Vegetační doba je období, po které trvají pro růst rostlin příhodné podmínky. Ve středoevropském klimatu obecně řečeno je to průběh všech čtyř ročních období minus zima. Takže něco kolem 8-9 měsíců. Zprávy o negativním vlivu globálních změn, které sunou naše klima směrem k subtropům, tak nemusíme brát jen vyloženě negativně, protože teoreticky u nás může dojít k rozšíření vegetační sezóny na 9-11 měsíců. V tropech, kde vegetační sezóna běží celoročně, to samozřejmě vyhráli. Nemusí se starat jako my, co kdy zasadit. Kontinuální průběh stabilních teplot, jen tu a tam proložený monzunem, dopřává jejich zahradníkům maximum, včetně dvou až tří sklizní do roka. O tom si zatím jen můžeme nechat zdát a jsme nuceni každý pěstební krok plánovat. Proč? Když zasadíte lilek, bude mu to do plné zralosti trvat 180 dní. Pórku 100 a cibuli v průměru 120 dní. Nad sto dní je potřeba i pro plnou sklizňovou dýní, brambor. A pastinák si dává na čas ještě víc, kolem 220 dní. Rekordmanem přitom zůstává česnek, který si říká o 330 dní. O nekonečném chřestu raději ani nemluvě. To vše jsou samozřejmě jen hrubě orientační údaje, poplatné optimálním růstovým podmínkám. Dostatečnému teplu, přiměřené vlhkosti, oslunění.Tyto abiotické faktory pak smrsknou teoretických 270 dnů naší regionální vegetační sezóny na nějakých 120+, které jsou jakž takž příhodné. Proto je zahradničení v našich podmínkách neustálým soubojem s časem, kde rozhodují maličkosti. Stačí deštivější nebo studenější jaro, anebo časnější příchod podzimu, a očekávaná vydatná úroda se nekoná. Co s tím? Pochopitelně, podvádět a nehrát fér. Neztrácet čas čekáním, až se konečně umoudří počasí (což nenastane nikdy). Tedy: začít prostě s výsevem, klíčením a hlavně předpěstováním co nejdříve. Tak, abyste do země mohli přenést už rozrůstající se rostlinky. K čemu je to dobré? Kromě toho potřebného a praktického náskoku třeba tím, že si coby náruživí zahradníci zkrátíte abstinenční příznaky po rýpání v hlíně. A také proto, že si včasným předpěstováním výrazně prodlužujete celou vegetační sezónu. Budete prostě celý rok o hezkých pár kroků napřed. Hodí se přitom zmínit, že výsev semen je vlastně asi tou nejriskantnější fází z celého pěstování rostlin pro užitek. Je to jako loterie. Stačí opravdu málo, aby z venkovního výsevu nic nevzešlo: večerní chlad, šedavé dny, přílišná vlhkost, nenechaví a zobající škůdci, nevyhovující substrát. To vše může eliminovat úspěšnost výsevu a klíčení na fatální nulu (průměrná klíčivost se pohybuje kolem 70 %, doma z toho vytáhnete o 90 %). Když předpěstováváte doma, získáváte nad těmito nejistotami kontrolu. Menší či větší, podle toho, jak vážně to vezmete. Je to trocha práce navíc, vykoupená velkým úspěchem. Předsadit si doma je přitom možné prakticky cokoliv. A kromě nedostatku místa doma není jiný důvod, proč to nedělat. Protože to funguje. Obligátní rajčata a papriky, kterým to ze semínka ven na svět trvá 14 dní. Hrášek, který se ke klíčení probere za 10 dní. Mrkve, které by jinak čekaly celý měsíc, desetidenní pauza pro fazole. Jednadvacet dní pro petržel, rebarboru, celer nebo loudavý špenát. Tohle všechno si můžete odbýt ještě v pohodlí domova, hezky v teple. Vegetační sezónu si tím prodloužíte dobře o měsíc a ochráníte tím rostliny v jejich nejzranitelnější podobě.V březnu, kdy se venkovní zahradníci pouští do vysazování, vy už většinou máte rozrostlé keříčky. Samozřejmě, kde jednou podvádí, musí být připraven v tom pokračovat. Předsazené rostliny bude zapotřebí před jejich cestou do záhonků ještě trochu aklimatizovat, a zprvu jim dopřát trochu více péče a ochrany. Pořád se to ale vyplácí, a často to ani jinak nejde. Pokud třeba pěstujete exotické pálivé chilli-papričky, říkají si o 130 dní kontinuálního tepla. Takříkajíc mexické klima jim ale nabídneme jen přes letní prázdniny, takže by nikdy – bez včasného startu, pařenišť a skleníků – do své plné síly nikdy nedorostly. Zelí, okurky nebo kapusta si taky dávají pěkně na čas, a proto není důvod otálet. Předsazování se hodí také všude tam, kde se už nemůžete dočkat první úrody: špenát, ředkvičky nebo hlávkový salát. Ty můžete mít díky předpěstování čerstvé na talíři dřív, než se nadějete. Jak začít? Zatímco v prosinci „venkaři“ dospávají novoroční oslavy, vy už pokukujete po vhodném osivu. V lednu, kdy běžní zahradníci jen nevraživě zkoumají námrazu na oknech, vy sháníte substrát. A v únoru, když se konvenční kolegové teprve zvolna probouzí ze zimního spánku? Vy začínáte s výsevem. Užijete k tomu nejrůznější plastové sadbovače, plastové kelímky a misky, které přiměřeně dané rostlině naplníte substrátem. Ideálem může být značkový výsadbový substrát (je vzdušný, propustný a poměrně chudý na živiny), což se hodí. Nezapomeňte ho před výsevem ještě navlhčit (vodou z rozprašovače) a pak na jeho povrch, anebo milimetry pod něj, zapichujete jednotlivá semínka nebo jejich shluky. Přijde vám to až filatelisticky úmorné? Vyzkoušejte třeba nejrůznější pěstební a rašelinové tablety, jiffy a biologicky rozložitelné květníky. Semínka tu dostanou vše potřebné ke svému zdárnému rozvoji, a když pak přijde na přesazování a pikýrování (obvykle v moment, kdy už jsou venku 2-3 pravé lístky), můžete pohodlně manipulovat s celou rostlinnou, bez obavy že poškodíte její jemné kořínky. Nebojte, pořád je co dělat: ladit složení substrátu, hlídat si vlhkost – ani rozbředlé mokro, ani prašné sucho, teplotu (ale přiměřeně, aby nedošlo k růstu plísní), větrání ale nikoliv průvan… V šerých koutech domácího zahradnictví, dál od oken, pak ještě trochu přisvěcovat. I podvádění, tedy prodlužování vegetační sezóny předsazováním, si ale žádá cit. Debatovat o tom, jak hluboko semínka na/pod substrát umístit, jestli je předtím okartáčovat nebo namočit, zda substrát nejprve propařit v troubě (kvůli sporám plísní), sadit do vaječných skořápek - to vše patří k jemným finesám těch, co předpěstovávají. Každá rostlina si navíc říká o to své, má specifické nároky na osvětlení i zálivku. Jen v těch nejoptimálnějších podmínkách zažijete její skutečně rychlený růst. Ale když tohle všechno obsáhnete, získáte opravdový náskok. Žádné neduživé stonky, které se líně zvedají ze země, ale krásně zelené záhonky, přislibující vydatnou úrodu.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com
