palčivá, a okřehek na ni bohužel nepřinášel smysluplnou odpověď. Pokud totiž nemáte bachor, sléz, knihu a čepec, výživová hodnota té rostlinky pro vás nebyla volně zpřístupněná.V krátkosti šlo o to, že protein Rubisco - hlavní enzym zapojený do procesu fotosyntézy, který fascinuje svou potenciální využitelností, vyváženým složením aminokyselin, absencí chuti, barvy i zápachu - je napevno uvězněn v buňkách listů okřehku. Obklopen ovšem dalšími sloučeninami, s nežádoucími chutěmi, které další potravinářské využití nesmírně komplikovaly.Sice jej bylo možné uvolnit – s pomocí mletí, zahřívání a navazujících chemických reakcí – ale bylo to příliš nákladné. A vedlo to ke ztrátě 75 – 95 procent obsažených bílkovin. Zkrátka, pokud byste chtěli dříve z okřehku uvolnit proteiny pro lidskou spotřebu, stálo by vás to balík a většinu těch užitečných bílkovin byste stejně procesně promrhali.Nemělo to cenu.Až do dneška. Výzkumníci z Université Laval, v kanadském Quebecu, totiž přeci jen přišli na způsob, jak se k tomu proteinu z listů efektivně dostat. S pomocí (napjaté očekávání, fanfára) – matematiky. Přesněji řečeno tedy matematického/statistického modelování.„Náš tým vyvinul inovativní experimentální protokol, který vedl k výrobě bílkovinné mouky z koncentrátu Rubisco,“ uvádí profesor Laurent Bazinet. „Podařilo se nám získat 60 % obsažených bílkovin, což je jedna z nejvyšších výtěžností, jaká kdy byla ve vědecké literatuře zaznamenána.“Ono statistické matematické modelování přitom skvěle vědcům posloužilo v tom, že mohli prozkoumat více parametrů chemických reakcí s relativně malým počtem praktických experimentů. Chce to vysvětlení: když se totiž snažíte dostat protein Rubisco z listů okřehku, je ve hře spousta faktorů.Řekněme, že při nízkých hodnotách pH toho proteinu vytěžíte o pár procent víc (což je fajn). Ale při vyšší teplotě zase o pár procent méně (což dobře není). Při vyšší koncentraci biomasy budete zase o něco úspěšnější, ale kromě výtěžnosti proteinů zvýšíte i množství balastu.A tak pořád dokola, protože ty jednotlivé faktory jsou vzájemně propojené a je jich mnoho. Když o trochu zvýšíte pH a o trochu uberete na teplotě, dopadne to celé naprosto jinak. Matematicko-statistické modelování pomohlo napřímit celé to bádání, a vybrat ten nejoptimálnější proces. Cestičku v tom, jak správným kombinováním těch faktorů dosáhnout největší výtěžnosti.Výzkumníci z Université Laval si tak dost usnadnili těžkou práci, a během několika měsíců byli schopni určit ty nejlepší podmínky z hlediska pH, teploty a koncentrace, aby dosáhli maximální extrakce a purifikace (čistoty) proteinů z okřehku. „Potěšitelnou třešničkou na dortu je, že tento námi izolovaný bílkovinný koncentrát má vynikající vlastnosti, které jsou nezbytné pro každou dobrou potravinářskou složku,“ popisuje Bazinet. „Je dobře rozpustný ve vodě a může vytvářet pěny - podobně jako vaječné bílky, gely - podobně jako jogurt, anebo emulze, stejně jako majonéza. A to všechno z okřehku, který roste jako divý.“Není přitom bez zajímavosti, že protein izolovaný z okřehku obsahuje molekuly, které snižují krevní tlak. Takže třeba ty majonézy a dresinky z něj jednou vyrobené by mohly být i docela zdravé.Nezpochybnitelným kladem je pak – kromě toho rekordně rychlého růstu – je i ono univerzální rozšíření okřehku. Pěstovat si z něj proteiny na talíř by tak bylo možné prakticky kdekoliv. Okřehek, rostlinka přehlížená a všudypřítomná by tak mohla v dohledné době sehrát zásadní roli při zajišťování celoplanetární výživy udržitelným a přírodním způsobem.Co na to řeknou ti, které zajímají žáby na přebalech potravin? To je celkem jedno, názor hlasitých pomatenců není tam, kde je cílem skutečně pomáhat, podstatný. A právě nepatrný okřehek by se v něm naopak skvěle prosadit mohl, protože má skutečný potenciál změnit svět k lepšímu.Zdroj: research.wur.nl, sciencedirect.com, espacepourlavie.ca, tandofonline.com, mdpi.com, ČeskéStavby.cz, TheConversation.com
